Jakub Podaný: Jako manželka v televizi

komentátor

Jedním ze sportovců, který také po kariéře zůstal u svého milovaného fotbalu, je někdejší prvoligový borec Jakub Podaný. A kdo sleduje hlavně českou ligu, určitě ví, že se bývalý hráč Sparty i dalších klubů stal členem týmu O2 TV, kde působí jako expert a komentátor.

„Už jako hráč jsem hodně sledoval studia s fotbalovými komentáři, snažil se o týmech i hráčích a trenérech zjistit co nejvíc. Tehdy jsem to bral jako součást mojí profesionální přípravy na další zápasy, na protihráče. Sice to byla spíše kulisa, dnes to beru víc analyticky, ale bavilo mě to,“ říká borec, který si vzal za manželku moderátorku Událostí na ČT Janu Peroutkovou, a tak se jedná o vysloveně televizní manželství.

Jakub Podaný
Ze hřiště do studia. Experta Jakuba Podaného baví, že zůstal u fotbalu

Podaný si před lety zahrál i v Indii, kde začal s psaním blogu. Má i hojně sledovaný twitterový účet, ostatně se nevyjadřuje jen k fotbalu – proslulé jsou rovněž jeho komentáře třeba k počítačovým hrám. Nejvíc ale zůstává u zeleného pažitu a mikrofonu, kde se od něj čekají i kritické postřehy.

„Pak jde legrace stranou, ale já nejsem úplný kritik za každou cenu, protože vím, že hráči sice chybují, ale mají na svá rozhodnutí zlomek sekundy a ne vždy je jejich rozhodnutí dobré. Když někoho zkritizuji, tak mám zásahu, že vysvětlím, proč se hráč při chybě zachoval tak, jak se zachoval. Někdy musíte ‚posekat‘ i kluky, se kterými jste hrál nebo s nimi dokonce kamarádíte. Těm napíšu, abych jim vysvětlil, proč jsem to či ono na jejich adresu řekl. A musím říci, že zpětnou vazbu mám dobrou, berou to jak hráči, tak fanoušci. I když ve fotbale vždycky přijdou také situace, kdy se svým názorem nemůžete zavděčit všem,“ usmál se na závěr Jakub Podaný.

Edvard Lasota: Zimní pauzu má i nyní

dlaždič

Edvard Lasota se baví fotbalem. Edvard Lasota se baví fotbalem.Zdroj: pro Deník/Jan Zahnaš

Finty s balonem předváděl tvořivý záložník Edvard Lasota v pražské Slavii, Drnovicích, Olomouci, italské Reggianě, Zlíně či Brnu. V reprezentaci startoval patnáctkrát, na Konfederačním poháru FIFA v roce 1997 si zahrál proti Brazílii, v Saúdské Arábii zaujal nejen gólem do sítě Uruguaye, ale také nasadil housle hvězdnému Cafúovi.

Po konci kariéry už ho trápí bolavé klouby, artróza, takže vynechává i exhibiční duely. Hraje pouze kulečník, karty a stolní tenis. Ovšem i v jedenapadesáti letech se pořád živí jako dlaždič. A zažívá, co zná z fotbalu.

„Je to pořád stejné. Vždycky kolem dvacátého prosince končíme a záleží pouze na počasí, kdy se vrátíme. Většinou máme tak dva nebo dva a půl měsíce volno. Jednou jsme začínali až kolem března, jindy ale bylo v lednu a v únoru teplo, takže jsme makali skoro nepřetržitě. Jsem rád, když jsem venku na vzduchu mezi lidmi,“ líčí Lasota.

Karel Vácha: Stavby za stovky milionů

stavař

Společnost, ve které pracuje, a je dokonce jejím majitelem, je zaměřena převážně na pozemní stavitelství. Na průmyslové, bytové a občanské stavby. „V současné době stavíme datové centrum v hodnotě zhruba 150 milionů korun, kanceláře pro zahraniční společnost ve výši asi dvaceti milionů, bytové domy za 140 milionů korun. Jsme zařízení i na zemní práce a dopravní stavby menšího rozsahu, budujeme místní a obslužné komunikace, inženýrské stavby pro základní technickou vybavenost.“

