Kliknutím zvětšíte
Solidní výkony, úctyhodná reprezentace na evropském šampionátu, k tomu i postup do baráže blížícího se mistrovství světa v Kataru. Jenže i přes to všechno tu stále svítí jedno velké ale.
Šilhavého parta dokázala, že se s ní mezi evropskou fotbalovou smetánkou musí opět počítat. Důkazem toho bylo povedené Euro, na kterém zanechal český fotbal poměrně výraznou stopu.
Avšak je na místě si upřímně říct, že mohlo být i mnohem lépe. Kdyby národní tým zvládl klíčové čtvrtfinále s Dány, tak by se na bláznivý letní turnaj napříč celým kontinentem vzpomínalo se zcela jinými pocity. To je zkrátka fakt.
A stejně hořký nádech dostala i kvalifikační skupina o vstupenku do katarského luxusu. Postup do jarní baráže může znít jako obrovský úspěch, ale i tady se rozhodně dalo udělat více. Dvě zbytečné ztráty s Walesem stály český tým minimálně lepší pozici do březnového boje o všechno.
Suma sumárum, nová generace bojovníků vedená lídrem Tomášem Součkem částečně navrátila tuzemskému fotbalu hrdost, kterou si tehdy hýčkal třeba slavný výběr kouče Brücknera. Ale nebýt hloupých klopýtnutí, mohlo se na Nový rok připíjet s mnohem sladším šampusem.
Které zápasy připomínaly slavné časy národního týmu se lvíčkem na hrudi?
Česko – Belgie 1:1 (27. března)
Byl to první ostrý test v kvalifikační skupině s písmenem E. Po úspěšné premiéře na hřišti Estonska čekalo na český výběr úplně jiné kafe: doslova nejlepší tým planety. Favorizovaná Belgie navíc přivezla do Prahy své nejsilnější zbraně, v sestavě nechyběl ani Romelu Lukaku či Kevin de Bruyne. Jenže obě hvězdičky přešel smích v prázdném Edenu velice rychle.
Semifinalisté uplynulého mistrovství světa nevstoupili do zápasu vůbec dobře a celou první půli spíše jen nevěřícně hleděli na sílící tlak ze strany Šilhavého party. A vstup do druhé půle byl pro Belgičany ještě horší. V 50. minutě napřáhl na kraji pokutového území nehlídaný záložník Lukáš Provod a poslal Čechy do naprosto šokujícího vedení.
Jenže to byl zároveň výstražný signál pro zatím tragicky hrající hosty. Belgie po inkasované brance zabrala a už o deset minut později slavila vyrovnání po brance kanonýra Chelsea Lukaka. Více však už Tomáš Vaclík v brance nedovolil. Národní tým skvěle bránil, bojoval a uchvátil nebojácným výkonem. Bravo, pánové. Tohle byl jarní start, jak se sluší a patří!
Skotsko – Česko 0:2 (14. června)
O tomto střetnutí se od samého začátku mluvilo jako o naprosto zlomovém utkání celého šampionátu. A také se tak stalo. A naštěstí pro český výběr. Utkání, na které rozhodně do smrti nezapomene třeba takový Patrik Schick, který si z úvodního zápasu skupiny udělal hotovou one man show.
Nejprve sám poslal před poločasem národní tým do vedení, aby pak v 52. minutě vystřelil konečné vítězství 2:0 překrásným gólem z poloviny hřiště. Skotům zůstaly jen oči pro pláč. Svůj nejdůležitější zápas roku, navíc před domácími fanoušky v Glasgow, vůbec nezvládli, přestože ve druhém poločase zasypali brankáře Vaclíka několika nepříjemnými projektily.
Český tým naopak odstartoval své vystoupení na evropském turnaji podle plánu a zejména po závěrečné porážce ve skupině s Anglií vynášel do nebes jediného hrdinu: kanonýra německého Leverkusenu Schicka. A že měl národní tým, zejména pak hráči Slavie, na Britských ostrovech co vracet.
