Do Dukly jste se vrátil po třech letech. Cítíte nostalgii?
Ne, spíše se těším na práci v prostředí, kde znám hodně lidí. Věřím, že bude pro obě strany prospěšná.

Váš „přestup“ po konci v Opavě přišel hodně rychle. Jak probíhala jednání?
Když jsem jel ve středu po rozloučení s hráči z Opavy, klub mě kontaktoval. Ve čtvrtek jsme se sešli, přičemž já jsem se netajil tím, že jsem ve Slezsku neskončil, abych si od práce odpočinul. Naopak, jsem plný sil a jediným důvodem byla rodina. Dukla splňovala, co momentálně potřebuji.

Jak moc jste cítil, že za vámi opavská kabina ve vašem rozhodnutí stojí?
Moc. Kdysi průměrní hráči a průměrný trenér, který do té doby neměl žádný úspěch, udělali obrovský kus práce. To už je ale historie. Budu kluky sledovat i nadále, máme spolu vztah, ale věřím, že stejný si vytvoříme i na Dukle. O tom je trenéřina, v tuto chvíli jsem stoprocentní profesionál.

Do Čech jste se vrátil kvůli synovi. Z Prahy do Jablonce to máte kousek…
Vždyť já jsem teď každý den doma, kluk navíc dvakrát týdně trénuje v Praze. Je to fajn, ale na druhou stranu mám teď v posledních pěti dnech tolik práce, že rodina trošku stranou přece jen jít musela.

Jak na váš příchod do Dukly syn reagoval?
Má to trošku jinak, Dukle nefandí, protože je poslední. I proto na spodku dlouho nebudeme, on totiž podporuje akorát vítěze. (směje se)

Co musí tým nejdříve zlepšit?
S realizačním týmem jsme se shodli, že je potřeba, aby se kluci měli o co opřít i v krizové situaci. Pracujeme na všech fázích hry. Moje filozofie je jasná fotbal dělají hráči, a ti musejí mít informace, je proto nutné s nimi mluvit. Oni jsou nositelé výkonu a bez nich by tu nebyli ani trenéři.

Zmiňoval jste realizační tým. Jak vypadá jeho složení?
Na pozici kondičního trenéra skončil Lukáš Stránský, ale lehké rozhodnutí to nebylo. V tuto chvíli za něj hledáme náhradu, jinak zůstali všichni. Asistentem je Richard Polák, kterého jsem si vybral záměrně, pracovali jsme totiž spolu už dříve. Je to trenér, který fotbal vidí hodně zajímavě. Spolupracovat s námi bude i Tomáš Kulvajt, ten ale primárně zůstává u juniorky.

Nebude vám pomáhat i bývalý kouč Pavel Drsek?
Jsme kamarádi a pracovali jsme spolu, ale rozhodl jsem se čistě ve prospěch týmu. Minimálně na podzim jsem chtěl kolem své práce co nejužší okruh lidí, který není současnou situací zatížený. Co se týče Pavla, teď s ním spolupracovat nebudu, ale do budoucna se ničemu nebráním. Je to dobrý trenér a hlavně skvělý chlap.

Co vám o kádru napověděl přípravný duel s Norimberkem (prohra 0:4)?
Dost zajímavých věcí. Proti bundesligovému týmu a s hodně mladými kluky, navíc i s trojicí z juniorky, jsme si vypracovali čtyři čisté brankové příležitosti. Neproměnili jsme, jasně, to je problém většiny neúspěšných mužstev. Všechno se rozhoduje ve vápně.

V útočném nejsme dostatečně klidní, v obranném si pak děláme problémy špatným postavením. Je třeba na tom makat. Kluci jsou dobře naladění a navíc i hrozně pracovití. Věřím, že půjdeme nahoru jako rakety.

Proti německému celku nastoupil už i Ján Ďurica. Jak vnímáte přítomnost takového borce?
Janko je neskutečný profesionál, takový hráč pro nás bude důležitý v celé sezoně. Spolu s Nikolou Raspopovičem odehráli skvělý zápas, pro naše mladé hráče i pro mě budou obrovskou výpomocí. Oba jsou zkušení, persóny, ani jim nepotřebujete mnoho říkat. Chceme, aby se o ně mužstvo opíralo.

Ve vaší ligové premiéře v Dukle vyzvete v neděli na Julisce Liberec. S čím do utkání půjdete?
Po reprezentační přestávce máme na rozjezd jedno z nejpohyblivějších mužstev soutěže. Musíme eliminovat jeho rychlou přechodovou fázi, zároveň ale budeme chtít být nebezpeční, protože bez vstřeleného gólu vyhrát nelze.