Stejně jako slavný Angličan se i záložník týmu FC Valletta hezky obléká, rád řídí rychlá auta, často je vídán ve společnosti krásných žen a chutná mu červené italské víno.

„Když jsem byl mladší, byl jsem bohém, protože jsem byl úspěšný a známý fotbalista. Teď jsem ale starší a ve dvaatřiceti letech se mi trošku změnily priority,“ tvrdí s úsměvem sportovec s obličejem herce z hollywoodského velkofilmu, jenž je pořád svobodný a bezdětný.

Maltský fotbalista Rowen Muscat zdraví čtenáře Deníku:

Zdroj: Libor Kopl

Jako mladá hvězda nic neřešil. Hrál fotbal, bavil se nejen na trávníku, ale i mimo hřiště. Užíval si života, žil přítomností. Nebyl vyloženě průšvihář, vyvaroval se excesů, ale nikdy nebyl ani žádný svatoušek.

Lidé jej milovali, na ostrově patřil mezi největší oblíbence, což mimochodem stále platí, i když už není v reprezentaci a momentálně laboruje se zraněným kolenem. „Nyní přemýšlím o budoucnosti, jak vhodně investovat peníze, zabezpečit se. Když jsem byl mladý, nezajímalo mě, co bude,“ přiznává.

Odchovanec Birkirkari jako jeden z mála maltských hráčů působil i v zahraničí. Byl v maďarském Dunaújvárosi, nosil dres italské Pavie.

Na stadionu Tonyho Bezziny se odehrají dva zápasy Tipsport Malta Cupu 2024.
Fotbal v zimě? Už i na Maltu dolehla inflace, překvapí pračky a půjčení auta

Zatímco v jednom z nejmladších měst Evropy se cítil osamělý a trápil se, na Apeninském poloostrově zase ožil a vychutnával si angažmá kousek od Milána.

„Obě štace pro mě byly skvělou životní zkušeností,“ tvrdí. „Zatímco tady na Maltě mám rodinu a přátele, takže bylo o mě dobře postaráno, v Maďarsku jsem byl na všechno sám a dospěl tam,“ pokračuje.

Kulturní šok 

Po odletu z rodného ostrova do středu Evropy zažil kulturní šok. „Bylo to pro mě první angažmá mimo Maltu. Problém byl hlavně v komunikaci. Jazyková bariéra byla velká, protože většina spoluhráčů neuměla anglicky,“ líčí.

V Itálii ale zase ožil, radoval se nejen z fotbalu. „Uměl jsem řeč, navíc jsem bydlel v Miláně, což byl pro mě jako sen, protože mám rád módu, AC je mým vysněným klubem a najednou jsem běžně potkával lidi, co jsem znal jenom z televize,“ vypráví a vzpomíná nejen na setkání se Seedorfem či Boatengem.

Zdroj: se svolením Rowena Muscata

I díky působení v zahraničí si přivykl na vyšší tempo, byl odolnější, silnější, což mu pomohlo i v reprezentaci.

Za národní tým Malty odehrál rovných padesát střetnutí, jednou i skóroval. Dvakrát nastoupil proti Česku, prohrál 0:6 a 1:4.

Vysoko staví hlavně souboje s Anglií. Největším zážitkem je setkání s Andreou Pirlem. Proti svému idolu se postavil 3. září 2015 při utkání ve Florencii. „Byl to můj nejlepší zápas kariéry,“ vyznává se. „Nastoupil jsem proti svému vzoru a stal se hráčem utkání. Navíc jsme si po zápase vyměnili dres,“ přidává s hrdostí v hlase.

Tomáš Jun ještě v dresu Austrie Vídeň (vpravo).
Dodnes legendou. Austria lituje, že nemá Juna, boss chválí český fotbal

Duely v národním týmu pro něj vždycky byly nejvíc, byť nyní na pozvánku čeká již dva roky. Ale nevzdává se. Chce se co nejdříve uzdravit, vrátit do dřívější formy a dokázat, že na to pořád má. „Předtím to bylo jednodušší, protože v národním týmu byli jenom rodilí Malťani, teď máme i dost naturalizovaných hráčů,“ vysvětluje.

I díky tomu se výsledky Rytířů svatého Jana, jak se fotbalistům z ostrova ve Středozemním moři občas přezdívá, zlepšily. „Měli jsme to v hlavách. Dříve jsme věděli, že prohrajeme, že nemáme šanci, ale postupně se to zlepšilo a třeba s Itálií nebo Chorvatskem jsme padli jenom těsně a ukázali, že můžeme hrát téměř s každým,“ upozorňuje.

„Už to není jenom tak, že bychom vyloženě bránili remízu a čekali na konec, nyní můžeme i hru otevřít, zaútočit či skórovat. Šance na dobrý výsledek a body je daleko větší než před lety,“ míní.

Maltský fotbal na vzestupu 

Vzestup maltského fotbalu nepotvrzuje jenom reprezentace, ale i některé kluby. Zatímco Valletta, jejíž dres nosí i Muscat, je nyní až desátá, třeba Hamrun, Floriana či Sliema jsou na tom lépe. Na soupisce mají spoustu zahraničních borců, kteří zvedají kvalitu nejen jednotlivých týmů, ale i celé ligy.

Hrají tady Argentinci, Brazilci i Afričané. Lidé jako stavební magnát Portelli chtějí ligu zatraktivnit. I proto se pravidelně objevují zprávy o tom, že některý z klubů angažuje nějakou superstar. V minulosti se psalo o Usainu Boltovi nebo Samuelovi Eťo.

„Určitě se to u nás hodně změnilo, zprofesionalizovalo. Je tady dost trenérů s potřebnou licencí, věnují se i mládeži,“ uvedl Muscat.

Zdroj: Libor Kopl

Ne všechny kluby ale si ale mohou dovolit platit drahé cizince. Ani ti ale k úspěchu nestačí. Asi netřeba připomínat, jak dopadl střet ambiciózní Gziry v Konferenční lize proti rozjeté Plzni.

Srovnávat český a maltský fotbal ani na začátku roku 2024 nejde.

Rozdíl mezi oběma zeměmi je stále velký. Na Maltě jsou sice čtyři soutěže, ale jenom tři stadiony, na kterých se hraje. Navíc jenom pár klubů si může dovolit zaměstnávat hráče na plný úvazek, v dalších mužstvech chodí fotbalisté i do práce.

Také divácký zájem je na ostrově nižší než dřív. Tady se sleduje anglická či italská liga, na zdejší Premier League chodí jenom skalní. „Když jsem hrával ve Vallettě v minulých letech, navštěvovalo zápasy tři až pět tisíc diváků, nyní je to jenom kolem sedmi stovek,“ přiznává.

David Limberský (vlevo) a Jaroslav Ticháček.
Limberský je sportovním ředitelem Domažlic. Ještě nikdy jsem nepracoval, řekl

Přitom média se o fotbal zajímají. Televize z každého kola živě vysílá vybraná utkání, reportáže z utkání jsou v novinách i rozhlase. „Zájem je adekvátní velikosti naší země,“ míní.

A co český fotbal? Muscat zná Nedvěda, vybavuje si i další dnes již bývalé hráče, ale jména současných ligových borců po něm nechtějte.

Ale třeba v rámci Tipsport Malta Cupu si by proti některému z účastníků FORTUNA:LIGY rád zahrál. „Myslím, že by to byl dobrý nápad, kdyby se příští rok turnaje zúčastnil maltský tým. Bylo by to příjemné zpestření, zajímavá konfrontace,“ myslí si.

Co na to pořadatelé? Splní maltskému Beckhamovi přání?