„Ano, měli jsme jet s partou na hory, ale nelituju toho. Lidi vytvořili fantastickou atmosféru, byla to skvělá akce," chválil střelec jedné z branek, při níž ho nastřelil Zdeněk Grygera. „Budu muset Zdendovi poděkovat," usmál se Bolf.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne souboj Baníku Ostrava a Sparty Praha?
(ukáže na ruku) Husí kůže, že jo? Na každé střetnutí jsme se těšili, byli nahecovaní. A bylo jedno, zda šlo o zápas v lize, nebo poháru. Vždy šlo o vrchol sezony.

Zůstává ten pocit ve vás i nyní, kdy jste s aktivní kariérou skončil?
Samozřejmě. Jsme pořád rivalové a jiné to už ani nebude. Jsme sice kamarádi, působili jsme v jedné reprezentaci, ale když vejdete na hřiště s baníkovským dresem na sobě, tak to nemůžete necítit. Myslím, že na všech klucích bylo vidět, že jsme si nic nedarovali, a podle toho to také vypadalo. Hrálo se ve vysokém tempu, nikdo nechtěl být tím poraženým, naopak. Všichni měli za cíl vyhrát.

Jaké bylo po letech zase bránit Horsta Siegla?
Já myslím, že je to furt stejné. Oba máme sice už nějaký věk, ale on má pořád skvělý výběr místa, dostane se před bránou do šance a většinou je z toho gól. To se prostě nezapomíná, takže mě nepřekvapilo, že se zase trefil.

Zajímavé je, že vy jste hrál v obou dresech…
Ale jsem baníkovec, samozřejmě. Tehdy jsem odešel z Baníku, protože tady nebyly peníze. Angažmá ve Spartě mi dalo velkou zkušenost, jelikož jsem si zahrál Ligu mistrů a hrál jsem i proti výborným fotbalistům. Potom když jsem se po roce a půl vrátil, tak si myslím, že to bylo vidět, že jsem se ve Spartě mnohému naučil a měl jsem něco za sebou. Vše pak vyvrcholilo tím, že jsem se dostal do reprezentace a s Baníkem pak získal mistrovský titul. Na to se nedá zapomenout.

Fanoušci Baníku vám nikdy odchod do Sparty nevyčítali. Čím to podle vás je?
To jsem byl vždy překvapený. Asi to bude tím, že lidé věděli, z jakých důvodů jsem do Sparty odešel, takže když jsem se vrátil, pořád mě brali za svého. A za to fandům tímto děkuji.

Byl jste ale jedním z mála…
Asi jo. Zase si musíme uvědomit, že já nikdy neříkal, že jsem sparťan. Vždy jsem byl a budu baníkovec, i když vím, že mi angažmá ve Spartě strašně pomohlo. Myslím, že to po návratu bylo na mých výkonech vidět.

Nezdálo se vám ale, že řada hráčů během angažmá na Letné zapomněla, že pochází z Baníku?
To nevím, to byste se asi museli zeptat jednotlivých kluků, ale nemyslím si to. Na to se totiž nezapomíná. Tady totiž vyrostli, získali to fotbalové „gros" od zkušených trenérů, jako Rosti Vojáčka, pana Ličky, Kosňovského, Vrby či Radimce. Myslím, že kdo pochází z Baníku, tak si to pořád uvědomuje, a štace ve Spartě na tom těžko něco změní.

Každopádně ale tyto bitvy, které lákaly davy fanoušků, nyní české lize chybí, nemyslíte?
Jistě. Zejména na fanoušcích je to vidět. Vždyť se podívejte na tribuny. Kdyby se tato exhibice konala kdekoli jinde, tolik lidí by nepřišlo. Ale myslím, že o Baníku se toho napsalo už dost. Důležité je, že je na místě, kterým plní cíl návratu do ligy, byť výsledky venku nejsou optimální. Přesto věřím, že na jaře to bude lepší, a když se postoupí zpět, na okolnosti se nikdo ptát nebude.