Pro evropského fanouška fotbalu nepředstavitelná věc, na divokém africkém kontinentu jen důkaz toho, že fotbal tu není jenom sport, ale zkrátka celý život. „Pro nás tady v Česku je to jen těžko pochopitelné. Hodnoty Afričanů jsou úplně odlišné, vnímají to jako možnost odreagovat se od jinak těžkého pracovního života," popisuje svůj nevšední zážitek v Nigérii skaut vystupující pod přídomkem Bielsista.

Ten se na africký kontinent vydával za zahraniční misí, o utkání mezi odvěkými rivaly se dozvěděl takřka v den zápasu. A nakonec se z nečekané návštěvy na kvalifikačním duelu v hlavním městě Nigérie stal životní zážitek. Vzpomínky, které by si rozhodně zasloužily zvěčnění v některém ze slavných cestopisných románů. „Tohle jsou chvíle, při kterých si člověk uvědomí, jak moc tento sport miluje," dodává v zápalu emocí.

Fotbaloví fanoušci v Africe šokují svými kostýmy celý svět.
Smrtelné tlačenice, sex na tribuně a blázinec. Fotbal v Africe je někdy divočina

Fotbal na africkém kontinentu, pro valnou většinu jedna velká neznámá. Jaké pocity si z tohoto nevšedního zážitku odnášíte?
Takové smíšené, abych pravdu řekl. Fotbal jako takový mě nijak extra neoslovil, ale ta atmosféra, a hlavně to celé dění kolem, to bylo něco neuvěřitelného. Já jsem cestoval do Afriky jako skaut a o tomto utkání jsem vlastně ani nevěděl. Na poslední chvíli se mi však podařilo sehnat lístek, a nakonec se z obyčejného zápasu stal zážitek na celý život. 

Úplně jiný svět, viďte?
Naprosto. To, čeho jsem byl v Nigérii svědkem, je pro české i evropské fanoušky naprosto nepředstavitelné. Utkání bylo pro tamější fotbal natolik důležité, že jej dokonce přesunuli do hlavního města, kde to ale před stadionem vypadalo jako při občanské válce. Neuvěřitelné množství lidí, zácpy na silnicích, tlačenice fanoušků a žádná organizace. Jednoduše zmatek. 

Byla to zkušenost, která člověku malinko pozmění pohled na sport, který tak miluje?
To jednoznačně. My tady v Česku máme fotbal jako takový druh zábavy, přijdeme na stadion, podíváme se na zápas a jdeme zase domů. Ale v Africe je to pro tamější obyvatelstvo doslova svátek. Ti lidé tím žijí celý den, na utkání vyráží s několikahodinovým předstihem, pro svůj tým doslova dýchají, ale poté jsou naopak schopni vlétnout na hrací plochu a hráče klidně fyzicky napadnout. Možná je to i jinými hodnotami Afričanů, kteří fotbal vnímají naprosto odlišně než zbytek světa. 

Co vás však na tamějším prostředí nejvíce překvapilo?
Vypíchnout jednu věc, která by čněla nad všemi dalšími, asi nezvládnu, ale stále mi v hlavě leží ta nátura afrických fanoušků. Opravdu mě překvapilo, jak vnímají fotbal, že to neberou jako výplň volného času, ale naopak je to pro ně forma určitého odreagovaní od jinak těžkého života, zejména v těch chudších rodinách. Pro běžného evropského fanouška jen těžko pochopitelné. 

Kamerunští fotbalisté ti připsali úvodní vítězství na turnaji AFCON.
Hvězdy Premier League mezi výbušninami. V Kamerunu startuje Africký pohár národů

Pro Nigérii to byl možná nejdůležitější zápas čtyřletého cyklu. Bylo to na fanoušcích znát?
Pro domácí příznivce neexistovala jiná varianta než vítězství. Oni šli na to utkání s jasným cílem, nějakou porážku si rozhodně ani nepřipouštěli. Byli pozitivně naladění, věděli, že jejich Nigérie je v tomto klání favorit a zkrátka vyhraje. Samotná atmosféra byla jako na horské dráze, po rychlém gólu Ghany stadion úplně ztichl, po vyrovnávací brance se naopak otřásal v základech. 

Na stadion se dostalo přes 60 tisíc fanoušků, což je na africký fotbal až neuvěřitelné.
Navíc to není takové to typické „evropské“ fandění, tady měli Nigérijci několik bubnů, trumpet, žádné vyhrazené sektory, něco jako kotel. Fandil tak nějak celý stadion, hodně se zpívalo, tancovalo a všude panovala uvolněná nálada. Místy mi to připomínalo spíše karneval než fotbalový zápas.

Fanoušci Nigérie v rámci utkání nedávného AFCONu.Fanoušci Nigérie v rámci utkání nedávného AFCONu.Zdroj: ČTK/AP/Dmitri Lovetsky

Už jen při té cestě na samotný zápas to ve vás muselo bublat, nemám pravdu?
Abych se přiznal, tak když nám delegát řekl, že utkání začíná kolem šesté a my bychom tak měli na stadion vyrazit asi s tříhodinovým předstihem, docela ve mně hrklo. Z Evropy jsme zvyklí cestovat na zápas jen několik málo minut před startem, tady jsme však nakonec byli šťastní za to, že jsme hotel opustili takhle brzo. Zácpy, všude zmatek, žádná organizace. Stadion se navíc plnil neuvěřitelně rychle, řekl bych, že hodinu před úvodním výkopem už byly tribuny téměř zaplněné.  

