Klasický scénář: Organizace využijí známou tvář, aby pomohla prezentovat charitativní činnost. Příbramský hráč se do ní pustil sám. Jen tak se rozhodl pomoci těžce nemocné Sofince, která včera oslavila první narozeniny.

Jak si počínal? Tím nejjednodušším způsobem, jaký má fotbalista na dosah vytvořením aukce, do níž dal věci nastřádané během své kariéry. Přispěli mu také spoluhráči a kamarádi. „Sestřenice mě dala dohromady s maminkou Sofinky a začali jsme komunikovat,“ vzpomíná Radek Voltr.

„Nejprve jsem poslal finanční částku, pak mě napadlo udělat aukci. A ta vynesla 30 tisíc korun,“ líčí.

Poté přišel nápad vydražit dresy, které věnovali jeho spoluhráči i protihráči Tomáš Necid, Milan Škoda a dokonce i Pavel Nedvěd. Na ně mohli lidé přihazovat. Výsledek? 118 450 korun!

„Ohlasy byly pozitivní. Je to fantastické. Už jen tou částkou, která se podařila vybrat, i tím, kolik příhozů bylo na jednotlivé dresy. Až jsem měl někdy problém se v tom vyznat. Ohromně mě zájem lidí potěšil a mám z něj velikou radost,“ usmívá se Voltr.

Jeho aktivitu zaznamenali spoluhráči i vedení příbramského klubu. „Bavili jsme se o tom v kabině, Tonda Fantiš mi pomáhal všechno rozšiřovat a medializovat, stejně jako jako klub. Každému děkuji za pomoc,“ nešetří útočník slovy chvály.

Malá Sofinka tak má další prostředky na nákladnou léčbu. Trpí SMA spinální muskulární atrofií. Laicky řečeno, ochabuje jí svalstvo a nemůže se pohybovat.

Vybrána do projektu v Bostonu

Rodičům svitla naděje, když našli v americkém Bostonu studii na genovou terapii a Sofinka se dostala mezi tři zahraniční děti z celého světa, které jsou do tohoto projektu zařazeny.

Čeká ji ještě dlouhá cesta, náročné rehabilitace i drahé zdravotní pomůcky. A každá koruna ji posouvá. Sen jejích rodičů, aby ji viděli spokojeně vyrůstat společně se sestřičkou Anetkou, nabývá na realitě.

„Zdraví je ze všeho nejdůležitější,“ soudí Radek Voltr. „Lidé by si měli pomáhat, když to jen trochu jde. Aukce byla minimum, co jsem mohl udělat já. Peníze zdraví nenahradí, ale mohou k němu výrazně pomoci.“

Vedle pocitu ze vstřelení gólu si Radek Voltr užil i ten o mnoho smysluplnější radost z pomoci někomu, kdo ji potřebuje.

„Obdivuju, s jakou silou rodiče i celá rodina Sofinky se situací bojují. Hodně jsem to řešil i s mojí manželkou, která mi se vším pomáhá,“ zdůrazňuje.

„Nedělám to proto, abych na sebe pak byl pyšný. Chci někomu pomáhat. Bylo by skvělé, kdyby se pro to rozhodl každý, kdo může,“ vzkazuje.