Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ještě tři dny bliká světýlko naděje. Pak skončí druhá nejúspěšnější éra v dějinách českého fotbalu.

V ní se dokázala fotbalová reprezentace třikrát za sebou probít na velký turnaj, získat bronz na Euru.

Lepší roky zažil tehdy československý fotbal jen na přelomu šedesátých let, s evropským bronzem a stříbrem z mistrovství světa v Chile. Po něm se čekalo osm let na vzepětí – alespoň účastí na mistrovství světa v Mexiku. A čtrnáct roků na slavný triumf v Bělehradě 1976…

Za jak dlouho se dokáže sebrat český fotbal teď?

Pozdě přišel podzim

Spasitel Ivan Hašek v roli reprezentačního kouče nestačil. Situace ve skupině byla nepříznivě nastavená, on sám nedobyl Bratislavu. Možná i vinou nesprávného počátečního rozestavení s jediným útočníkem, přílišnou vírou v Kollera.

Jenže vyřazení z nejslabší kvalifikační skupiny Evropy nezapřičinil jeden poločas, ani dva opravdu špatné výkony – v Polsku a doma se Slovenskem. Ani absence nejlepšího hráče Rosického.

Jsou obrazem stavu českého fotbalu, kam se dostal v desetiletí po divokém návratu kapitalismu a vládě velkouzenáře Chvalovského. Jeho nástupci nedokázali navázat na jeho základy.

Naopak slabí vedoucí úředníčci Obst a Mokrý pustili k moci „přirozené lídry“ typu Košťála. Ti vyždímali potenciál v duchu hesla „po mě potopa“ a šli si zase po svých.

Jen si připomeňte jak trapně se vybíral nástupce trenéra Brücknera…

Teprve teď může (musí?!) Hašek ukázat své skutečné kvality, jež v něj vkládá fotbalové hnutí, toužící po obrodě.

Co ukáže šéf Hašek?

Reprezentace zůstane jeho výkladní skříní. Ale v ní najdete plno zrcadel…

Ty zobrazují jasné pravdy.

Menší země, snad s výjimkou Nizozemska, se nemůže trvale rovnat velmocem. Platí to i pro Portugalsko, Belgii, alpské země, všechny Seveřany, Balkánce i postkomunis tické státy.

Prožívají si generačně-výkonnostní vlny. Jednoznačnou hranicí kvality je postup na velký turnaj, úspěch na něm nadhodnotou.

Teď skončí další z Brücknerových dětí Jankulovski, možná i jiní. Mužstvo stojí vymodelováno podle základní kostry Čech – Rosický – Plašil – Baroš. K nim se přidají Kadlec, Sivok, Hübschman a další. Jiné nemáme. Čeká se však netrpělivě na novou mladou vlnu, stříbrná kanadská dvacítka ji zatím nevzedmula.

Hašek, sám sebe v roli trenéra označujícího z záskok, teď musí zvolit kouče. A jemu dát prostor pro práci s delší perspektivou. A zůstává jedinou možnou volbou skutečně Jarolím? Který v létě odmítl a teď se mu se Slavií nedaří?

Jedna absence se dá překlenout, ale každou další se bude propast prohlubovat. Jen pokles koeficientů při nasazování do dalších kvalifikačních skupin znamená silnější protivníky pro příště a tím i obtížnější možnost návratu.

Elitní výběr se při tom stále stará o výrazné ekonomické zajištění celé základny. Vždyť posledním postupem na mistrovství světa vydělala reprezentace 120 milionů korun, další přišli ze světa, toužícího po českách hráčích, další přidali nadšení domácí sponzoři.

Stavte základní tábor

Ale i bez nich se hraje dál. Nahradit je musí znovu víra v poctivou práci, která se časem (i ve fotbale!) vyplatí. Konec klientelismu samozvané oligarchie! Fotbal je hrou všech. I když potřebuje jasný řád, hierarchii a pevné vedení.

Dokáže mu to vše vtisknout Hašek se svými lidmi, s podporou půlmilionového národa v kopačkách?

Jiná cesta není.

Jednorázové náhlé výstupy s náhledy na bohatě se blýskající vrcholy provázejí pak nebezpečné pády. Je třeba nejdřív vybudovat základní tábor a tvrdou dřinou se aklimatizovat na výkony ve vysokých výškách. Jen tak se v nich dá udržet dlouhodobě.

Ale platí nekompromisní vykřičník – už na Euru 2012 v Polsku a na Ukrajině je třeba zase být u toho!