Seriál Pivo, párek a Liga mistrů zavítal do Dřenic, kde působí legenda Sparty Prahy Radim Holub s číslem 7.
Za hvězdou, co zářila ve Spartě: Holub má dokonalý servis včetně piva na hřišti

Vácha ve své zodpovědné roli nezapře bývalého vrcholového sportovce. „Při stavbě sportovišť, která jsme v posledních třech letech stavěli, třeba na Zbraslavi umělou travnatou plochu s nafukovací halou a klubovnou, umělku a šatny v Mladé Vožici, tribunu a multifunkční halu v Hluboké nad Vltavou nebo otevřené kluziště v Plané nad Lužnicí, se snažím přenést své zkušenosti z užívání tohoto zázemí i do nových staveb.“

A co si osobně přinesl ze sportu do zaměstnání. „Touhu po úspěchu a samozřejmě disciplínu, kterou se snažím vyžadovat nejenom od sebe, ale i od zaměstnanců.“

Tomáš Ťok: O knížce psali i v Rakousku

spisovatel

Bývalý prvoligový záložník Slovácka brzy přišel o místo v české nejvyšší soutěži a jeho život nabral nečekaný směr. Ťok se stal spisovatelem, loni vydal svou první knihu Theo a Zlatá hora.

„Je to fantasy příběh pro děti a nyní k tomu dokončuji druhý díl. Předpokládám, že se mi pokračování podaří vydat do podzimu. Kromě toho se opět věnuju škole, dálkově studuju v Olomouci tělesnou výchovu se zaměřením na pedagogiku,“ podotkl nyní sedmadvacetiletý autor.

O jeho spisovatelské dráze psali dokonce v Rakousku. Důvod? Hraje tam nižší soutěž. „Dostal jsem zajímavou nabídku. V tom klubu působí čtyři Slováci a dva hráči, s nimiž jsem se potkal při minulém rakouském angažmá. Rozhodující bylo osobní setkání s šéfem klubu, který za mnou přijel,“ dodal hráč, jenž žije na Hodonínsku. Mimochodem, je synovcem bývalého ministra dopravy Dana Ťoka.

Marek Kysela: Asijské knedlíčky jako úleva

provozní restaurace

Marek Kysela v současné době obléká dres Držkova a hraje I. B třídu východ, jeho fotbalová kariéra však byla bohatá. Potkal se v ní i se slavným trenérem José Mourinhem, když v roce 2008 odešel z plzeňského juniorského týmu do italského velkoklubu Inter Milán.

Zde hrával také hlavně za juniorku (Primavera), Mourinho mu ale dal příležitost i v přípravném zápase áčka. Profesionální kariéru ukončil v roce 2018, naposledy hrál za prvoligový Jablonec.

Radující se fotbalisté Paris St. Germain Kylian Mbappé (vlevo) a Lionel Messi.
To máme jet vlakem? Zhýčkanost i péče o zdraví. Proč hvězdy raději létají

Co dělá teď? „Nejprve jsme měli s bratrem otevřený podnik, ve kterém jsme se museli s bratrem starat o všechno. Byl to bar se zaměřením na vodní dýmky. Když se pak musel bratr odstěhovat do Plzně, všechno zbylo jen na mne. Nyní pracuji v jednom libereckém bistru a je pro mne úleva, že už neřeším všechno, když je něco potřeba, je to práce majitele. Jedná se o hodně speciální bistro, protože je zaměřené na asijské knedlíčky. Nic podobného nikde v okolí není.“

Lukáš Hartig: Z hospody na pracovní úřad

nezaměstnaný

Pětačtyřicetiletý bývalý útočník Lukáš Hartig si ve Spartě a v Petržalce zahrál Ligu mistrů a zkusil si také zahraniční angažmá, pozice trenéra nebo funkcionáře ho ale po skončení kariéry nelákala.

Lukáš Hartig.Lukáš Hartig.Zdroj: Deník/ Michal Pavlík

„Po návratu domů do Býchor jsem měl na hřišti hospodu,“ vypráví někdejší český reprezentant. Díky angažmá ve Velimi, hrající tehdy I. A třídu, se dostal ke svému dalšímu povolání. V jedné velimské firmě dělal skladníka a údržbáře. „Bylo to propojené s fotbalem. Tuto práci jsem díky fotbalu získal, sehnali mi ji velimští funkcionáři,“ vypráví Hartig, který působil i v Petrohradu.

