„Pro kluky ze zámoří i jejich rodiče, kteří s nimi přicestovali, je to velmi cenná zkušenost a obrovská příležitost seznámit se s evropským fotbalem. Pro nás je to zase skvělá šance začít dlouhodobou spolupráci. Kluby si to odsouhlasily. Nejde jen o mužský, ale i ženský fotbal,“ upozorňuje někdejší kouč Teplic, Hradce Králové nebo právě Slovácka.

Známý je také svým působením u mládeže Slavie nebo na Balkáně. Nyní ale funguje v Americe, v zahraniční má i další projekty.

Jakou roli v tom všem hrajete?
V akademii Blast FC Columbus jsem trenér i takový sportovní ředitel. Jsem člověk, který zodpovídá za development a rozvoj klubu. Zároveň k tomu mám ještě jeden americký projekt, který se soustředí na fotbalové kempy, do kterých přichází hodně zajímavých kluků. Většina z nich jsou potomci lidí pocházejících z Balkánu. Máme velmi dobrou spolupráci s Bosenským fotbalovým svazem. Za tu dobu, co to děláme, dostalo více než dvacet hráčů pozvánku do reprezentačních výběrů Bosny, což je skvělé číslo.

Proč jste si vybrali právě Slovácko a Žilinu?
Žilina je pro mě jednoznačně nejlepší klub na Slovensku z hlediska organizace, systému, přípravy a rozvoje mladých hráčů. Důkazem je pět nebo šest hráčů v základní sestavě Slovenska na mistrovství Evropy v Německu. Víc netřeba dodávat. Slovácko dlouhodobě patří mezi kluby, které se snaží pracovat s mladými hráči, stejně jako Žilina má v sobě zakódováno určité DNA. Navíc je v Uherském Hradišti i kvalitní ženský fotbal, takže Slovácko se i díky osobním vztahům nabízelo. Je to příležitost k tomu dělat nějaké věci společně, obousměrně. Amerika je zase příležitostí pro trenéry z Česka, kteří se mohou v za oceánem učit jazyk a poznávat nové prostředí. Záběr možností je široký, záležet bude jenom na nás, jak budeme ochotní v tom kooperovat.

Jak to vlastně v reálu funguje? Klub vám zadá požadavky na hráče, nebo naopak vy mu doporučíte možné posily?
Musím opravdu zdůraznit, že toto je první krok, který jsme udělali. Nicméně bavili jsme se i o tom, jaké posty jsou důležité pro klub, na druhé straně my jsme dali typ na zajímavé hráče. Ve Slovácku jsou tři. Měl tu s nimi být ještě jeden, bohužel se před odletem zranil. V Žilině jsou ale zastoupené další posty.

Je možné, že si kluby hráče protočí?
Určitě. My jsme v tomto absolutně transparentní. V Žilině mají veškeré informace o programu kluků tady na Slovácku a obráceně. Třeba trenéři Slovácka mají možnost jet se podívat na utkání Žiliny. Podívat se na kluky. Klidně se může stát, že se jim někdo zalíbí a půjde sem. To samé obráceně. I když nyní se bavíme hlavně o tréninkové stáži ne o velkých přestupech.

O spolupráci s dalšími kluby neuvažujete?
V tomto mám jasno. Slovácko a Žilina jsou pro nás v tento moment partneři, kteří projevili zájem o spolupráci. V komunikaci, v organizaci i v přípravě jsou velmi aktivní, není důvod něco měnit.

Má akademie Blast FC Columbus i mužský tým?
Ne. Amerika funguje trošku jinak než evropský fotbal, nicméně je to jedna z myšlenek klubu, který se rozvíjí. Zatímco spousta akademií působí v městských centrech, my budujeme svoje vlastní a dostáváme se tak pod úroveň Major League Soccer. A protože očekáváme, že nám budou z akademie vycházet zajímaví kluci a ne každý se dostane do MSL či na univerzitu, je pro nás založení mužského týmu lákavé. V Americe je to tak, že kluci končí střední školu v osmnácti letech, takže u nás ještě rok mohou hrát za dorost.

Pojďme k vám. Žijete nyní víc v Česku nebo v USA?
Čtvrt roku jsem v Americe, pak se vracím do Česka, ale ještě máme projekty, které jsou propojené s Chorvatskem a Bosnou, takže jsem hodně na cestách.

Stíháte sledovat EURO? Co říkáte na vystoupení českého týmu?

Měl jsem příležitost podívat se na jedno utkání národního týmu. Byl jsem při zápase s Gruzií jako jeden z hostů České televize. Stejně jako všichni čeští fanoušci jsem byl hodně zklamaný. Naše výkony i výsledky zůstaly za očekáváním. Bohužel je to asi odraz současného stavu kvality českého fotbalu. Moc bych si přál, aby nastala konstruktivní sebereflexe, aby z toho neúspěchu vyšly opatření, které český fotbal vrátí tam, kam bychom si přáli, ale kde i historicky patří. Snad se u nás zase začne tvořit prostředí, ve kterém budou vyrůstat kvalitní hráči, co se budou schopní prosadit nejenom v české lize a v reprezentaci, ale i v evropském klubovém fotbale. Tady jsme začali ztrácet krok. Spousta menších zemí, nebo které byly za námi, nás přeběhly a koukáme jim na záda.

Jedinec nemá šanci něco změnit

Co s tím? Vás neláká pomoct českému fotbalu?
V minulosti jsem dostal nabídku stát se Sportovně-technickým ředitelem, řešili jsme to velmi intenzivně. Z určitých důvodů jsem to dvakrát odmítl. Myslím si, že to není o jednom člověku, který to nemá šanci změnit, ale o sebereflexi celého prostředí. Každý musí chtít, aby na důležitých místech byli ti nejlepší lidé, odborníci, aby prostředí v sobě neslo ochotu a touhu spolupracovat a vnímat společný cíl. Každý by měl chtít postavit společenský zájem nad svůj osobní profit, což je nesmírně důležitá a nezbytná věc. Bez toho to nepůjde. Moc bych si přál, aby se to podařilo.

Překvapilo vás, kam to v posledních letech dotáhlo Slovácko?
Všechno má svoji periodu, nic netrvá věčně, na druhé straně Slovácko dosáhlo fantastického výsledku. Byla to odměna za práci všech lidí v klubu. Řada z nich v něm pracuje dlouhé roky. Nebyla to jenom zásluha trenéra a jeho realizačního týmu, ale všech lidí kolem nich. Vnímám to jako důkaz toho, že se fotbal na Slovácku dělá dobře. Nic ale netrvá věčně, Slovácko čeká nová éra budování, tvoření týmu a další výzvy. Toto jsou cenné zkušenosti, které se mu budou v dalších letech náramně hodit.