Deník vyhledal jeho bývalé svěřence a na svérázného trenéra se zeptal. Ondřej Herzán ho klidně může mít za osudového trenéra. Jako bažant s ním dospělou kariéru začínal v Pardubicích a jako mazák také končil v Živanicích. „Pulpit je výborný trenér a dobrý člověk, který však někdy nezvládá vypjaté situace. Je špatným psychologem. V opačném případě má ve svém životopise Spartu nebo Slavii,“ má jasno Herzán, kterého někdy až hrubé chování svého kouče spíše vyhecovalo než srazilo.

„Kolikrát jsem dostal o poločase kartáč, že se mi chtělo brečet. No a pak jsem třeba rozhodl zápas. Řekl jsem si, že mě nebude nikdo takhle řvát. Jsem přesvědčený o tom, že to vždy dělal pro dobro týmu. To mě vždy přimělo zamyslet se nad tím, že sice přestřelil, ale já mu to odpouštím. Hodně lidí nezná jeho druhou tvář. Když se řešily finanční problémy v klubu, tak on byl první, kdo se postavil za hráče. Dokonce jim pomáhal i ze svého,“ přidává historku Ondřej Herzán.

Jaký byl za vašeho aktivního hraní trenér Pulpit? 
Výborný trenér. Fotbalu hodně rozuměl. Co se týče práce s týmem a tréninků, tak vše bylo precizní. Pamatuji, jak se mnou hrál chvíli v Živanicích Marek Kulič, který v tu dobu studoval nějakou licenci. Zapisoval si tréninky a říkal: To je bomba. Hodina deset trénink. Všechno nachystané, všechno odsejpá… I já mohu potvrdit, že v první lize jsem měl takové tréninky málokdy.   

Jaký to je člověk? 
Podle mě je to dobrý člověk. Akorát někdy nezvládá vypjaté situace. Je špatným psychologem. Dle mého mínění je to jediná věc, která zabránilo tomu, aby se u nás dostal do trenérské top špičky. Když je v klidu, tak je to jeden z nejlepších fotbalových odborníků.  

Zažil jste, že by někdy nadával hráčům? 
Jo nadával, ale pozor. Nikdy to nebylo nadávání kvůli tomu, aby někoho zesměšnil. Vždycky chtěl dotyčného probudit a vybudit ho k lepšímu výkonu.  

Nadával konkrétně i vám? 
Nebudu lhát, že ne. Zažil jsem to jako mladý v Pardubicích. Nicméně byl jsem na to připraven.  

Počkejte, jakou formou? 
Měl jsem tenkrát štěstí, protože se mnou byl v pardubické kabině Martin Třasák (současný kondiční trenér Slavia Praha). Ten už měl Pulpita předtím ve Vítkovicích, takže ho dobře znal. Přesně tyhle věci mi o něm vyprávěl. Připrav se na to, že to je impulzivní trenér, někdy až magor a blázen. Jako trenér je výborný. Rozumí fotbalu a bude tě chtít posunout, co nejdál to jde. Já jsem to takhle bral. Ale bylo spoustu hráčů, kteří to neuměli.

Nadával vám i sprostě? 
Je to pravděpodobné, že mu občas nějaké to sprosté slovo ulétlo. Přesně si to nepamatuji. Ale jak jsem pod ním hrál v Živanicích na sklonku kariéry, tak už ne. Bral mě jako staršího hráče, který už má něco za sebou.

Jak jste si vysvětloval jeho emoční záchvaty směrem k hráčům? 
Bral jsem to tak, že mě chce posunout. Důležité bylo, že jsem mu věřil. Kolikrát se i stalo, že jsem v poločase dostal takový kartáč, že se mi chtělo brečet. No a pak jsem rozhodl zápas.

Zdá se, že jeho nadávky na vás měly pozitivní vliv?
Víte, říkal jsem si, že nemám zapotřebí, aby na mě někdo takhle řval. Tak jsem se vypnul k ještě lepšímu výkonu.

Oslovoval hráče příjmením? 
Určitě jim tak říkal. On není z těch, že by v emocích jednal v rukavičkách. Když se během zápasu dostane do transu, tak se své emoce nezvládá a s nikým se nepáře.

