Cristiano Ronaldo (Al-Nassr FC)
Miláček portugalského národa, nejobletovanější fotbalista světa. Ronaldo vždy rád vyhledával publicitu a dnes, v jeho 38 letech, jej na sociální síti Instagram sleduje bezmála 600 milionů lidí (účtů).
Rodák z kouzelného ostrova Madeira má za sebou slavná angažmá v Manchesteru United, Realu Madrid a Juventusu. Když držitel řady rekordů a pětinásobný vítěz ankety Zlatý míč odešel do Saúdské Arábie, spustil na Blízkém východě doslova šílenství.
„Nemyslím, že se ještě vrátím do Evropy, fotbalu tam dochází dech,“ vyhlásil nejlépe placený sportovec světa. Odhady jeho výdělku se liší, ročně si podle zahraničních médií má přijít na minimálně 200 milionů eur (zhruba 4,8 miliardy korun).
Jeden háček? Vedra přes léto jsou děsivá. Navíc Rijád se skoro osmi miliony obyvateli neoplývá moc možnostmi k vyžití a zábavě. Poker však Ronaldo může hrát i online…
Tak šel čas s Ronaldem
2004: 18 milionů eur (ze Sportingu do Mannchesteru United)
2009: 70 milionů eur (z Manchesteru do Realu Madrid)
2014: 120 milionů eur (Real Madrid)
2018: 100 milionů eur (z Realu Madrid do Juventusu Turín)
2021: 35 milionů eur (z Juventusu do Manchesteru United)
2023: 18 milionů eur (Al-Nassr FC)
Vývoj tržní ceny podle Transfermarkt.com
Lionel Messi (Inter Miami)
Fotbal (ten „náš“, evropský) v USA dlouho platil za chudého a poněkud podivínského příbuzného. Zdá se být nemožné, že by se MLS, tedy zámořská fotbalová liga, někdy mohla ekonomicky dotáhnout na velké soutěže v baseballu, basketbalu či americkém fotbalu.
Mužem, který má pomoci dotáhnout ztrátu, je Lionel Messi. Geniální Argentinec si plácl se spolumajitelem Interu Miami Davidem Beckhamem a vyrazil za novou výzvou – zbláznit Američany do kopané.
Navíc Florida, nový domov Messiho, je místem skoro neomezených možností. Díky příznivému klimatu se sem na zimu stahují bohatí důchodci ze všech končin světa. Světoznámý argentinský fotbalista může s dětmi vyrazit do zábavních parků, za krokodýly, na pláž… A domů to má o něco blíž (asi o čtyři hodiny).
Tak šel čas s Messim
2006: 15 milionů eur (FC Barcelona)
2010: 100 milionů eur (FC Barcelona)
2012: 120 milionů eur (FC Barcelona)
2018: 180 milionů eur (FC Barcelona)
2021: 60 milionů eur (z Barcelony do Paris Saint-Germain)
2023: 35 milionů eur (z PSG do Interu Miami)
Vývoj tržní ceny podle Transfermarkt.com
Televizní svět: Monopol na Messiho a rvačka o Ronalda
Fanoušci, kteří tak rádi hltali geniální umění Ronalda či Messiho, (ne)mají utrum. Hvězdy se neztratí, záběry jejich fotbalové geniality budou dál ohromovat svět. Má to však svoje ale. Saúdská Arábie není zrovna místo, kam by se jezdilo a už vůbec ne kvůli fotbalu. Také v Miami je „soccer“ v plenkách, stadion pojme jen něco málo přes dvacet tisíc diváků. Nezbývá tak nic jiného než televize.
Největší mela o televizní práva se strhla v Portugalsku, kde si je zajistila stanice Sport TV. Díky spolupráci Saúdů a společnosti International Management Group se obraz se zvukem dostává také na evropský trh, do Turecka či Mexika. Zkrátka nepřijde ani české publikum, práva tady získala stanice Premier Sport. „Zájem byl značný,“ informoval David Solnař, tiskový mluvčí O2 TV Sport.
V případě Messiho je situace mnohem komplikovanější. Ještě před pár měsíci sice Major League Soccer běžela na kanálech stanice Nova Sport, leč posléze převzala monopol jediná společnost, streamovací platforma Apple TV. „Koupili globální práva,“ vysvětlil Dušan Mendel, šéf sportovní sekce Novy. Na český komentář tam zapomeňte, za měsíční poplatek však máte k dispozici i jiný obsah. Třeba populární seriál z fotbalového prostředí Ted Lasso.
Oblíbené destinace fotbalových legend před důchodem
USA:
Prvním vážnějším pokusem nadchnout americké publikum pro evropský fotbal byla liga NASL. Masivním impulsem pro její rozvoj byl rok 1975, kdy přišel legendární Pelé. Nejlepší fotbalista všech dob už byl na sklonku kariéry, ale pro New York Cosmos šlo přesto o posilu snů.
