Těší vás víc vítězství nad Slovenskem, nebo postup do elitní skupiny Ligy národů?
Samozřejmě že derby jsme chtěli všichni vyhrát. Hlavním cílem ale bylo postoupit.

Po zápase jste jako tým čekali na výsledek z Izraele, načež vypukla euforie. Jaké byly vaše pocity?
To byla taková třešnička na dortu. Tým ukázal charakter, vážím si toho, že jsem v něm. S Izraelem jsme sice mohli v neděli dát víc gólů, ale co bylo, bylo. Dokázali jsme, co jsme chtěli, a jdeme dál.

Mezi smetánkou si zahrajete v roce 2022. Nepanuje trochu i obava z konfrontace s těmi nejlepšími týmy?
Myslím, že všichni, co tady jsou a hrají fotbal, chtějí nastupovat proti nejlepším. Pro velké zápasy fotbal hrajeme. Jediné, v co doufáme a těšíme se na to, že se na stadiony vrátí fanoušci a užijí si takové zápasy s námi.

Vy jste před rokem měl premiéru v české reprezentaci. Vnímáte, že teď už máte větší důvěru?
Neřekl bych, že jsem pevnou součástí týmu, ale věřím, že jsem jeho částí. Každý sraz probíhá po nějaké době, člověk si tu nominaci musí zasloužit výkony. Každý na sobě musí makat… Po zápase s Izraelem mi trenéři vyčítali, že jsem se málo pohyboval ve vápně. Na tom jsem se snažil zapracovat, chtěl jsem dát gól.

A povedlo se…
Jo, i díky klukům jsem se dostával do šancí. Neustále mě hecovali a tlačili mě do dalšího zakončení. Naštěstí můžu říct, že mi tam ze tří šancí spadla největší šmudla, ale jsem za ni strašně rád. Moc jsme ten gól potřebovali a chtěli. Věřím, že tohle je cesta k tomu, abych byl úspěšný i na dalších reprezentačních srazech.

Kam se podle vás český tým dostal za dva roky pod vedením Jaroslava Šilhavého?
Tak to nevím. Připojil jsem se k týmu až později. Ale tady je skvělá parta, že mezi sebe přijmou každého. Kluci se ke mně chovali, jako kdybych tady byl celou dobu. To mně osobně moc pomohlo. Každý sraz jsme víc a víc sehraní a naše výkony jsou stále lepší.