„Půjdeme na týmovou večeři, kde zřejmě taky padne pár piv. Snad bude zítra volno. Taková česká klasika,” řekl po sobotním duelu s Teplicemi autor libereckého hattricku Mick van Buren. Slovan vyhrál 5:1 a více než jeho drtivá výhra zaujala v kontextu následující reakce tahle věta. Biatlonista Michal Krčmář totiž na Twitteru proti prohlášení nizozemského snajpra vystoupil s oponenturou. „Borec dal hattrick a chodí po něm na pivo… tak budu taky a je to v pohodě. A pak společnost nadává, že mladá generace nemá výkonnost a morálku,“ zamýšlí se medailista z olympiády 2018 v Pchjongčchangu nad tím, jak takový výrok vrhá světlo na profesionální sportovce. „Takhle úroveň profi sportu u nás nezvedneme! Je mi jedno, jaké jsou zvyky atd., prostě tohle je špatně!“ přidal Krčmář.
play_fill
Hyčka, který mimochodem v sobotu van Burena se svými kolegy neúspěšně bránil, je nad věcí. Dobře si uvědomuje, že „alkohol je metla lidstva,” jak i sám říká, zároveň ale jedním dechem tvrdí, že „určitě to není tak, že Van Buren nám dal hattrick a pak se někde válel ve škarpě. Prostě odvedl dobře svou práci a pak si šel vyčistit hlavu, oslavit úspěch, tak to má většina sportovců, většina normálních lidí. Vím, že alkohol zpomalí regeneraci po výkonu. Otázkou je, kdy máte zase podat další výkon. Když je další zápas po víkendu už v týdnu, tak se na pivko nejde. Ale jinak se jde na týmovou večeři, dá se pivko dvě. Za celou svou kariéru jsem zažil všude, že se po zápasech chodí někam sednout, kde si hráči dají alkohol. Je to taková česká tradice. I sportovci jsou jen lidi, potřebují zrelaxovat, vypnout.”
Podle Hyčky nemůže ani ten největší profesionál myslet 24 hodin denně pouze na sport, na svůj výkon. „Nejde být v hlavě upjatý jen na sport, máme rodiny, kamarády… Hlava se musí vyčistit. Možná, že s čistou hlavou pak sportovec podává lepší výkony, než když pořád myslí jen na sport, na svůj výkon.”
Zároveň posezení po zápase tmelí partu, vytváří se během něho kamarádské vazby, často se i probírá, co se před několika hodinami na hřišti stalo špatného i dobrého. „Dřív se chodilo po každém domácím zápase, co vím od hráčů, kteří za Teplice hráli dříve, třeba od Pavla Verbíře. Dneska je to trošku jinak, na profi úrovni se po každém duelu na pivo nechodí. Je řada fotbalistů, a nejen fotbalistů, kteří mají opravdu hodně profesionální přístup, to se s dřívějšími časy vůbec nedá srovnávat. Hodně sportovců na sebe dbá, umí se připravit i individuálně. Dobře si uvědomují, že pro svou kariéru musí udělat maximum.”
Druhým důvodem, proč už se tolik nepěstují pozápasové dýchánky, je specifická doba sociálních sítí. „Je pravda, že teď moc mezi lidi ani nemůžeme, hned vytahují telefony, fotí si nás, točí. A když se zápas nepovede, a ani si třeba nedáme pivo, hned říkají, že tam lejeme. V dnešní době na tohle lidi čekají, až nám naloží. Je to pro nás nepříjemné, člověka nebaví se s nimi hádat, něco jim vysvětlovat. Chceme si v klidu posedět, zrelaxovat, vypnout. A pak se zase další den začít připravovat na další vrchol týdne,” vysvětluje Hyčka.