Do zámoří pak mířili další velikáni jako Franz Beckenbauer, Johan Cruijff, Gerd Müller či George Best. Tyto hvězdy pomohly NASL k vyšší návštěvnosti stadionů a zájmu médií, po vrcholu koncem 70. let ale přišel propad a liga v roce 1985 neslavně skončila.
Restart přišel až s uspořádáním MS v roce 1994 a vznikem MLS. Její pozvolný růst hodně podpořil David Beckham, od roku 2007 hvězda Los Angeles Galaxy. Později přišli třeba Thierry Henry, Kaká, Frank Lampard, Wayne Rooney, Zlatan Ibrahimovič a řada dalších.
Češi a exotický zeměpis
Řada známých jmen tuzemské kopané si v minulosti vyzkoušela, jaké to je hrát v zemích, které pro našince nebývají běžnou (fotbalovou) destinací. Tady je malý výběr:
Čína – Václav Němeček, Bořek Dočkal, Robert Caha
Írán – Robert Caha
Indie – Jakub Podaný, Miroslav Slepička, Marek Čech, Jan Štohanzl a další
Indonésie – Ondřej Kúdela, Michael Krmenčík
Japonsko – Ivan Hašek, Pavel Černý, Pavel Horváth, Ivo Ulich
Kostarika – Pavel Karoch
Malajsie – Karel Stromšík
Mexiko – Josef Němec
Spojené arabské emiráty – Filip Novák, Jakub Šašinka
USA – Luboš Kubík, Bořek Dočkal, Zdeněk Ondrášek
To vše ale bledne před novou posilou Miami – Lionel Messi má zvládnout, co Pelé nedokázal, a definitivně dostat MLS mezi elitu zámořských sportovních lig.
Japonsko:
Plně profesionální fotbalová liga (J1 League) vznikla v zemi vycházejícího slunce až v roce 1993. Už předtím ale do Japonska zamířil slavný Brazilec Zico, zvaný „bílý Pelé“. Kariéru přitom ukončil pár let předtím a věnoval se politice (byl i ministrem), pak si ale překvapivě plácl s klubem z města Kašima.
Zico se stal okamžitě místní legendou, před stadionem má sochu. Později v Japonsku trénoval a vedl i tamní reprezentaci. V Kašimě dodnes působí jako funkcionář.
V Zicových šlépějích šla později řada dalších hvězd světové kopané – například Lukas Podolski, David Villa, Diego Forlán, Fernando Torres a především dlouholetý motor barcelonské zálohy Andrés Iniesta, který hrál v Kóbe od roku 2018 do letošního jara. I díky těmto legionářům se japonská liga stala jednou z nejkvalitnějších asijských soutěží.
Čína:
V jednu chvíli to vypadalo, že v Říši středu vzniká soutěž, která si kvalitou a návštěvností nezadá s Premier League či Bundesligou. Čínské kluby začaly po roce 2011 lákat známé hráče na neskutečné peníze a mnozí neodolali.
Borci jako Didier Drogba, Carlos Tevez, Nicolas Anelka a celá řada dalších (včetně slavného italského trenéra Marcella Lippiho) se rozhodli podstoupit divokou jízdu na drakovi čínského ekonomického boomu. A to i přesto, že přivyknout životu v této velké zemi není pro každého (Bořek Dočkal by mohl vyprávět).
Chvíli to vypadalo krásně, ale situace se začala vymykat z kloubů. Vždyť třeba za Brazilce Oscara dokázal klub ze Šanghaje zaplatit přes jeden a půl miliardy korun, sám hráč si pak podle smlouvy přišel na víc než 11 milionů korun týdně. Až pak v Číně pochopili, že tímto způsobem se mezi silné fotbalové země nedostanou. Byl zaveden platový strop a další omezení pro nakupování drahých cizinců, další tvrdou ranou pro boom čínské ligy byl covid. A bublina splaskla.
Blízký východ:
Začalo to samozřejmě už dávno před Cristianem Ronaldem. Kde jsou peníze (a ropní šejkové jich mají nepřeberné hromady), tam se dá přilákat nejeden slavný fotbalista. Proto se například v Kataru po roce 2000 začaly objevovat hvězdy jako Gabriel Batistuta, Romário, Marcel Desailly, Pep Guardiola nebo bratři Ronald a Frank de Boerové. Argentinský titán Diego Maradona pro změnu trénoval ve Spojených arabských emirátech.
Je jasné, že sportovní úroveň blízkovýchodních soutěží je na hony vzdálená tomu, na co jsou přední hráči zvyklí z Evropy či Jižní Ameriky, ale jako příjemný příspěveček na důchod se tomuto angažmá vyrovná máloco.
Jsou však jisté meze: Kylian Mbappé se nedávno vůbec odmítl bavit s arabským klubem al-Hilál, který za něj údajně nabízel přes sedm miliard korun. Ve čtyřiadvaceti letech má také na podobný fotbalový výminek ještě čas.
