Tehdy v říjnu 2007 ještě kopal „jen“ za Mladou Boleslav, přesto nastoupil v základní sestavě národního mužstva proti supersilnému Německu. A gólem přispěl k demolici pyšných domácích 3:0. Češi (ani Čechoslováci) nikdy neporazili Die Mannschaft větším rozdílem.

Do zápasu jste přitom rozhodně nešli jako favorit, že?
Potřebovali jsme uspět, ale přitom jsme věděli, že máme některé hráče mimo. Díky tomu jsem naskočil třeba já. Chtěli jsme to zvládnout hlavně týmově.

Scházel především Tomáš Rosický.
Do poslední chvíle se nevědělo, jestli nastoupí, jestli se dá dohromady. Bylo to hodně na hraně. Chystali jsme taktiku s ním i bez něj. Bylo tam několik variant.

Které konkrétně?
Vlastně jsem tam byl já s Davidem Jarolímem, my jsme byli takoví jeho náhradníci.

Jak jste to bral? Rosický měl často zdravotní obtíže, pořád se hledal nový Rosa.
Vůbec jsem si to nebral. Já jsem hrál v Boleslavi a byl jsem vůbec rád, že můžu být v nároďáku. V té době jsem neřešil, jestli budu hrát nebo ne. Jen jsem se snažil dělat maximum.

InfografikaZdroj: DeníkTým vyrazil před duelem na soustředění do Seefeldu, kde to trenér Karel Brückner miloval. Bylo to klíčové?
V kvalifikaci to nebylo obvyklé, do ciziny se jezdilo jen před velkými turnaji. Většinou se hrála během srazu dvě utkání, ale my jsme měli volno, a tak jsme jeli do Rakouska. Proto byl delší čas na přípravu. V zápase nám to, myslím, pomohlo.

Vy jste do něj naskočil s obvázanou rukou. Proč?
Měl jsem dlouhodobé problémy s prsty. Když jsem špatně spadl, nedržely, otékaly. Nedlouho před Německem jsem měl vykloubený palec – takže to byla hlavně prevence.

Přesto jste dal gól, zahrál výborně. A několik týdnů poté přestoupil do anglického Readingu. Pomohl vám Mnichov?
Já už jsem se chtěl z Boleslavi posunout dál. I díky tomu, že se mi zápas povedl, se říkalo, že bych měl přestoupit do Německa, nějaké nabídky snad byly.

Můžete je prozradit?
Já jsem se tím nezabýval, všechno jsem nechal na agentovi. Řekl jsem mu, že až bude něco blízko, ať mi dá vědět. Nakonec vyšla Anglie.

Jak jste na tom v současnosti? Máte za sebou těžké zranění achilovky.
Už to trvá dlouho. První úraz jsem měl koncem ledna. Teď jsem ve stavu, kdy začínám běhat a zjišťovat, co všechno mi noha dovolí. Zatím to jde podle plánu, zlepšuje se to – sice pomalu, ale urychlit to nejde.

Jste optimistický?
Přes svůj věk jsem měl před zraněním v týmu místo, nějak jsem mu pomáhal. Proto jsem nastavený tak, že chci vyzkoušet, jestli se dokážu vrátit. Ale zařekl jsem se, že si nebudu dávat nějaké termíny.