Ve velimské firmě strávil několik let. Nyní je ale od 1. září nezaměstnaný. „Teď nedělám nic. Jsem na pracáku,“ usmál se Hartig. „Momentálně si práci hledám,“ přiznal.

Trenéřina na vyšší úrovni ho neláká. „Trénoval jsem vlastně jen Býchory, když jsem se sem vrátil. Ale to bylo o tom, že jsem vedl kluky, které znám. Já nepatřím na lavičku jako kouč, ale spíš na hřiště. A nebo jako divák,“ uvedl borec, který prožil svá nejlepší léta v Artmedii Petržalka.

Na hřišti jej diváci mohou vidět i nadále. A docela často. Zahrát si chodí za starou gardu Bohemky, Sparty, dále za Berger tým nebo Sigi tým. Spoustu volného času tráví s dcerou, která hraje tenis. „Jezdí trénovat do Brandýsa a je to skoro každý den. Takže je to náročné. Střídáme se s paní, ale já jezdím častěji,“ dodal Lukáš Hartig.

Václav Daněk: Chemik se stará o krytý bazén

strojník bazénu

Klid, pohoda. Pán svého času. Někdejší reprezentační útočník Václav Daněk už fotbal sleduje jen pro radost. Legenda Baníku Ostrava, který hrála i v Rakousku a ve Francii, pracuje od roku 2015 na krytém bazénu v Brušperku.

„Jsem strojník. Starám se o ohřev vody, technický stav, velice přísné jsou hygienické předpisy,“ odhalil náplň své práce šedesátiletý střelec, který byl dvakrát nejlepším v rakouské lize a jednou v československé.

Podle svých slov našel v Brušperku to, co léta marně hledal – spokojenost. „Mohu si totiž organizovat čas podle svého, chodit na zápasy, na které chci, pořád se netřást, jestli náhodou nepřijdu o práci,“ narážel vystudovaný chemik na fakt, že jako trenér takovou jistotu neměl.

Václav Daněk, bývalý český fotbalista, československý reprezentant a trenér, je členem Klubu ligových kanonýrů.
Fotbal? Spokojenost našel Daněk u bazénu. Jsem pánem svého času, těší legendu

V minulosti se snažil prosadit v kolotoči neustále se opakujících jmen v českém fotbalovém trenérském rybníku. Vedl Vítkovice, Banskou Bystrici, Fulnek a Hlučín, ale mezi naprostou českou elitu, jako se mu to podařilo v roli hráče, nepronikl. „Stačily dva špatné výsledky a už mi hrozilo odvolání, nebo se nový majitel pozastavoval, jestli nemám vysokou smlouvu, pořád bylo něco,“ podotkl dvojnásobný československý mistr.

„Teď jsem pánem svého času a jsem za to moc rád. Když nechci, ani mezi lidi jít nemusím,“ dodal Daněk, autor 196 ligových branek. Ve fotbale se ale angažuje dál. Hraje za starou gardu Baníku, zároveň trénuje útočníky v akademii ostravského klubu.

Zdeněk Zlámal: Rodinná firma s obratem k miliardě

obchodník

Gólman Zdeněk Zlámal junior měl o své pofotbalové dráze jasno hned. „Už na samém začátku kariéry jsem věděl, že budu pracovat v rodinné firmě Rovina Group, která se skládá z několika dceřiných společností, má řádově stovky zaměstnanců a stamilionové obraty. Jsem moc rád, že jsem si fotbalový chlebíček a zahraniční angažmá užil, nyní již ale naplno pracuji v naší firmě zaměřené na obchod,“ upřesnil Zlámal, jenž se fotbalem již jen baví, hájí barvy účastníka I. B třídy v KFS Olomouc Kožušan.

Po konci angažmá ve Skotsku před dvěma lety již naplno „zařezává“ v rodinné firmě. Kdo by čekal, že to je z křesla vedení, ředitele, mýlí se. „Podmínka otce to nebyla. Sám cítím, že firmu nejlépe poznám, pokud absolvuji kolečka na téměř všech pozicích. Aktuálně se seznamuji s obchodním oddělením,“ upřesnil Zlámal.

