Není nic nakažlivějšího než úspěch. Kdo ho jednou okusil, chce ten slastný pocit prožívat znovu a znovu. Obzvlášť pokud tomu předcházelo dlouhé období nezdarů a potupy, jako v případě fotbalové Sparty. Ta zaslouženě ovládla poslední dva ligové ročníky, dařilo se jí i na evropské scéně. Je teď na vrcholu.

Jenže každý triumf v sobě obsahuje i zárodky svého konce. V českém fotbalovém prostředí, které se financemi ani prestiží nemůže rovnat velkým klubům z Anglie, Německa či Španělska, je to skoro přírodní zákon. Nevyhnutelná daň z úspěchu.

Hlavní hvězdy odcházejí do ciziny za lepším, jiné opory končí kariéru, nebo stagnují. Nějakou dobu se ještě dá pokračovat jaksi „na automat“, vyzobávat talenty z menších klubů a vymáčknout z jízdy na vlně euforie, co se dá. Ale dřív, nebo později dojde šťáva.

Názorný příklad skýtá Slavia. Možná se někomu zdá přehnané mluvit v případě sešívaných o propadu či krizi, když postoupili do osmifinále Evropské ligy a v domácí soutěži byli letos i loni těsně druzí. Jenže po mistrovském hattricku v letech 2019 až 2021 jsou další tři sezony bez titulu nepochybně zklamáním. Jednou to může být náhoda, třikrát za sebou ale ne.

Zásadní podíl na přerodu

Otázkou dne je, zda podobný sešup brzy nečeká i Spartu. Hlavním důvodem spekulací o mračnech shlukujících se nad Letnou jsou zprávy nizozemských médií o skoro jistém odchodu trenéra Briana Priskeho do Feyenoordu Rotterdam.
Na odchodu do Španěl je podle všeho kapitán Ladislav Krejčí, zájem je i o Lukáše Haraslína, Veljka Birmančeviče a další. Jenže i když ve fotbale jde vždy o týmovou práci, jak bývá někdy až otravně zdůrazňováno, právě Priskeho podíl na přerodu Sparty v mužstvo s vítěznou mentalitou byl klíčový.

Ambiciózní Dán přišel do klubu, kterým dlouhé roky zmítaly vnitřní sváry, zatímco zoufající fanoušci sledovali rok za rokem triumfální jízdu konkurence z Edenu pod taktovkou Jindřicha Trpišovského. Slávisté dominovali nejen výsledkově, ale i herně.

Jaký rozdíl oproti dnešku. Sparta pod Priskem našla líbivou i účelnou herní tvář, stejně jako válečnickou mentalitu, která rozhodovala ve chvílích, kdy to na hřišti začalo drhnout. Naopak Slavia o schopnost urvat klíčové okamžiky na svou stranu – tu zásadní vlastnost každého šampiona – přišla.

Priske vytvořil dynamickou dvojici se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým. Většina posil (ne všechny) jim vyšla. Atmosféra kolem týmu a v celém klubu se změnila. První titul po devíti letech ukázal, že dánská cesta nebyla omylem, a letošní obhajoba to jen utvrdila.

Odchod trenéra jako výzva

Jenže v dalším ligovém ročníku nepůjde „jen“ o titul, ale také o historický přímý postup do Ligy mistrů. Není lákavějšího sousta jak z hlediska sportovní prestiže, tak z hlediska ekonomického. Priske měl být tím mužem, který Spartu do milionářské soutěže téměř po dvaceti letech (základní skupinu hrála naposledy na podzim 2005!) dovede.

Co s rudými udělá ztráta hlavního stratéga i frontového generála? Priske se stal v relativně krátkém čase jednou z tváří klubu, miláčkem publika a jakýmsi garantem úspěchu. V jeho případě nelze o změně trenéra uvažovat jen v běžném rámci „kus za kus“.

Priskeho odchod bude testem, jak silná je krusta sebevědomí, kterým se teď Letenští pyšní. Zda se pod tenkou slupkou aktuálních úspěchů neskrývá stále ten starý marasmus, ve kterém se Sparta tolik let marně plácala. Zda je obroda klubu skutečně hluboká a strukturální, nebo jen povrchní.

Trpišovský ve Slavii dokázal velké věci, ale je otázkou, zda už se trochu neokoukal. Zda nepromeškal šanci předat taktovku, posunout se dál (do ciziny či k reprezentaci) a umožnit týmu z Edenu harmonicky vklouznout do nové vývojové fáze.

U Priskeho se věci mají trochu jinak. Od začátku bylo jasné, že pokud uspěje, vyletí na západ. Má schopnosti i ambice, angažmá v Rotterdamu by pro něj mohlo představovat ideální „mezistanici“ na cestě do vysněné Premier League. Musela s tím počítat i Sparta, která se teď hlavně pokusí odchod dánského kouče (má v Praze smlouvu ještě na dva roky) co nejumněji zobchodovat.

Jednotlivé hráče základní sestavy lze nahradit, byť někdy s obtížemi. U trenéra, jakým je Priske, to bude těžší. Letná to musí ustát nejen fotbalově, ale i psychologicky – směrem k týmu, směrem k fanouškům. Musí ukázat, že je tím velkoklubem (na české poměry), jakým se tváří být.

Lidově řečeno, musí ukázat koule.