"Věřím, že uvidíme dobrý fotbal," řekl 37letý hráč Příbrami, jenž bude držet palce Plzni. "Tam mám víc kamarádů," dodal Slepička.

Na zápas se chystají stovky fanoušků z Chorvatska, jímž se říká Bad Blue Boys. Vy jste je zažil zblízka. Na co se mají v Plzni připravit?
Na pěknou divočinu (úsměv). Pro řadu těch lidí je fotbal a klub víc než život. Dělají pěknou atmosféru, ale i bordel. Neváhají se poprat a jezdit tam, kde mají zákaz. Myslím, že třeba v Rakousku jsou po několika incidentech doslova nežádoucí.

Šéfem klubu byl dlouho Zdravko Mamič. Kontroverzního funkcionáře postřelili…
…a teď se schovává v Bosně, co jsem slyšel.

Jak často vzpomínáte na angažmá v Dinamu Záhřeb?
Skoro každý den. Byla pro mě čest tam hrát. Ostatně právě v Záhřebu jsem poznal, proč je fotbal tak populární sport. 

Můžete být konkrétnější?
Byl to úplně jiný svět, i proti Spartě. Spousta zapálených lidí, skvělé zázemí. Moc se mi tam líbilo.

V dresu chorvatského klubu jste potkal i řadu hvězd. Na koho si pamatujete nejvíc?
Tak na tohle je těžké odpovědět. Byla tam spousta osobností.

Tak pojďme postupně. Robert Kovač, tehdy kapitán, teď asistent v Bayernu Mnichov.
Už tehdy šlo o velkou osobnost, reprezentanta a výborného fotbalistu s neuvěřitelným přehledem. Nezažil jsem lepšího stopera.

V útoku jste se chvíli dělil o místo s Mariem Mandžukičem. Jaký to byl hráč?
Na toho mám nejčerstvější vzpomínku. V roce 2013 hrál s Bayernem tady v Praze o Superpohár proti Chelsea. Sešli jsme se před zápasem, popovídali. Ale už dlouho jsem s ním nemluvil. To víte, radši jsem s rodinou a nemám Facebook nebo Instagram.

Zažil jste také teenagera Andreje Kramariče, který teď září v Německu…
Jo, máte pravdu. Přihrál jsem mu na první ligový gól v Dinamu. Je krásné, kam to dotáhl, ale u něj se to dalo čekat. Vlastně většina mladých fotbalistů, co přicházela z akademie, měla kvalitu. Když to srovnám s českými dorostenci…

Počkejte, vždyť právě vaše Příbram je vyhlášená prací s mladými hráči. Vidíte to jinak?
Ano. Můžu to srovnávat i s dobou, kdy jsem vyrůstal já. Mladí teď mají jiná lákadla, fotbal je pro ně na druhé koleji. 

Chorvati díky skvělé generaci získali stříbro na posledním mistrovství světa. Fandil jste jim?
Samozřejmě. Chorvatsko mi zůstalo v srdci, mám rád tu zemi, jezdíme tam s rodinou na dovolenou.

V pondělním Sportovním deníku najdete příběh Miroslava Slepičky.