V posledních dnech spustila obrovskou vlnu reakcí zpráva o tom, že anglický klub Newcastle United převezmou po dlouhých čtrnácti letech noví majitelé. A že se má město ležící na řece Tyne na co těšit.  

Na sever Anglie totiž dorazila extrémně bohatá arabská společnost Saudi Arabia Public Investment Fund, která drží jmění v hodnotě neuvěřitelných 320 miliard liber. Navíc jde mimo jiné o členy saudské královské rodiny. O zábavu napříč britskými médii tak bylo postaráno.

Fanoušci Newcastlu.
Jste vrazi a teroristé. Newcastle čelí po vstupu prince Saúdské Arábie nenávisti

„Má tohle ještě vůbec něco společného s fotbalem?“ ptala se tamější média. „Vždyť tento nákup porušuje snad všechna etická pravidla!“ reagoval další deník. 

Je sice pravdou, že arabští investoři ihned suverénně zaujmuli první místo v pozici nejbohatších vlastníků, avšak ani tak nejsou zdaleka jediným případem, kde finanční vodopády v klubových kasách berou lidem dech.

1. Šejk Mansúr (Manchester City) – 23 miliard liber

Až do nedávna se o modrobílém klubu z Manchesteru vždy mluvilo jako o tom druhém v pořadí. Byl to tým, který měl před sebou velkou budoucnost, ale stále působil ve stínu silnějšího rivala z Old Trafford. A přesně taková nálepka provázela Citizens po dlouhá desetiletí. Až přišel před třinácti lety nečekaný obrat, jenž nasměroval klubovou historii střemhlav vzhůru. 

Obrat, který v tehdejším prostředí neměl obdoby. Na scéně se totiž objevil movitý arabský šejk Mansúr, jenž přicestoval na Britské ostrovy s jediným záměrem: proměnit Manchester City v blyštivý klenot světového fotbalu. A se svým jměním v hodnotě 23 miliard liber konal téměř rychlostí světla. Již po čtyřech letech pod jeho křídly slavili Citizens svůj první ligový titul. A dnes jich mají na svém bohatém kontě pět.

Avšak toto není zdaleka jediný byznys současného místopředsedy vlády Spojených arabských emirátů. Kromě Manchesteru City vlastní Mansúr také klub New York City FC, Melbourne City FC a od nedávna také japonský Yokohama Marinos. A se svým dědictvím po královské rodině z Abú Dhabí rozhodně šetřit nehodlá.

Arabský Šejk Mansúr, majitel Manchesteru City.Arabský Šejk Mansúr, majitel Manchesteru City.Zdroj: Manchester City

2. Dietrich Mateschitz (Red Bull Salzburg) – 16 miliard liber

Říkáte si, jak je možné, že v Salzburgu už několikátým rokem za sebou rostou velká jména pro světový fotbal? Ano, určitě to bude skvělou prací odborníků ve vyhlášené akademii, avšak nutno si položit otázku, kdo stojí za vznikem této veleúspěšné značky. Řeč je o sedmasedmdesátiletém rakouském podnikateli Dietrichu Mateschitzovi, zakladateli společnosti Red Bull GmbH.  

Ten se v roce 2005 rozhodl, že ve spolupráci se společností Red Bull vstoupí jako majoritní vlastník do fotbalového Salzburgu. A krok to byl naprosto geniální. Z rakouského celku udělal za šestnáct let prosperující značku, která se navíc pravidelně objevuje také v evropských pohárech. A s jeho majetkem v hodnotě 16 miliard liber velice rychle předčila vídeňské velkokluby a každým rokem válcuje celé fotbalové Rakousko. 

Jeden z nejbohatších Rakušanů a majitel společnosti Red Bull Dietrich Mateschitz. Jeden z nejbohatších Rakušanů a majitel společnosti Red Bull Dietrich Mateschitz.Zdroj: Red Bull

Jenže Mateschitz narážel na jeden velký problém. Salzburg sice patřil mezi klenoty evropského fotbalu, avšak slavné hráče odrazovala od přestupu kvalita tamější soutěže. A tak se v roce 2009 rozhodl, že zkusí expandovat také do sousedního Německa. Povedlo se. Založil tam klub RB Lipsko, který se sice stal okamžitě terčem nevole ze strany fanoušků snad všech ostatních klubů, ale slaví úspěchy. Během pěti sezon se z čtvrté ligy probil až na stříbrnou příčku v Bundeslize, hrál i semifinále Ligy mistrů.

3. Andrea Agnelli (Juventus Turín) – 11 miliard liber

Syn pokračující ve stopách úspěšného rodu. Asi tak nějak lze vystihnout počínání italského podnikatele Andreje Agnelliho, který v roce 2010 přebíral fotbalový Juventus v nepříliš zářivé situaci. Do klubu přinesl nejen balík peněz, ale rovněž novou energii, jež se později ukázala jako ta nejlepší injekce. Se starou dámou dokázal devětkrát v řadě dokráčet pro ligový titul, v roce 2015 se dokonce probojoval do finále Ligy mistrů. 

