Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ale jak ty nejlepší, tak i ty nejhorší spojuje jedno – tak jasná a logická charakteristika: jiná mentalita. „A vcelku špatná fyzická připravenost, alespoň, co jsme měl já možnost postřehnout,“ říká Dušan Uhrin starší, bývalý kouč celků jako Dinamo Tbilisi, Apoel Nikosia, AIK Stockholm nebo třeba Maccabi Haifa.

Poznal jste během své kariéry hodně Brazilců?

Jednoho jsem vedl v Maccabi, nebo AIK, už nevím. A druhého naposledy v Tbilisi.

A jaký byl, povahově, lidsky?

V době, když jsme přišel, byl v klubu rok a půl, a pak jsem ho vyhodil. Neprodloužili jsme mu smlouvu. Nelíbil se mi povahově. Technicky byl sice velmi dobrý, ale takticky špatný a bez kondice.

Na to kondici si stěžuje hodně evropských ale i českých trenérů. Proč to? Je to jen jiná mentalita?

Tak mentalitu mají rozhodně jinou. Ale spíš si řekněme opak. Brazílie produkuje nejlepší fotbal, je nejlepší na světě. Proč tedy někdo je ve špičce a někdo vyhoří? Je to otázka úrovně. Ti špičkoví Brazilci v top klubech Evropy byli špičkoví i v rodné zemi. Druhořadí fotbalisté přichází i z druhořadých soutěží doma. Je to potíž manažerů. Někdy je chtějí přivést za každou cenu. A ne každý Brazilec je dobrý.

Vedl jste i jiné národnosti z Jižní Ameriky?

Ekvádorce. Taky v Tbilisi.

A?

Vyhodil jsme ho po měsíci…

Dá se tedy tamní kontinentální povaha paušalizovat?

Vše je o charakteru. Ti kluci mají techniku, to bezesporu, ale chybí jim taktika, fyzička a někdy i lepší přístup. Když vidíte fotbalistu technicky dobře vybaveného, ale bez charakteru, je to zlé. To, jaký je, poznáte během dvou měsíců.

Drtivá většina Brazilců postrádá jazykovou vybavenost. I to jim škodí.

Přesně. Proto hodně chodí do Portugalska, ale ti ostatní, co míří dál, do středu Evropy, nebo Ruska či Anglie a Německa, se hůř adaptují.