Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Má klubu pomoct k návratu do Bundesligy. Rodilý Zlíňák si tak v pětadvaceti letech zahraje už v páté zemi.

Nezačínají vám říkat fotbalový cestovatel?
Je fakt, že už jsem prošel kus světa. Česko, Itálie, Turecko, Anglie a teď Německo. Říkám si, že by nebylo marné někde dvě tři sezony zůstat a trochu se usadit. Třeba to bude zrovna v Norimberku, uvidíme.

Proč jste si vybral právě Norimberk?
Protože je to klub s historií. Protože můžu za rok hrát Bundesligu. Protože Norimberk se mnou jednal přímočaře. Mohl jsem čekat ještě pár dnů, než se třeba v Itálii na konci přestupního okna probudí, ale chtěl jsem mít jistotu a začít už někde hrát.

Šel jste do Norimberku i kvůli české trojce Polák, Pekhart, Petrák?
Spíš jsem se řídil svými pocity, i když neříkám, že mít tři Čechy vedle sebe je špatně. Pobavilo mě, když jsem v kabině slyšel víc češtiny než němčiny. Taky je fajn, že to mám blíž domů než z Turecka. A třeba budu mít blíž i do reprezentace, pokud budu pravidelně v sestavě. Euro 2016 mě láká.

Nevadí vám, že budete hrát jen druhou Bundesligu?
Takhle to neberu, protože Norimberk se chce do roka vrátit nahoru. Je to výzva, chci k tomu pomoct. Navíc když hrajete o postup, nálada bývá lepší, než když se zachraňujete. I když je mi jasné, že pokud to nepůjde, dostaneme se pod tlak.

Jak budete vzpomínat na rok v Sunderlandu?
Zůstaly ve mně rozpaky. Nejdřív jsem pravidelně hrál a užíval si Premier League, žil jsem ve vlastním snu. Jenže někdy v únoru jsem vypadl ze sestavy: nový trenér si přivedl nové hráče a já si sedl na lavičku. Jsem rád, že to mám za sebou.

Jste rád i za zkušenost s extravagantním trenérem Di Caniem?
Já s ním neměl problém. Byl to on, kdo mě sledoval v Turecku, přivedl mě do Anglie a dal mi šanci. Nesnášel, když někdo neustále visel na mobilu, pak měl dotyčný peklo. Respektoval jsem to, nedělal bych z toho haló. Jen chtěl, abychom byli koncentrovaní, to je celé.

A ještě jedna věc: zapojil jste se do celosvětové kampaně na podporu boje proti vzácné amyotrofické laterální skleróze. Jaké bylo nechat na sebe vychrstnout kbelík ledové vody?
Trochu to studilo. (usměje se) Nominoval mě brácha a já poslal štafetu dál – kamarádům, kondičnímu kouči, který mi dával zabrat, a trenérovi Jirkovi Chytrému do Jablonce, s kterým jsem se kdysi potkal ve Znojmě. Dobré věci se musí podporovat, ne?

MARTIN MLS