V Česku jste již 22 let, jaká byla vaše cesta?

Prošel jsem mládežnickými týmy CZ Bělehrad, ale do áčka, kde byla konkurence, jsem se jako brankář neprosadil. Po událostech, které u nás, v tehdejší Jugoslávii, byly - války, bombardování - se mi naskytla možnost jít do Čech. V roce 2002 jsem byl v Poštorné a potom jsem nejdéle byl v HFK Olomouc, kde jsem také začal trénovat. Poté následovaly i jiné kluby.

Naposledy jste působil v Rusku, nebylo to vzhledem k jeho agresi na Ukrajině nešťastné?

Jak jsem říkal, v roce 1999 jsem zažil přes tři měsíce bombardování, kdy jsme byli jako Srbsko a Černá Hora pod palbou. Byly do toho zapojeny snad všechny členské země NATO. Nedokážu říct nic jiného, než že jsem byl vždycky proti válce. Zažíval jsem ji jako dítě. Můj brácha, který je jazzový pianista, se během základní vojenské služby ocitl ve válečné zóně v dnešním Chorvatsku.

Brankář Radek Vítek při své úspěšné premiéře v dospělém fotbale.
Čeští gólmani psali historii. Kovář zářil v Německu, Vítek v Anglii

Povídejte.

Nikomu nepřeji ani jeden den války. Absolutně lituji veškerých obětí, které tam jsou, odsuzuji každé použití zbraní k řešení konfliktu. Kdokoliv řeší problémy zbraněmi, stejně problém potom řeší u stolu. Přál bych všem zúčastněným stranám, aby se co nejdříve dostaly za jednací stůl. Stejně tam jednou skončí a budou to muset řešit mimo tady ten konflikt, který dneska bohužel je. Každá podpora ozbrojeného konfliktu bude přinášet jen každodenní utrpení lidí, kteří se v něm ocitají i nedobrovolně.

Přesto jste tam šel za prací, což mnoho lidí odsuzuje. Jak to vnímáte?

Podívejte se. O tom tady probíhají různé debaty. Je mi jasné, že podstata toho, co řeknu, se vytrhne z kontextu. Já tomuto mediálnímu tlaku zabránit nemůžu. Absolutně mám čisté svědomí. Šel jsem s Jirkou Jarošíkem, protože jsme velice dobře spolupracovali v předchozích klubech a navázali jsme velmi přátelský vztah. Můžu o tom všem říct, že jsem tam šel pracovat do nejvyšší soutěže, která je plná cizinců. Ostatní věci, bohužel, nemůžu se zapojit do těchto spekulací. Vidíte, co se stalo u nás. Přitom já mám přátele na všech stranách - Albánce, Chorvaty, Bosňany… Teď musím poděkovat Bohu, že se prostor opět sjednotil a tohle přeji všem. Více k tomu říct nemůžu.

Šel byste do Ruska znovu? Nebral jste to tak, že si tady můžete zavřít dveře?

Neberu to jinak, než jsem říkal.

Za dobré i špatné si můžu sám

Do Orenburgu jste šel s Jiřím Jarošíkem, ten vás vzal s sebou z Prostějova do ligových Teplic, jak na to vzpomínáte?

Absolutně kladně, obrovská zkušenost, velký klub, tradice. Zažil jsem tam hodně pozitivních zkušeností. Zároveň však šlo o těžké angažmá. Klub byl při našem příchodu poslední a los byl takový, že jsme před sebou měli prvních šest týmů. Všechny zápasy jsme prohráli, někde těsně, někde jsme vybouchli. Bylo těžké mančaft zvednout. Udělalo mi však radost, že jsme celý tým proměnili, přišlo spoustu nových hráčů, kteří se chytili, a nám se to povedlo zachránit. Přál bych klubu, aby se pohyboval výš a vrátily se časy, které tam již zažili.

Věděl jste vždycky, že chcete být trenér?

