Zatímco kdysi byl zvyklý vyjednávat sumy přesahující sto milionů korun, dnes vidí obchody jinak: kluby musí být rády za desítky milionů.

„V roce 2001, kdy Sparta za trenéra Hřebíka hrála rovnocennou partii s Realem Madrid a porážela Porto, jsem prodával hráče od sto milionů korun výše. Ve hře byla jména jako Čech, Jarošík, Kováč. Dnes je situace jiná," uvědomuje si Zíka, který se do branže vrátil po čtyřech letech. „Vrátil jsem se do silně konkurenčního prostředí," usmíval se při rozhovoru pro Deník.

Skončila podzimní sezona české ligy. Jak se vám z pozice agenta zamlouvala?
Neobjevil se tady hráč, který by věkem a kvalitou mohl získat stabilní místo v silných klubech nejlepších evropských lig.

Talentů je málo?
Je tady pár fotbalistů stojících za povšimnutí. Uvidíme, co předvede jednadvacítka na mistrovství Evropy. Ale nemyslím, že by kluby jako Plzeň, Slavia či Sparta někoho v zimě pustily. Vidina Ligy mistrů je mimořádně lákavá. Vždyť v loňské sezoně nejhorší tým Maccabi Tel Aviv, který udělal tuším bod, bral v přepočtu skoro půl miliardy korun.

Za posledních deset let vyprodukovala česká liga dvě velké hvězdy Wilfieda Bonnyho (Sparta) a Edina Džeka (Teplice). Není lepší dobře nakupovat v cizině a pak se ziskem prodávat?
Problém je ten, že než se Ronaldo a Messi vrátí z dovolené, české kluby jsou ven ze hry o Ligu mistrů. Hráči se nemají kde vyhrát, získat zkušenosti, být na očích. Ale i do naší ligy se dají koupit zajímaví hráči z Afriky, které pak lze slušně zpeněžit. Teď máme ve Spartě dva osmnáctileté kluky z Pobřeží slonoviny. Oba mají na to jít ve stopách Bonyho.

Přímo z české ligy zamířila do velkoklubů jen hrstka z úspěšné generace. Mnozí další hráči včetně Čecha začali v cizině v méně věhlasném klubu. Je to pro agenty návod jak uspět?
Ano. Mohu to dokumentovat na případu Petra Čecha, jehož přestup jsem dělal. V osmnácti letech ještě chytal v Blšanech a chtěl ho Inter Milán. S přestupem by byla sice spojena publicita, velmi slušné peníze, jenže Petr by nejspíše za Toldem nehrál. Proto šel do Sparty, která pod Jardou Hřebíkem bavila Evropu. Pak přišel čas na Rennes, mírně nadprůměrný francouzský klub. Petr chytal a naučil se žít venku. Po dvou letech přišel čas Chelsea.

Dnes se ale hvězdy z české ligy neprosadí ani v průměrných evropských týmech. Proč nevyšly přestupy Václava Kadlece, Františka Rajtorala nebo Josefa Hušbauera?
Každý hráč je strůjcem svého štěstí…

Největší hvězdy, které zastupuje:- česká atletka Zuzana Hejnová
- slovenský fotbalista Ondrej Duda (Hertha)
- český fotbalista Václav Pilař (Plzeň)
- slovenský fotbalista Ján Greguš (Kodaň)
- bosenský fotbalista Haris Harba (Zlín)

Nemůže ho agent směrem ke štěstí postrčit?
Určitě, ale rozhoduje hráč. A taky štěstí. Jirka Štajner kdysi přišel do Hannoveru, Němci za něj tenkrát zaplatili 3,5 milionu eur, což byl v té době největší přestup v historii klubu. V první sezoně ho to táhlo zpět do Liberce. Každých čtrnáct dní jsem za ním jezdil, řešili jsme němčinu. Pak v předposledním kole, kdy šlo o přežití, vyrovnal proti Mönchengladbachu ve třetí minutě nastavení na 2:2, Hannover se zachránil. Celý stadion křičel, že je fotbalový bůh a majitel byl najednou přestupem nadšený, protože ten gól mu zachránil jenom 15 milionů euro na televizních právech.

Takže prodejem hráče práce agenta nekončí?
Naopak, práce kvalitního agenta tím teprve začíná.

