„Chtěl jsem být u toho míče dřív, což se mi povedlo. On mě sundal, takže si myslím, že to byla jasná penalta,“ nabídl svůj pohled na situaci ze šestapadesáté minuty.

Pojďme ale k tomu, že jste znovu doma z první střely na branku inkasovali…
(trpký úsměv) Nějak se nás to pořád drží. Už se mi ani nechce říkat, že to je smůla. Vstup do utkání nebo jeho konec máme vždy tragický. Nevím, co k tomu víc říct.

Jak vám bylo na hřišti v momentě, kdy jste se zase museli dotahovat?
Není to jednoduché, vidíte, že hlavy jdou dolů. Já vlastně ani nevím, v kolikáté minutě to bylo z našeho pohledu 0:2. Všichni jsme ale byli dole, psychika toho týmu utrpět ale musela. Na druhé straně smekám před klukama klobouk a vyjadřuji jim svůj respekt za to, jak se s tím popasovali. Ve druhé půli jsme byli lepší, bohužel takové góly, jaké dostáváme, my sami nedáme. Teď tam bylo břevno, zastavení míče na čáře, potom i Poznar mohl dát na 3:2… To je prostě fotbal. Když ale bude dál makat jak teď, nebojím se, že bychom měli být někde dole. Jenže se od začátku hraje na body, a ty nám momentálně scházejí.

Co ale hodláte dál dělat s obranou?
To hodnotit nechci, defenziva je práce celého týmu. My totiž třeba nezhušťujeme prostor a nemáme odvrácené balony, takže to není jen o těch obráncích, kteří navíc se Zlínem vyhráli i dost hlavičkových soubojů. Ano, momentálně je obrana pod palbou kritiky za to, že dostává spoustu gólů, ale je to opravdu záležitost celého týmu. To všechno začíná už od nás vepředu, kolikrát jsme třeba strašně roztáhlí a nepřepínáme rychle zpátky. Kolikrát to taky mají naši obránci i kvůli tomu těžké.