Karel Jarolím dostal od místního novináře nevinnou otázku: „Jak si vážíte prvního vítězství nad Ázerbájdžánem v historii vašeho fotbalu?“
Kouč národního týmu se lehce usmál a prohlásil: „V tom případě bych už mohl s fotbalem skončit.“

Samozřejmě, byla v tom dávka ironie, nicméně právě tohle téma začíná rezonovat českým prostředím. I před nedělním mačem proti San Marinu se řeší Jarolímova pozice. 

Zůstane u reprezentace, ač s mužstvem nepostoupil ani do baráže o mistrovství světa? 
„Odpovídám stejně jako v posledních dnech. Já vážně neřeším, co bude,“ poznamenal Jarolím.

Shrňme si tedy situaci: Češi pod jeho vedením absolvovali třináct zápasů, ale jen pětkrát se radovali z vítězství (a to včetně přípravných duelů). Největší problém spočívá v tom, že až na pohodu v San Marinu to vždy tak trochu skřípalo. 

Možná to bylo dáno i vysokou fluktuací v kádru. Těžko budete hledat v Evropě trenéra, který tak bojoval při každé nominaci.
Nepřesvědčivá forma, zranění… To vše hrálo roli. „V základní sestavě proti Ázerbájdžánu jsme teď měli pouze jednoho hráče, který hrál proti stejnému soupeři loni,“ všiml si Jarolím.

Celkem se pod jeho taktovkou objevilo v národním týmu 42 hráčů. „Jsme ve fázi, kdy tvoříme nové mužstvo,“ vzkázal český kouč. 
Dostane tedy šanci na další kvalifikační cyklus? Možná ano, možná ne. 

Situace na Strahově není zrovna přehledná. Jarolím se opírá o smlouvu, jež vyprší až v létě příštího roku. 
Pokud by ji chtěli funkcionáři zrušit, musí ihned najít jiného odvážlivce. 

A v tom je háček. Za dva měsíce může být vše jinak: český fotbal si konečně zvolí nového šéfa.