Lákalo mě to, vždy jsem měl sklony sledovat, jak se kdo pohybuje, jakou volí sestavu, taktiku. bylo mi teprve 29 let, když jsem začal dělat trenéra v HFK. Navíc jsem měl štěstí, že jsem se pohyboval kolem dobrých trenérů, od kterých jsem se učil, věci vyhodnotil a pak si je udělal podle sebe. Navíc jsem jako gólman nebyl nějaký mimořádný. Mám jen čtyři starty jako jednička v nejvyšší soutěži v Srbsku a Černé Hoře, jinak jsem většinu kariéry strávil jako náhradník, nebo jsem chytal druhou ligu. Stavím se v životě k tomu, že za dobré i špatné si můžu sám. Se vším jsem spokojený. Jsem týmový hráč. Vždycky jsem kariéru zakládal na tom, aby si mě lidé pamatovali jako dobrého člověka a kamaráda než dobrého fotbalistu a trenéra.

Doma jste v Česku, ale národnostně asi pořád Srb?

Samozřejmě. Je to přirozené. Není to tak, že bych nechtěl být Čech, mám i české občanství. Česka si vážím a spoustu věcí jsem se tady naučil, dalo mi hrozně moc. Národnost ale nezměním, nemůžu vypumpovat krev, kterou v sobě mám a vyměnit ji. Ani bych to nechtěl. K tomu jsem skrz předky ještě trošku vázaný na Černou Horu.

Šílený zákrok Kemara Roofea na Ondřeje Koláře
Smutné odcházení hrdiny fotbalové Slavie. Jak se Kolářovi převrátil život naruby

Kdyby se potkali Češi se Srbskem na EURU, komu byste fandil?

Česku fandím vždycky, ale když hraje proti Srbsku, tak fandím Srbsku.

Když se vrátíme ještě do Srbska, jaká byla derby Crvene Zvezdy s Partizanem?

Sám jsem je v mládeži zažil a v dorosteneckém věku na nás přišlo dva až tři tisíce lidí. Jednou jsme hráli předzápas tomu hlavnímu na stadionu Partizanu a když jsme vycházeli na druhý poločas, tak tam bylo asi dvacet tisíc lidí. Jsou to nádherné zážitky. Poslední generace do toho ale chodí až moc radikálně. Nelíbí se mi agresivita, která jde až za hranu. Já jsem byl generace, kdy se hráči na hřišti mydlili, strkali, ale skončil zápas a byli kámoši, uznávali se. Tohle bych chtěl, aby se v generacích budovalo, aby každý hráč i fanoušek věděl, kdo je jeho největší soupeř, ale aby jej i uznával. Jinak mi ale Crvena Zvezda dala hrozně moc, nedá se to koupit. Jsem její fanoušek a sleduji všechny zápasy, co můžu.

Trenér Jurgen Klopp po sezoně skončí v Liverpoolu.
Muž, který vrátil klubu hrdost. Liverpool vstřebává odchod Kloppa, LeBron děkuje

Dočetl jsem se, že za to, že jste na světě, možná vděčíte Antonínu Panenkovi. Jak jste to myslel?

Můj otec, který už nežije, byl celý život kameramanem Televize Bělehrad. Tehdy v květnu roku 1976 točil Tondu Panenku, když kopal penaltu. Všichni fandili Československu a hrozně se vítězství oslavovalo. No, a když si to spočítám, že jsem se narodil na začátku roku 1977, tak to vychází na necelých devět měsíců, tak jsem se ho ptal, co dělal, když přišel domů (smích). Takže kdo ví, co tam bylo.

Nějaký klub v Česku vám přirostl k srdci?

Jsem ovlivněný tím, že jsem byl v Teplicích, ale z ligových týmů mě oslovuje Baník. Mám rád jejich emoci. Vedl jsem proti němu ve druhé lize Prostějov a od té doby jsem říkal, ano, to je ten klub. Ve druhé lize byli fanoušci úplně stejně nastavení a zaujatí pro ten klub jako v první. Hnali je dopředu. I teď je jedno, jestli tam přijede Sparta nebo Zlín, prostě jdou fandit Baníku.