„Když se daří, jsou oslavovaní hráči. Když ne, může za to trenér s Minářem. Taková je realita,“ pousmál se.

„Protože jsem sám trénoval, nikdy nebudu ten, kdo bude jako první plašit a tlačit na odvolání trenéra. Václav Jílek je navíc velmi důležitou součástí celého klubu,“ doplnil v rozhovoru pro Deník.

Po jedenácti kolech má Sigma jen devět bodů. Co vám to ukazuje? Byla minulá sezóna tak mimořádná, nebo letos mužstvo hrálo v začátku sezony tolik pod svoje možnosti?
Neřekl bych, že hrajeme až tak pod svoje možnosti. Třeba hned první kolo se Slavií jsme odehráli dobrý zápas. Ale síla a produktivita Slavie v tom zápase byla prostě nadstandardní. To samé zápas s Plzní. Z naší strany to bylo velmi dobré utkání, ale odvrátilo se od nás štěstí. Pár minut před rozhodujícím gólem měl obdobnou šanci Michal Vepřek, jen ji neproměnil. Mezi těmi zápasy jsme vyhráli v Boleslavi, takže si myslím, že ten samotný vstup byl kvalitou podobný jako v minulé sezóně. Pak ale do toho vstoupily pohárové zápasy a celé se to trochu otočilo.

Proč? Bylo to z nezkušenosti?
Ty zápasy mezi pohárovými duely jsme nezvládli. To je fakt. Byly tam nějaké chyby. Kdy hráče pošetřit, kdy tým nechat hrát stejně… Ale víme, že problémy měla i další mužstva, která se v minulých letech ukázala v předkolech. Bohužel jsme v tomto směru nebyli výjimkou. Můžeme se bavit o hlavách hráčů. Že v některých zápasech koncentrace na ligové zápasy nebyla dobrá kvůli pohárům. Nemělo by to tak být. Samozřejmě. Ale já jsem to tak viděl. Pak už zafungoval efekt staré pravdy: „Jak se do soutěže vstoupí, v takovém duchu se ta sezona nese.“ Měli jsme i další problémy, objektivní příčiny, jako třeba zranění. Ale jako hlavní vidím ty potíže v hlavě.

Nemysleli si hráči po úspěšné minulé sezóně, že jsou až moc dobří?
Nemyslím si, že by to bylo tím, že ligu podcenili. Ale ať chceme, nebo ne, v hlavách hráčů byly poháry postavené výš než ligové zápasy. Konkrétní příklad je zápas s Baníkem. Tam bylo nesčetně momentů v osobních soubojích, kdy jsme tam byli buď pozdě, nebo jsme tam nešli s žádnou razancí. Nikdo mi nevymluví, že to nebylo tím, že hráči měli v hlavách Sevillu a přemýšleli nad tím, aby se jim nic nestalo a o ten zápas nepřišli. Je asi i přirozené, že ta soustředěnost na poháry, které tady léta nebyly, byla enormní. Kromě Václava Pilaře je navíc nikdo z týmu prakticky nehrál. Myšlenka na určité zviditelnění sebe sama hrála velkou roli. Měli jsme ale i další problémy, které přesně pojmenovával v průběhu času i trenér Jílek.