Brankář Zdeněk Zlámal.
Gólman Zlámal do ředitelského křesla nespěchá. Střelecky baví Kožušany

„Musím začít od píky, po vzoru baťovského systému. Naštěstí nemusím spěchat, vše chci pořádně pochopit. Stejně tak se už ale účastním i důležitějších schůzek firmy. Na ředitelské křeslo nespěchám, ještě to nějaký čas asi potrvá. Nová práce mě ale moc baví, rád poznávám nové věci,“ pousmál se.

I proto bylo pro Zlámala snazší ukončit fotbalovou kariéru. Po návratu z ostrovů čekal na zajímavou nabídku. Když nepřišla, řekl profesionální kopané sbohem. „Byl jsem připraven přijmout nabídku Olomouce nebo mé srdeční záležitosti Bohemky. Jiná varianta nebyla,“ pousmál se gólman. Do budoucna se přitom nebrání práci ve fotbalovém prostředí. „Nyní jsem v jednom médiu expertem na anglickou kopanou. Na trénování se necítím, ale v budoucnu bych se funkcionářské funkci nebránil,“ dodal Zdeněk Zlámal.

Radomír Havel: Z kopaček rovnou do kanceláře

daňový poradce

Fotbal po čtyřicítce? Čest výjimkám

V posledních deseti sezonách byste spočítali pouze jedenáct hráčů, kteří zasáhli do zápasu nejvyšší soutěže po 40. narozeninách. Z toho navíc v pěti případech šlo o gólmany. 

2022/2023    4
2021/2022    3
2020/2021    3
2019/2020    2
2018/2019    1
2017/2018    0
2016/2017    1
2015/2016    1
2014/2015    3
2013/2014    2

Z fotbalové branky se Radomír Havel odrazil do světa finančního poradenství. Mezi fotbalisty je to jev neobvyklý, stejně jako to, že už během aktivní hráčské kariéry stihl Havel vystudovat vysokou školu. A když pak musel i kvůli zranění předčasně skončit, věděl, co dál. Pravda, chvilku ještě u fotbalu zůstal, v plzeňské Viktorii dělal v letech 2003 až 2007 výkonného ředitele.

„Ozval se mi Michal Herych, tehdejší prezident klubu, zda bych mu ve Viktorce nepomohl. Kývl jsem na jeho nabídku,“ připomněl Havel před časem v seriálu Deníku o legendách plzeňského fotbalu.

A se stejným jménem je patnáct let spojená i jeho civilní profese. „Nastoupil jsem do investiční a finanční společnosti Michala Herycha,“ vyprávěl Havel, jak se dostal z fotbalové branky k financím.

Současně se také zabývá daňovým poradenstvím, jeho služeb využívala spousta ligových fotbalistů. „Když jsem byl ve Viktorce, dělal jsem daně skoro celému mužstvu,“ usmál se vrstevník Pavla Nedvěda, s nímž dojížděl na tréninky z rodných Nýřan. V první lize má Radomír Havel na kontě 89 utkání, většinu z nich v Plzni, ale působil i v Teplicích nebo Olomouci.

Miroslav Mika: Pestrý seznam profesí

řidič náklaďáku

Ve své vrcholné formě v polovině 90. let minulého století platil Miroslav Mika za jednoho z nejlepších defenzivních záložníků v české první lize, ale také to byl bohém. V sedmnácti letech ve Spartě trénoval po boku Chovance, Bílka či Skuhravého, nejvyšší soutěž si pak zahrál v Plzni, kde působil až do roku 1999. Pak hrál ještě za Rokycany.

Po ukončení aktivní hráčské kariéry se už Miroslav Mika k fotbalu nevrátil. Prošel si různými profesemi, živil se jako výčepní, popelář nebo jako dělník ve stavební firmě.

„Vším, čím jsem byl, jsem byl rád,“ říká slovy klasika. „Dělali jsme zateplování paneláků, obložil jsem polystyrenem půlku Plzně,“ rozesměje se muž, který se před devíti lety vrátil do Prahy. „Bylo to po druhém rozvodu. Pracuji jako řidič náklaďáku ve firmě, která se stará o úpravu zeleně, kde pracuje i můj třicetiletý syn,“ vypráví Miroslav Mika.