Jeho fotbalový příběh je strhující, ale zároveň tak smutný. Smůle Chorvata Eduarda jako by nikdy neměl být konec…
Včera musel podstoupit operaci kotníku, vrátit do přípravy by se měl před další sezonou, jistě zmešká důležitý kvalifikační zápas své země proti Ukrajině.
A to je ale jen oficiální prohlášení Arsenalu, doba absence může být ještě delší.
Přitom letošní jaro mělo být spojeno s Eduardovým fenomenálním návratem. Vzpomínáte? V polovině února nastoupil na hřiště téměř po rok trvajícím zranění a hned dal dva góly v pohárovém utkání Cardiffu.
Po první brance se sklouzl po kolenou k rohovému praporku a políbil snubní prsten. „Moje žena, dcera a celé rodina stály v těžkých chvílích při mně,“ vysvětloval dojatě.
„Možná je malý postavou, ale jinak extrémně silný,“ říkal na jeho adresu kouč Arsene Wenger.
Brutální skluz Martina Taylora z Birminghamu Eduardovi zlomil lýtkovou i holenní kost, načež Wenger prohlásil, že Taylor by už nikdy neměl hrát fotbal.
A Eduardovi hrozila amputace nohy, lékaři očekávali, že se na vrcholovou sportovní úroveň už vůbec nevrátí.
Chorvatský snajpr chmurné předpoklady rozstřílel hned při ob-novené premiéře v dresu Arsenalu, o tři týdny později dal proti Burnley gól, který Wenger označil za nejkrásnější trefu sezony.
A pak… Pak před několika dny jeho kouč pronesl: „Eduardo je největší smolař vůbec.“ A to má v samotném Arsenalu vážně zdárnou „konkurenci“ v Tomáši Rosickém.