Zvládala tuto nezvyklou situaci rovněž místní pořadatelská služba, nebo takové věci se v Nigérii vůbec nevedou?
Nikoho takového jsem tam za celou dobu neviděl. Před stadionem sice stálo několik málo vojáků se zbraněmi, ale že by tam byl někdo, kdo kontroloval fanouškům platné vstupenky, nebo nedej bože dohlížel na to, aby nikdo nepronášel na stadion nevhodné předměty, to vůbec. Tady by to byl pro české fanoušky s láskou k pyrotechnice a vandalismu hotový ráj, to mi věřte.

Neapolský kanonýr Victor Osinhem válcuje celou Serii A.
Ségra, budeme mít co jíst? Neapol táhne na výsluní nigerijský zázrak z ulice

A co taková klobása s domácím pivem, jsou Afričané dobrými hostiteli?
Dobrými hostiteli možná jsou, ale rozhodně ne při fotbalových zápasech. Bufet žádný, nabídka občerstvení jakbysmet. Jediné, co jsem zaznamenal, bylo rozdávání něčeho slaného, vypadalo to jako brambůrky. Před stadionem jste si pak mohli koupit maximálně vodu, takže typická česká kombinace klobása a pivo, o tom jste si v Nigérii mohli nechat jenom zdát (smích). 

Největší pozornost však přitáhl až závěrečný hvizd. Čekal jste, že domácí příznivci takhle vypění?
Nečekal, to rozhodně ne. Zahlédl jsem několik zklamaných fanoušků, jak opouští stadion ještě před závěrečným hvizdem, ale to, co se poté odehrálo, nečekal asi nikdo. Fotbalisté Ghany se chvíli radovali, vypadalo to, že bude klid. Jenže poté se ze všech koutů stadionu začali hrnout domácí příznivci na hrací plochu a začalo hotové šílenství. 

To jim nikdo nedokázal zabránit?
Víte co, já si třeba myslím, že několik z nich ta rádoby pořadatelská služba pouštěla sama od sebe. Dokonce jsem zahlédl v jednom sektoru, jak ten chlapík dobrovolně otevírá tu bránu a nechává je proudit směrem k trávníku. Nevím, jestli je někdo uplatil, nebo co za tím vlastně je, ale vzhledem k tomu, jak velká je v Nigérii korupce mezi lidmi, bych se nakonec ani nedivil. 

Co všechno se rozzuřeným fanouškům podařilo srovnat se zemí?
Nám se teda podařilo utéct včas, ale viděl jsem, jak rozbíjejí střídačky, věší se za brankové sítě a zkrátka ničí vše, co jen dokážou. Samotní fotbalisté měli co dělat, aby stihli utéct do kabiny, protože to skutečně vypadalo jak nabíhající stádo rozzuřených zvířat. Policie pak dokonce musela použít slzný plyn, což se však následně ukázalo jako platná zbraň na ty rabující šílence.

Neměl jste v ten moment trochu strach i o svůj vlastní život?
Lhal bych, kdybych vám tvrdil, že ne (smích). Když si člověk uvědomil celou tu cestu dovnitř stadionu, tak nemohl být při snaze co nejrychleji ho zase opustit úplně klidný. Navíc tam žádná velká brána nebyla, lidé se zase mačkali, všude houkali policejní sirény. No zkrátka další chaos. Hlavní bylo dostat se bleskově ven ze stadionu, venku už byla situace přeci jen klidnější. 

Policie poté začala zatýkat i naprosto nevinné lidi, kteří se prokazovali platnou vstupenkou. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Nemám, dodnes tomu nerozumím. I proto jsme měli strach, aby nás tamější policie nezačala s tím rabováním nějak spojovat, takže jsme se snažili odtamtud utéct co nejrychleji. Ke mně už se pak dostávaly informace pouze prostřednictvím sociálních sítí, samotní Nigérijci se tím druhý den v novinách rozhodně nechlubili. Spíše to aktivně začal řešit až okolní fotbalový svět. 

Losování skupin fotbalového MS 2022 v Kataru.
Šampionát otevře Katar s Ekvádorem. Messi se postaví proti Lewandowskému

Podle toho, co tady popisujete, musela být tato porážka pro Nigérii doslova národní ostudou, nemám pravdu?
Ono se není čemu divit. Bylo to velké derby, zápasy Nigérie s Ghanou bývají označovány jako největší zápasy na západní straně Afriky, takže pro domácí příznivce měl tento duel velkou hodnotu. Navíc se považovali za jasné favority, o to větší šok a zklamání to pro ně muselo být.

Je takový zážitek pro fotbalového skauta jasným signálem se tam zase vrátit, nebo naopak vymazat africký kontinent ze svých dalších plánů?
Vymazat rozhodně ně. Osobně se spíše stavím k první variantě. Není to tak, že bych s nadšením vyhlížel první možnost opět odletět do Afriky, ale celý ten zážitek měl něco do sebe. Vidět to, jak vnímají fotbal tamější fanoušci, jak tím žijí, poznat i odlišné hodnoty společnosti, to všechno mělo svůj smysl. Byla to zajímavá zkušenost, která člověku hodně vezme, ale zároveň i dá.