Jeho tatínek byl předchozím majitelem klubu, sám za Juventus také hrával, a kromě toho byl například předsedou Senátu. A kde že sebral právě mladý Andrea takové jmění? Jednoduše. A nemusel se u toho ani zapotit. Je totiž potomkem jedné z nejvlivnějších italských rodin Agnelliových, která stojí u vzniku automobilové značky FIAT a z níž pochází několik úspěšných byznysmenů. Dodnes se tomuto rodu přezdívá „italští Kennedyové“. 

Majitel Juventusu Andrea Agnelli.Majitel Juventusu Andrea Agnelli.Zdroj: Juventus Turín

Ale nutno podotknout, že úspěch Andrey není pouze o tom, že byl měl k dispozici neomezené finance. Na vrchol se dostal úplně sám, přes práci ve Ferrari a vlastnictví v Juventusu se postupně propletl až do funkce představitele UEFA a nedávno také do role velkého podporovatele nepovedené fotbalové Superligy. A právě to mu je dodnes vyčítáno jako velká černá kaňka jinak veleúspěšného podnikatele.

4. Roman Abramovič (Chelsea FC) – 9,6 miliard liber

Spasitel. Jak jinak také nazývat člověka, který z vlastní vůle zachrání finančně propadající se klub a za pár let jej promění v evropského giganta. Když Roman Abramovič přicházel do Londýna v roce 2003, Chelsea se nacházela v naprosto bídné situaci. Úspěchy sbírali konkurenti z Manchesteru či rival z Arsenalu a vidina lepších zítřků byla v dalekém nedohlednu. 

Jenže ruský oligarcha moc dobře věděl, jak postavit Blues zpět na nohy. Do klubu ihned investoval obrovské peníze, přivedl kvalitní hráče a angažoval uznávaného kouče Mourinha. A na první úspěch mu stačil pouhý jeden rok. Po zisku mistrovského titulu se klub nastartoval nevídaným způsobem a poháry začal sbírat jako na běžícím páse. A příjemnou třešničkou na dortu mu dnes jsou dva ušaté poháry ze slavné Ligy mistrů. 

Bývalý trenér fotbalistů Barcelony Ronald Koeman.
Prohra s nováčkem, nenávist fanoušků. Barcelona odvolala trenéra Koemana

V roce 2017 však hrozil Abramovičovi u řeky Temže rychlý konec. Spojené království mu nechtělo prodloužit investorské vízum a budoucnost Chelsea byla ve hvězdách. Jenže i tady si protřelý podnikatel z oblasti ropného průmyslu dokázal poradit. Zařídil si občanství Izraele a tím si zajistil také doživotní azyl v západním Londýně. Tam, kde bude se svým bohatým majetkem milován navždy.

Ruský miliardář a majitel fotbalového klubu Chelsea Roman AbramovičRuský miliardář a majitel fotbalového klubu Chelsea Roman AbramovičZdroj: Twitter/The Blues

5. Nasser Al-Khelaifi (PSG) – 6,5 miliard liber

Ani Paříž dříve nebyla žádným světovým formátem. Klubem sice procházela jména jako Belmondo, Ronaldinho či Beckham, ale mezi francouzskou smetánku rozhodně nepatřila. Pravidelné tituly a dominanci napříč celou zemí byste hledali jen marně. Ze stínu slavnějších ji vysvobodil až rok 2011, kdy do klubu vstoupil katarský podnikatel Nasser Al-Khelaifi, předseda gigantické sportovní společnosti a mimo jiné i bývalý tenisový hráč.

Ten sebou přinesl nejen zlaté cihličky, ale také poměrně slušný uvítací balíček v podobě švédského kanonýra Zlatana Ibrahimoviče či Edinsona Cavaniho. A sláva pařížského velkoklubu začala stoupat strmě vzhůru. V poslední dekádě si doslova podmanili francouzskou ligu, na jedinou výjimku patřilo prvenství v tabulce vždy právě Pařížanům.  

President Paris St. Germain Nasser Al-Khelaifi (vlevo), bývalý francouzský president Nicolas Sarkozy (uprostřed) a sportovní ředitel pařížského klubu Leonardo.President Paris St. Germain Nasser Al-Khelaifi (vlevo), bývalý francouzský president Nicolas Sarkozy (uprostřed) a sportovní ředitel pařížského klubu Leonardo.Zdroj: ČTK/ABACA/Gouhier Nicolas

Bývalý prezident Katarské tenisové federace vsadil na blízké vztahy s katarskými společnostmi, a to se začalo vyplácet. Pařížský gigant se navíc stal oblíbenou stanicí fotbalových hvězdiček, o letošní přestupové bombě Lionela Messiho ani nemluvě. Avšak ve vitríně pařížských úspěchů stále jeden pohár chybí. A právě letos bude Al-Khelaifiho hon na ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů možná jednou z posledních šancí.