Myslí si, že takto by měli mládeži přibližovat život profi sportovců jejich rodiče. „Rodiče v tomto ohledu můžou sehrát velkou roli. Michal Krčmář tvrdí, že když sportovci jdou po zápase na pivo, tak nejsou dobrým vzorem pro děti. Rodič ale může dětem vysvětlit, že sportovec celý týden tvrdě pracuje, během zápasu také, po něm se chce odreagovat, aniž by to mělo vliv na jeho výkonnost. A především si myslím, že hlavně rodiče by měli být pro své děti vzorem. Jaký vzor má asi dítě, když jeho táta chodí často z hospody pod parou? Nebo když před ním kouří jeho mamka? To je podle mě základ. My sportovci můžeme být pro děti pak vzorem v tom, že jsme obětovali kus dětství, puberty, makali jsme na sobě, abychom se dostali na vrchol.”
Teplický fotbalista, který v lize odehrál už 217 zápasů, na závěr přidává jednu úsměvnou příhodu ze své kariéry. „Kdysi jsem po sezoně zažil, že nám trenér oznámil, abychom si od fotbalu odpočinuli a odreagovali se, opravdu svéráznou hláškou. Slyšeli jsme od něj: ´odšroubujeme si hlavy, nasadíme trychtýře´. Já se tím ale nikdy neřídil. Po sezoně je sice víc času, ale i tak se to nepřehání. My, profíci, dobře víme, co si můžeme dovolit. Michal Krčmář to určitě myslel dobře, jemu asketický způsob života a přípravy na výkon možná vyhovuje, tak mu to nebereme. Ale nebereme na druhou stranu těm, kteří se potřebují odreagovat jedním dvěma pivy jejich potřeby a relaxaci.”
Komentář Františka Bílka: van Burenovu hlášku pochopil málokdo
Můj názor bude pro spoustu sportovců něco jako sdělení UFO, prostě z jiné planety. Zároveň přiznávám, že jsem v tomto tématu zaujatý, protože sám jsem asketa – nekouřím, nemám rád alkohol a mým vzorem je v tomto ohledu legendární gólman a sportovec tělem i duší František Plánička. Za mě prostě alkohol ke sportu vůbec nepatří a upřímně si myslím, že by časem měl být vytlačený nejen ze života sportovců, ale i ze společnosti, a to stejně tak, jako jsou vytlačovány cigarety. Také ho považuji za návykovou látku, která tělu nijak neprospívá (ve sportu i v životě), o čemž svědčí nejedna vědecká studie. Realita je ovšem taková, že sport jde s alkoholem od nepaměti ruku v ruce. Přitom alkohol a sport, jeho idea, jsou dva zcela rozdílné světy. Á propos víte, že v minulosti byl alkohol pro sportovce vítaným dopingem? Michal Krčmář ve svém tweetu zmínil i sportující mládež, která podobná prohlášení, jako bylo to van Burenovo, čte a vnímá, pro kterou se může stát alkoholová oslava sportovního výkonu tolerovanou a leckdy i uznávanou normou. Vyjádření stříbrného olympionika Michala Krčmáře na Twitteru asi pochopil málokdo, jak se zdá z reakcí sportovců i funkcionářů nebo různých osobností sportovního dění. Nejde totiž primárně o to, jestli si profík může dát po zápase pivo, ale o to, jestli je nutné to zmiňovat a ventilovat na veřejnosti. Pokud se dospělým sportovcům nedaří, a asi dlouhou dobu ještě ani nebude dařit zbavit se návykových látek (á propos – oni sami snad ani nechtějí, vždyť relaxaci s alkoholem v ruce po sportu považuje za českou klasiku odhadem 90% z nich), měli by se alespoň snažit na mládež, nejen tu sportující, působit pozitivně. Je tedy na místě, aby profesionální fotbalista, který ví, že může být vzorem několika tisícovek malých sportovců, zmiňoval, že si po zápase dá do těla jedy, které mu nic pozitivního nepřinesou? Pokud se chceme nějakým způsobem ve výchově dětí a jejich přístupu ke sportu posunout, je nutné vyvolat diskuzi na toto téma.