Občas mám dojem, že každý Čech rozumí fotbalu, každý druhý hned může dělat kouče a každý třetí být hráčským agentem. Kolik vás vůbec je v republice?
Něco na tom bude, ale jsou země, kde je konkurence mnohonásobně větší. V Itálii je například 4500 licencovaných agentů, k tomu nutno přičíst armádu nejrůznějších lidí, kteří si na agenty hrají. V Česku je nás kolem padesáti.

Není to moc?
Vzhledem k tomu, co aktuálně český nabízí trh, je. Doba se změnila. Když jsem si v roce 1998 dělal licenci, jelo se do Curychu, zkouška probíhala v některém ze světových jazyků a musel jsem zaplatit 200 000 švýcarských franků. Dnes se to dělá na Strahově v sídle FAČR česky formou písemného testu, a platí se 4000 eur. Z toho lze usoudit, že podmínky k zisku licence agenta jsou dnes mnohem přijatelnější.

Hráč má většinou smlouvu s agentem a klubem. Která ze smluv má větší váhu?
Určitě smlouva s klubem, který ho platí. Mimochodem, fotbalista ani nemusí mít agenta. Nebo může mít agenta, ale smlouvu si uzavře sám, což se poté ve smlouvě objeví. FIFA stanovila, že vedle licencovaného agenta může hráče zastupovat rodina a právník.

Co říkáte na to, že fotbalisté nemají statut zaměstnance? Před nedávnem se znovu otevřela kauza, kde figuroval i David Lafata. Soud rozhodl, že musí doplatit na daních kolem milionu korun.
Náš problém je v tom, že rozpočty klubů netvoří tak moc příjmy z televizních práv a prodeje propagačních předmětů. Majitel tak musí dávat dohromady mnohdy ztuha rozpočet. Pokud by se stali fotbalisté zaměstnanci, pro každý klub by to znamenalo navýšení rozpočtu o 30 procent, což se v případě drtivé většiny prvoligových a druholigových klubů rovná zázraku. Nebo by se museli fotbalisté smířit s o třetinu nižšími příjmy, z čehož by neměli určitě radost.

V této otázce se začal angažovat sám odborářský boss Josef Středula. To asi organizace jako UEFA a FIFA nevidí moc rády, že?
Přesně, pokud obě největší fotbalové organizace něco opravdu nemusí, je to vměšování politiků, vlád či odborářů do fotbalu. Musíme našlapovat opatrně.

Je známo, že kluby si přetahují hráče. Jak je tomu mezi agenty?
Pokud má hráč s agentem smlouvu, nemělo by tomu tak být. Kdysi spočíval problém v tom, že neexistoval žádný registr a fotbalista neměl na čele napsáno, zda dělá se Zíkou, Paskou nebo Nehodou. Dnes se musí smlouvy evidovat.

A stane se naopak i to, že si pomůžete?
Snažím se, aby to tak fungovalo. Stalo se, že mě pověřila Hertha Berlín, jež chtěla získat slovenského reprezentanta Andreje Dudu z Legie Varšava. On v té době neměl agenta a radil se se svým otcem. Nejdříve jsem dohodl vše s klubem a pak s ním také podepsal smlouvu. Na naše poměry šlo o obchod z říše snů.

Proč přední klub z Německa pověřil tímto obchodem českého agenta?
Protože mě prezident klubu zná. Jinak vzhledem k tomu, že v případě vztahu hráč klub převyšuje poptávka jednoznačně nad nabídkou, měli by spolu agenti navzájem kooperovat. Někdo umí Německo, jiný Turecko, další zvládá Itálii a při troše dobré vůle se dá na všem dohodnout. A i přestup, který se nejeví objemově jako nadstandardní, může být nakonec pro agenta zajímavý.

Jak to myslíte?
Agent může inkasovat peníze nejen od hráče, ale také od kupujícího i prodávajícího klubu. Třeba v případě volných hráčů. Klasickým příkladem byly nedávno realizované přestupy tria Procházka, Rajtoral, Kolář do Turecka.

Před deseti lety měl český fotbal 122 hráčů v zahraničních nejvyšších soutěžích. Dnes je jich 31. Čím to?
Jsme malý stát, je nás deset a půl milionu…

Ale lépe jsou na tom menší státy jako Slovensko, Srbsko či Chorvatsko.
Hráči z Balkánu vždycky umí s míčem. Pokud se jedinec podřídí potřebám týmu, což v klubech funguje v případě Srbů mnohem víc než v reprezentaci, jsou mimořádně platní. A přiznejme si, mládež v Česku fotbal netáhne tak jako třeba v Bosně nebo Srbsku.