Kliknutím zvětšíte
Co říkáte na poslední měsíce a vzestup kariéry vašeho syna Mojmíra Chytila?
Určitě jsme to nečekali. Strašně to klukovi přeji. Z pozice matky je nádherné, když vidíte, že si vaše dítě plní sny.
Největším okamžikem jeho kariéry byl hattrick při debutu za reprezentaci. Jak jste to prožívala?
Samozřejmě jsme byli přímo na stadionu. Jedním slovem dojetí. Slzičky ukáply hned u prvního gólu, potom přišel druhý a třetí. Člověk tomu ani nevěřil a asi nám to všem došlo až později.
Co byla první slova, která od vás slyšel?
Já jsem na něj čekala po zápase, než vyleze ze stadionu, abych mu pogratulovala. Vystála jsem si frontu mezi fanoušky a ptala jsem se ho, co na to říká. On na to, že neví, že mu to asi ještě nedošlo.
Proběhla nějaká oslava?
To ne. On totiž s reprezentací vzápětí odletěl do Turecka a když se vrátil, tak už to vyšumělo.
O jeho problémech s koleny se napsalo dost. Jak jste to ale prožívala vy?
Hodně intenzivně. Když po první operaci nastoupil na turnaji na Slovensku, což byla asi hned první akce, tak jsem byla kousek od něj, když spadl na zem. Jak jsem ho dlouho neviděla brečet, tak jsem uviděla ty slzy a bylo mi hned jasné, že je zle. Bolelo to hodně i mě.
Musel na druhou operaci… Chtěla jste, aby pak ještě pokračoval s fotbalem?
Nechala jsem to na něm, kam ho srdce táhlo, jak to cítí. Tak to měl celý život, do ničeho jsme ho nenutili, nechali jsme ho dělat, co ho baví a vůbec jsme mu do toho nepovídali.
Co ho tedy v mládí ještě bavilo?
Fotbal.
Opravdu tam nebylo nic jiného?
Jako malého ho bavily všechny sporty. Kdyby mohl, tak hraje hokej, basketbal, chodil na házenou, ale fotbal miloval. A mimo sport? Asi jako většina mladých chodí rád za kamarády. Nebo když byl po operaci připoutaný na lůžko, tak hrál na playstationu. Ale že by měl jiné koníčky, to ne.
Změnil se nějak Mojmír Chytil, když se z něj stal reprezentant?
Nezměnil, ale nemyslím si ani, že je nějak slavnější. Je s tím spojené to hezké, co povídá, že ho poznávají lidé a chtějí se s ním fotit. Já ho mám doma ale pořád stejného, pořád potkávám stejného Mojmu v kuchyni, pořád na něj křičím, protože má binec v pokoji (úsměv).
Pochází ze Skalky, má tam velkou fanouškovskou základnu?
Jéjé. Jasně. Skalka a Klenovice tam ji má velkou. Jak říkám, že jsme ho do ničeho nenutili, tak právě díky těm klukům ze Skalky začal hrát fotbal. Tím, že je to malá vesnice, která má přes 250 obyvatel, tak je to tam jiné. Nekamarádí se spolu jen vrstevnici, ale kamarádí se napříč generacemi. To znamená, že od dětí ze školky až po teenagery jsou všichni pohromadě. Nebylo mu ještě ani pět a desetiletí, patnáctiletí kluci jej brali mezi sebe. Bydleli jsme vedle hřiště, na kterém trávil dny až do večera. K fotbalu se dostal tak, že ho začalo strašně mrzet, že starší kluci jezdí v neděli na zápas a on ještě nemůže, protože nemá šest let, tak jsem tenkrát zavolala do Prostějova, jestli neberou i mladší a nastoupil do přípravky.
Co jej podle vás nejvíce vystihuje?
Kdybyste se zeptal tady na Prostějovsku tak to, jak všechny zápasy prožíval. Když byl malý tak utkání, které nevyhráli, obrečel. Srdcař (úsměv). Srdíčko a nervy, kombinace těchto věcí.
Prozradíte na něj nějakou vtipnou historku?
No těch by bylo. Moja je veselá kopa, srandy s ním je dost. Třeba při Aktivitách (zamyslí se). Ale že by mě teď z hlavy něco napadlo, to asi ne. Každopádně je bavič.
Když byste ho chtěla potěšit, jaké nejoblíbenější jídlo byste mu uvařila?
Neřekla bych, že má nejoblíbenější jídlo. Nevím, jestli to můžu říct, abych nedostala nadané, ale má rád burgery. Mimo sezonu si je může dát (smích). Když jdeme do restaurace, tak si je dává nejčastěji. Já dobré burgery neumím. Naopak nemá rád houby, jinak sní všechno.
Jak to měl v mládí s tréninky, byl dříč nebo se mu občas nechtělo?
Nikdy jsem od něj neslyšela, mami, mně se nechce. I když jsme se potkali ráno v koupelně a já jsem mu řekla, že se mi nechce do práce, tak od něj to nepřišlo nikdy.
Jezdíte stále také na zápasy Sigmy?
Když to jde, tak jezdím. Ne vždycky se na zápas kvůli povolání dostanu. My jsme ale vždycky byli dobrá parta rodičů. Už když hrál v Prostějově a potom i v Sigmě, takže jsem se na zápasy těšila. Asi dobře víte, že je v áčku Sigmy z jeho ročníku hodně kluků. Loni hrála Sigma v Rakousku přípravný zápas, tak jsme se rodiče domluvili a jeli jsme se na kluky podívat. Tehdy jsme tam byli my, Zmrzlí, Slámovi… Takže takhle za nimi občas cestujeme.
Mojmír se stal nejlepším sportovcem Olomouckého kraje za rok 2022. Co na to říkáte?
Samozřejmě je to krásné a přeji mu to. Ta konkurence je veliká a nevím, za co si to zasloužil. No, spadli mu tam tři fíky za repre, ale mimochodem, mohl dát čtyři (smích). Myslím, že tady jsou lepší sportovci, ale jsem za něj ráda.
17
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
