Vzpomínka na dětství? "On měl tehdy chalupu poblíž našeho domu, kde jsem vyrůstal. Jednou jsem se rozhodl, že za ním zajdu, jestli si se mnou nepůjde zakopat. Nejdříve jsem ale asi hodinu koukal přes plot. Nakonec on přišel za mnou a zakopal si se mnou," řekl Šmicer.

Ale to nebylo z téhle příhody vše. "Ještě mi dal belgické pralinky, protože tehdy trénoval v Belgii," vzpomínal.

To se odehrálo před 34 lety. Ale Masopust měl dobrou paměť. "Když jsem ho pak potkal v době, kdy už jsem byl v reprezentaci, tak jsem mu to připomněl a on si na to pamatoval," dodal vicemistr Evropy z roku 1996 a vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem.

Na jednu z největší osobností českého fotbalu vzpomíná především jako na skromného člověka. "Byla s ním sranda. Vždy jsme se spolu bavili jen o fotbale, on ho hrozně prožíval a miloval. Byly to příjemné debaty. A byl hrozně skromný. Přitom vyhrál Zlatý míč, což už dokázal jen Pavel Nedvěd," připomněl Šmicer druhého českého držitele nejcennějšího individuálního fotbalového ocenění.

"Nikdy nemluvil o sobě, spíše poslouchal nás a uznával naší generaci, i když se to nedalo srovnávat s dobou, kdy hrával on sám," řekl Šmicer.

Středeční pohřeb byl mnohem náročnější pro jeho tchána Ladislava Vízka, který stejně jako Masopust spojil většinu svého fotbalového života s Duklou a měl tak k němu blíže. "Nesl to těžko. Bere to jako by mu umřel fotbalový táta a vzor. Musel jsem ho skoro přemlouvat, aby sem šel, protože nerad dává najevo emoce a věděl, že bude naměkko," řekl Šmicer. "Nahoře u rakve měl stát místo mě on, ale k tomu ho asi nepřemluvili, protože to pro něj bylo hodně těžké," dodal.