Měli z něj vaši spoluhráči strach? 
Myslím si, že někteří z něj byli vystrašení a mohlo je to negativně ovlivnit. Šlo o to, že si to brali osobně. Na druhou stranu on neuměl vyhodnotit na koho mohou jeho výlevy platit a na koho ne.

Nedokázal tedy přistupovat ke každému hráči zvlášť a bral to z jedné vody načisto? 
To opravdu nedokázal. Kdyby byl lepším psychologem, tak se dnes bavíme o tom, že má ve svém curriculum vitae zapsanou Spartu nebo Slavii. Je to specifický člověk, který kdyby k sobě měl někoho výrazného jako asistenta, který by ho dokázal trochu kočírovat, i když nevím, jestli by to šlo, tak by měl výsledky daleko lepší.

Když na hráče řval a někteří to mohli brát jako ponižování, měli z něj respekt? 
Jo určitě. Respekt měl v kabině vždycky.

Znovu jste se sešli v Živanicích. To už jste měl výsadní postavení. Choval se k vám jako ke hvězdě? Tykali jste si už? 
Vždy jsem mu vykal. Nechoval se ke mně jako ke hvězdě v tom smyslu, že bych měl nějaké úlevy. Cítil, že mám v kabině takové postavení, že si prostě nemohl dovolit na mě řvát. Postavil by si proti sobě mé spoluhráče. Navíc nebyl důvod, my jsme spolu byli za dobře. Byl jsem s ním v kontaktu i po dobu mého angažmá v Itálii. Několikrát jsme se spolu bavili a on mi radil.

Změnil se ve vašich očích od dob, kdy jste byl fotbalovým bažantem? 
Určitě. Změnil ho věk. Už není tak impulzivní, jak býval. Historky s rozkopanými koši v kabině už jsou minulostí. Jsem ale přesvědčený o tom, že to vždy dělal pro dobro týmu. To mě přimělo zamyslet se nad tím, že sice přestřelil, ale já mu to odpouštím.

Můžete prozradit nějakou další pikantérii? 
Prozradím spíše věc, která je kladná. Na prvním místě měl hráče a tým. Když se řešily finanční problémy v klubu, tak on byl první, kdo se postavil za hráče. Dokonce jim pomáhal i ze svého. To jsem zažil na vlastní kůži.

Pulpit léta inklinuje k italskému fotbalu, především Interu Milán. Přitom se nikde neprosadil. Nemohl si to kompenzovat nějakým povýšeneckým chováním? 
Já si myslím, že on je opravdu takový fotbalový fanatik, že to málokdo pochopí. Já třeba měl fotbal také rád, chtěl jsem v něm dokázat, ale viděl jsem priority i jinde. Pro něj neexistovalo nic jiného. Je to fakt těžko pochopitelné. Ten člověk myslel na fotbal dvacet hodin denně.

Když jsme se dotkli fotbalu na Apeninském poloostrově. Předčily jeho tréninky ty jednotky ve vašem italském angažmá?
Byl jsem docela dobře připravený. První angažmá jsem měl v Lecce, kde mě trénoval Zdeněk Zeman. S ním je Martin Pulpit kamarád. Několikrát u něj byl na stáži. Některé věci od něj přebíral. Možná si je modifikoval. Co se týká fyzické práce, byl hodně náročný. A já jsem byl připravený, že to bude bolet. Takže mě to v Itálii nerozhodilo.

Dá se říct, že vás Pulpit připravil na prvoligový fotbal? 
Klidně ano. Z Pardubic jsem odešel do Jablonce a tam jsem žádné fyzické manko nepociťoval. Relativně záhy jsem začal hrát v základní sestavě.

Co říkáte na to, že skončil ve Vysokém Mýtě, které hraje jen divizi? Není to ústup ze slávy? 
Určitě to je ústup. Samozřejmě, že by chtěl trénovat ve vyšších soutěžích. Jenže neumí žít bez fotbalu, tak přijme i nabídky z nižších soutěží. Je to škoda.