Jakub Jankto ze Sparty jako první český profesionální fotbalista veřejně oznámil, že je homosexuál. „Vždycky by mělo platit, jaké kvality má člověk ve svém oboru a ne to, jakou má orientaci. Ne každý to ale tak může vnímat. Dá se předpokládat, že se vyskytnou reakce obojího druhu. Moudřejší informaci vstřebají a jdou dál. Bude tu však jistá část populace, která má spoustu negativních předsudků a která může projevovat nesouhlas," varuje Sládečková.
A právě to může být potíž. Stačí vzpomenout nekorektní skandování, kterým jsou leckdy sparťané častováni. Pokud bylo donedávna považováno jen za hloupé, teď už bude takový pokřik úplně přes čáru.

„Kdo má fotbal skutečně rád, mělo by mu být jedno, jestli v jeho mužstvu nastupuje hráč bílé nebo tmavé pleti, či homosexuál nebo heterosexuál. Hlavní je přínos pro tým. Ale co se týká fotbalových fanoušků, tak tím si nejsem úplně jistá, i když určité procento z nich musí být podle statistiky také homosexuálních," dodává psycholožka.
Sládečková přiznává, že se ve své praxi setkává s homosexuálně orientovanými sportovci. Ale dosud žádný nebyl tak známý jako právě Jankto. Reprezentant se zkušenostmi z Itálie a Španělska - ostatně ve Spartě hostuje z Getafe.
„Těžko se odhaduje, jaké to bude mít pro hráče následky. Reakce publika může být nepřiměřená. Ve fanouškovských skupinách převládají muži, kteří se rádi identifikují se známými fotbalisty a silnými osobnostmi. Jankto má za sebou slušnou kariéru, ale v jejich očích zřejmě nebude jeho výpověď tím pravým ořechovým. Některé postoje mohou být velice hloupé," zmiňuje Sládečková.
Reakce vyvinou na hráče tlak
Reakce okolního světa sehraje v další Janktově kariéře naprosto určující roli. „Pokud na něj větší část fanoušků vyvine nepatřičný tlak, může mu to poškodit kariéru, i když by byl pro tým jinak oporou. V neobjektivním a extrémně emocionálním fanouškovském prostředí by něco takového mohlo vzniknout. Ukáže se, nakolik jsme vyspělá společnost a nakolik patříme do středověku. Doufám, že reakce budou lepší než horší a budeme si lidí vážit podle toho, jaké v sobě nesou hodnoty," dodává.

Žena, jež v minulosti pomáhala biatlonistce Veronice Zvařičové či atletovi Lukáši Melichovi, řeší ve své praxi nejrůznější strasti. Jenže fotbal je kolektivní sport. I proto leckdo zvedne obočí.
„V jiných odvětvích znám řadu homosexuálních sportovců. A nic se jim neděje. Nemají problémy, s každým vycházejí. Jsou to skvělí lidé. Nevím, čím by se měli lišit. Jejich hodnota spočívá v tom, co dokážou, dovedou a zvládnou. Buďto je to dříč, jemuž jde o sport, je ochotný se na hřišti rozdat, nechat na trávníku srdce, a nebo není. A při tom je přece jedno, jakou má sexuální orientaci," uzavírá Sládečková.