"Jsou kluby, které si přečtou, kolik gólman měří, a - aniž by ho viděly - řeknou: Toho nebereme. Šanci dostane jedině, když ho trenér perfektně zná a ví, že ho výška nelimituje," dodává 46letý bývalý hráč Sparty či Teplic, jenž zakončil kariéru v Plzni.
 
Mezi tyčemi a dál ani krok? Zapomeňte. Hra brankářů se prý hodně vyvíjí. "Proto by se kluci měli do dvanácti let postově točit," konstatuje Poštulka.
 
"Chvíli chytá, chvíli je v poli. Když nemá strach, nic mu neuteče, není to jako na hokeji, kde se musí od pěti let učit bruslit. Podobné věci už letí i u dospělých. Koukali jsme se na trénink Bayernu a Manuel Neuer třeba polovinu stráví s týmem, dělá poziční hry, všechno jako ostatní. Až druhou půlku řeší chytání."

Mimochodem, spojení česká škola neexistuje. "Vždycky se říkalo, že máme českou školu. Ale my s brankáři nepracujeme jinak než s hráči, navíc naši gólmani byli v posledních desetiletích rozdílní.“
 
Důkaz? Stačí tento Poštulkův výčet… "Honza Stejskal s Luďkem Mikloškem byli chlapi jako hory, ale nebylo tam tolik živosti. Pak přišel Petr Kouba, jejich úplný opak, obratný s neuvěřitelným odrazem. Potom Pavel Srniček, Petr Čech, teď Tomáš Vaclík, taky se od sebe lišili. Navíc jsou tu další mladí: podívejte na Matouše Trmala, Martina Jedličku… V Hradci máme dva výborné a já vždycky říkám hlavnímu trenérovi: Gólmany neřeš. V reprezentaci to je a bude stejné," dodává Poštulka.