Jenže cesta ke stvoření hvězdy, hráče světové třídy, je nepředvídatelná. „Univerzální návod, nějaká kuchařka, jak vychovat profesionálního sportovce neexistuje. Kdyby to někdo uměl s jistotou, tak dostane nobelovku a bude vyhledávaný všemi kluby ve všech sportech,“ usměje se Libor Kalas, atletický i fotbalový kouč, jehož syn se „povedl“. Tomáš hraje za národní mužstvo a je kapitánem anglického druholigového Bristolu.

Jisté indicie však najdeme. Kolem dítěte musí fungovat symbióza důležitých lidí i prostředí. Za prvé jsou to rodiče. „Nikdo nedá dětem více než oni. Právě oni tak nesou tu největší zodpovědnost za vývoj jejich osobnosti,“ říká známý trenér Antonín Barák, stejně jako Kalas starší otec reprezentanta.

Otcové a matky fotbaluZdroj: DeníkZa druhé jde o školu, za třetí o klub. Přeloženo o učitele a trenéry. Jenže rodiče jsou zásadní. Proto se neustále vynořuje téma jejich vlivu na vývoj potomků, na chování, zápasové výkony. Často jsou označováni za zlo českého sportu, fotbalu a hokeje zvlášť.

Je to opravdu tak? „Myslím, že 90 procent rodičů je perfektních. Pak je tu těch deset, ale s těmi si musí klub poradit,“ říká Radek Halamíček, který byl pět let šéftrenérem přípravek ve Vítkovicích a nyní působí v Baníku u kategorie U11.

Falešná očekávání rodičů

Zaměřme se na ten desátek. Ti ostatní opravdu podporují děti, fandí, dodávají energii. A také platí. Ta horší část dokáže znechutit trenérům jejich práci. „V posledních zhruba patnácti letech je velké procento rodičů, kteří mají jakási falešná očekávání či nenaplněné sny a dítě používají jako prostředek k tomu, aby je naplnili,“ tvrdí Barák. „Právě kvůli nim jsem přešel od fotbalu k atletice,“ dodá Kalas.

Ale pozor, kouč Halamíček upozorňuje, že není chyba vždy jen na straně rodičů: „Vždy záleží na trenérovi. Když je osobnost, frajer, tak rodiče vycítí, že se dějí správné věci.“ Ano, to je základ. Ale kruciální otázka zní: Jak se mají rodiče chovat? Mají všemožně tlačit potomka do kariéry? Nebo mu jen poskytovat servis? Či ho vlastně jen korigovat ohledně chování, školy, přístupu?

Fotbaloví rodiče, ilustraceZdroj: Deník

„Řeknu to trochu sedlácky: Netlačit na pilu. Nějaký režim je samozřejmě důležité dodržovat, to ano, ale nic nepřehánět. Rozhodně bych nezanedbával školu,“ má jasno Kalas.

Podobně to vidí také Marek Matějovský, bývalý reprezentant, v osmatřiceti pořád hvězda ligy v barvách Mladé Boleslavi. Má dva kluky, jednomu je devět, druhému čtrnáct. Oba kopou. „Člověk občas vidí, že rodiče mají věší ambice než děti. Kvůli tomu mají ambice mluvit trenérovi do hry. Ale to je špatně. Já jsem si řekl, že nebudu do ničeho vstupovat. Nechám to na trenérech,“ má jasno Matějovský.

Kdo jiný by přitom měl radit koučům svých synů než chlap, který kopal na mistrovství Evropy či v anglické Premier League? Přitom to nedělá. Dobrý vzor pro rodiče s šílenými ambicemi.