Pozdraví známé, omrkne trénink malých capartů a pak přizná: „Lidé si nás pletou.“ A je k tomu víc důvodů - bratry nespojuje pouze podoba, ale i láska k fotbalu. Akorát zatímco mladší Michal trénoval Spartu i českou reprezentaci, starší Jiří vede nesourodou partu kamarádů v okresním přeboru.

V sobotu však bude mít slávu skoro jen pro sebe. Do Břežan přijede televize na „pralesní“ zápas v rámci projektu Můj fotbal živě.

„Konečně se ukážu sám za sebe,“ říká s úsměvem 57letý kouč a hned přidává poslední historku: „Dozvěděl jsem se, že na mě byl záběr při utkání Slavia Plzeň. Komentátor vykládal, že tam sedí Michal Bílek. Ale byl jsem to já!“

Výsledek této záměny? Až k popukání. Bratr, nyní reprezentační kouč v Kazachstánu, musel onu „škodu“ žehlit u přátel. Ivan Hašek mu napsal: „Ty jsi tady, jo? Proč nedáš vědět?“

Parťáci: otec a syn

Vraťme se k Jiřímu Bílkovi. Stejně jako Michal, i on hrál fotbal, za Spartu. Ale neměl prý takovou píli… Nakonec se vyučil číšníkem, po revoluci si pořídil restauraci. A skoro z ničeho nic byl sportovním manažerem! Chvíli snil o prestižním postu v klubu (v období po Karlu Jarolímovi prý měl nabídku od Slavie). Ale pak ho pohltil svět realit.

Z velkého fotbalu nezmizel úplně. I díky synovi. „Chodil snad na každý můj zápas. Velký fanda,“ vzpomíná Jiří Bílek mladší. Ano, ten slávista. Donedávna její hráč, kapitán, nyní pomocná ruka Jaroslava Tvrdíka v Edenu. 35letý funkcionář má pořád k otci blízko. „Bydlíme kousek od sebe,“ přitakává.

Jejich debaty se netočí kolem běžných věcí, jde jen a především o fotbal. Důkaz? Syn radí otci, jak vést tréninky v Břežanech. Sem tam se přijde podívat. „Nemám tolik času, ale trenérská a manažerská práce není tak odlišná,“ vysvětluje Bílek mladší.

Až tedy Břežany v sobotu vyběhnou k poslednímu zápasu sezony, měli byste v jejich hře vidět prvky ze Slavie. „Jirka mi říká, abych velké zápasy nesledoval jako divák a fanoušek, ale jako trenér. Něco z toho pak implementuji tady. Funguje to. V zimě se výrazně potrénovalo a pak jsme v přípravě dokázali porazit týmy z vyšších soutěží s lepší individuální kvalitou,“ líčí nadšeně Bílek starší. O týmu v malé, ovšem bohaté vesnici dokáže vyprávět takřka až neuvěřitelné příhody. 

Stejně zajímavý je ale osud jeho syna. Ze sparťana slávista? Uznávaný, respektovaný? Takřka nepředstavitelné. Ovšem stalo se… „Neuteču z toho, že mě Sparta vychovala. Ale nikdy mi nedala šanci v áčku, tudíž jak jsem odešel, tak to moje sparťanství skončilo. Teď mám nejlepší práci ve skvělém klubu. To je čest,“ říká důrazně Bílek mladší.

Rudé barvy jsou rázem tabu i pro otce. „To je normální, když máte blízkého člověka ve Slavii. Na Letnou zajdu, jen když se hraje derby. Ale mrzí mě, v jakém stavu se Sparta nachází,“ líčí.

Sen o reprezentaci

Dlouho se také u Bílků (radši) nerozebíralo téma reprezentace. Českým barvám se vždy fandilo, nicméně… Jedno období přineslo zlou krev. Strýc Michal vedl národní tým. A svého synovce ignoroval. „Vyčítal jsem mu to,“ zmiňuje Jiří Bílek starší.

Přitom pozvánce (v roce 2010) by se tolik lidí nepodivovalo. Bílek mladší zažíval parádní podzim v Německu, s Kaiserslauternem porazil i Bayern Mnichov. Ale bylo z toho jen zařazení do širšího kádru, nic víc. „Časem jsme si to vyjasnili. Michal mi řekl, že se bál, co to může přinést. Novináři si na něj zasedli, u veřejnosti to také neměl bůhvíjaké. Tohle by svádělo k protekci a nepomohlo by to nikomu a ničemu,“ říká Bílek starší.

Na druhou stranu strýc je v rodinných kruzích uznávanou personou. A nejmladší fotbalista z tohoto klanu jej bral jako vzor. „Jasně, seniorská reprezentace byla vždy můj sen. Ale už to dávno neřeším. Navíc jsem moc dobře věděl, že v kádru jsou skvělí hráči,“ vysvětluje Bílek mladší.

Do „nároďáku“ se dostal z rodiny úplně někdo jiný. Oba dospěláky trumfla malá holčička. Devítiletá dcera Jiřího Bílka staršího (a nevlastní sestra Jiřího Bílka mladšího). Akorát nedělá fotbal vidět ji můžete při baletu v Národním divadle.

SK Olympie Dolní Břežany - Sokol Zlatníky, Můj fotbal živě, Infografika