Začátky tohoto rituálu byly poměrně úsměvné. Své by o tom mohl vyprávět Stanislav Vlček, který díky úplně první děkovačce dokonce rok nesměl nosit kapitánskou pásku. Proč? Původní text chorálu obsahoval i slova „Smrt Spartě", což několik hráčů v euforii s fanoušky nadšeně opakovalo.

„Předtím šlo jen o nějaké náznaky, ale tehdy v Boleslavi jsme si poprvé sedli, klekli a opakovali to po fanoušcích. Tehdy mě ani nenapadlo, že to obsahovalo tahle slova. Zaregistroval jsem to, až když se to začalo nahánět. Bylo to všechno spontánní, přidali jsme se k fanouškům a nakonec z toho bylo tohle. Rok jsem byl bez kapitánské pásky a posílal se i omluvný dopis," vzpomíná Vlček s úsměvem. Text se raději pozměnil a úspěšně funguje dodnes.

Mezi fanoušky to vřelo 

Našly se ale výjimky, kdy se děkovačka nekonala. Všichni fanoušci červenobílých barev mají ještě v živé paměti minulé roky, kdy se Slavia nacházela na opačném pólu tabulky než nyní. Například v roce 2011 po prohře na Žižkově, kdy kotel oslavoval střelce jediného gólu, bývalého střelce Slavie Kalivodu a mezi hráči a fanoušky to vřelo. „Domluvili jsme se, že nebude nějaký čas klasická děkovačka probíhat," říkal tehdejší kapitán Lukáš Jarolím.

A své o tom ví i Stanislav Vlček. „Když prohrajete, tak se vám tam nikdy moc nechce. Ne, že by vám fanoušci přímo nadávali, ale když byly série porážek, tak to nebylo příjemné a jde o takovou děkovačku v uvozovkách. Jít tam a zodpovídat se jim hned po prohraném zápase, jsou tam emoce a jste zklamaný sám ze sebe. Věřím, že už to je pryč a takových zápasů už bude co nejméně," usmívá se.

Koho si fanoušci vyberou v sobotu? 

Často se do pozápasového skandování zapojují i sami hráči. Buď ten, který v zápase zazářil, nebo který se třeba loučí, či hraje jubilejní zápas. Po vítězném gólu v derby se toho ujal Martin Latka, kanonýr Stanislav Vlček pak po zápase, v němž se loučil s kariérou.

„Po takové době, kterou jsem ve Slavii strávil, tak už to zná člověk nazpaměť. Je to někdy i takové legrační, když se to třeba učí cizinci, které fanoušci vytáhnou. Není to ale nic těžkého," směje se Stanislav Vlček, současný vedoucí mužstva. Koho si fanoušci vyberou v sobotu? Domácí zápas Slavie s Mladou Boleslaví bude patřit k ozdobám předposledního podzimního kola.

Lukáš Vala alias Strašák: Inspiroval nás rituál fanoušků Hamburku

Praha - Dlouhé roky fanoušky fotbalové Slavie rozeřvával s mikrofonem u pusy přímo v kotli, dnes Lukáš Vala, kterému nikdo neřekne jinak než Strašák, hecuje publikum v Edenu už před zápasem při čtení soupisky domácího týmu.

Jaké jsou jeho vzpomínky na počátky slávistické děkovačky? „Po disciplinárním trestu pro hráče jsme hned v jejích začátcích museli změnit slova," usmívá se při pohledu o deset let zpět.

Šéf slávistického kotle Lukáš Vala alias Strašák.Lukáši, kdy vznikla tahle myšlenka na děkovačku?
Po zápase Slavie v Hamburku nás inspiroval rituál fanoušků a hráčů HSV. Je to přibližně deset let, kdy se poprvé po zápase před kotlem posadili hráči a fanoušci použili tradiční pokřik, který dříve používali v sedě v průběhu zápasů. Tento pokřik obsahoval i heslo „Smrt Spartě", za jehož křičení museli na upozornění rivalů z druhé strany řeky, někteří slávističtí hráči před disciplinární komisi.

Ty sám jsi pak byl hráčům říct, o co jde?
V Mladé Boleslavi se na ně jen ukázalo, ať si sednou a zakřičí s námi. Následně už se z toho stal automatismus.

Jak se to líbilo samotným fotbalistům?
Tak zpočátku to brali s nadšením. Po disciplinárním trestu s obavou a následně, po změně slov, opět s nadšením. (směje se)

Jak dlouho trvalo, než se to chytlo?
Jak jsem říkal, po tom zápase v Mladé Boleslavi byli někteří hráči potrestáni. My, jako fanoušci, jsme byli v kabině si s hráči tuto situaci vysvětlit a nakonec došlo k lehké modifikaci pokřiku do aktuální podoby. Použita byla od té doby téměř po každém utkání Slavie.

Téměř po každém? Kdy ne?
Děkovačka většinou nebyla po zápasech, ve kterých Slavia předvedla tragický výkon a hráči si poděkování nezasloužili. Těch případů není tolik, ale děkovačka není samozřejmostí.

Občas se po zápase s mikrofonem v ruce přímo zapojí i nějaký hráč. Stalo se někdy, že by neznal slova?
Jsou hráči, kteří raději předem poprosí o radu, ale jsou i tací, kteří znají slova perfektně a ještě stačí hecovat fanoušky.

A co ostych hráčů, je tam?
Je to jiná role, než hrát na hřišti. Najednou víte, že na vás upřeně hledí tisíce lidí a čekají jen na to, co řeknete zakřičíte. Naživo. Pro některé je to radost, pro některé spíš starost a nervy určitě pracují.

Pamatuji, jak jednou Simon Deli přišel po derby na děkovačku s dresem Sparty v ruce a řada fanoušků to nemohla překousnout.
Když má dres v ruce, tak to není problém. Kdyby v něm přišel někdo oblečený, to už by asi problém byl. (směje se)