Nizozemsko – Česko 0:2 (27. června)
Naprosto bez váhání zápas roku 2021. A to bez sebemenší konkurence. Když los vyřazovacích bojů na Euru nadělil českému týmu silné Nizozemce, hemžilo se to mezi fanoušky smíšenými pocity. Budeme schopni vůbec konkurovat rozjeté oranžové armádě? To není důležité, hrajeme totiž v nedaleké Budapešti, navíc před plnými tribunami. Vyrážíme! A Puskás Arénu doslova oblehlo přes 50 tisíc hladových diváků.
Tomáš Holeš (vpravo) střílí gól do sítě Nizozemska.
„Oranjes“ měli v utkání jediný cíl: co nejrychleji zlikvidovat houževnaté Čechy a pošetřit potřebné síly do čtvrtfinále. Jenže na hřišti se během 90 minut odehrálo něco, co v Nizozemsku později nazvali noční můrou. A my zase krásnou pohádkou. Výběr trenéra Šilhavého měl od začátku více ze hry, Holanďané hrozili jen a pouze s občasných úniků hvězdného Memphise Depaye.
Ale to bylo vše. V poslední půlhodince převzal scénář hry český národní tým a začal bez milosti trestat. V 68. minutě udeřil z rohového hrdina okamžiku Tomáš Holeš, o dvanáct minut zpečetil „zázrak na trávníku“ snajpr Patrik Schick. Čeští fotbalisté dokázali projít téměř neprostupnou bránu osmifinále a mohli s tisíci nadšených fanoušků přímo v Budapešti slavit vysněný postup.
A kdy bylo nad Šilhavého výběrem naopak pořádně zamračeno?
Wales – Česko 1:0 (30. března)
Do Cardiffu cestoval národní tým posílený fantastickým výkonem proti Belgii, avšak na Britských ostrovech došla rozjetému expresu šťáva. Všechno zlé odstartovalo už na počátku druhé půle, kdy vyfasoval klíčový hráč Patrik Schick červenou kartu za faul loktem. Češi šli rázem do deseti a jen stěží hasili množící se šance domácího Walesu.
Český tým pálil ve Walesu velké šance. Na fotce Lukáš Provod.
V 77. minutě vysvitla malá naděje, když rumunský sudí Hategan vytasil červenou kartu i na straně domácích a v poslední patnáctiminutovce se tak začínalo takřka od nuly. Jenže chvíli na to se na levém křídle uvolnil kapitán a velká superstar Velšanů Gareth Bale, který naservíroval do vápna další geniální pas na spoluhráče Jamese, jenž se tentokrát z bezprostřední blízkosti nemýlil.
Domácí tak šli do vedení 1:0 a to si s přehledem pohlídali až do závěrečného hvizdu sudího. Tohle se hrubě nepovedlo. Co naplat slibný start a nadějná remíza s Belgií, když poté přijde laciná ztráta u přímého konkurenta o barážovou pozici. A příjemné vyhlídky do dalších zápasů rázem vystřídaly spekulace o tom, co všechno bude muset národní tým opět dohánět.
Itálie – Česko 4:0 (4. června)
Měla to být po dlouhé přípravě na evropské vyvrcholení vstupní prověrka, která poodkryje rozpoložení Šilhavého výběru před odletem do Skotska. Avšak z očekávané bitvy proti budoucím mistrům Evropy se stala jen obyčejná blamáž. A to od začátku až do úplného konce. Italové si z české defenzívy udělali trhací kalendář a zasazovali jeden tvrdý direkt za druhým.
První branku do sítě národního týmu vstřelil kanonýr Immobile, na nějž poté navázal těsně před odchodem do šaten Barella. Stav byl sice „jen“ 2:0, ale parta kolem Tomáše Součka byla zralá na pořádný výprask. A ten stejně neodvrátili. Druhá půle byla pouhým pokračováním trápení, které Italové po brankách Insigneho a Berardiho nakonec ukončili po čtyřech brankách.
Jen těžko se po zápase hledala slova jakéhokoliv optimismu. Na hře české reprezentace bylo téměř nemožné najít něco, co by alespoň trochu vykouzlilo úsměv na rtech. Fanoušci v rozpacích, hráči pod dekou a před očima jen krutá realita. Slibné prognózy blížícího se Eura se vytrácely v dáli. A nyní můžeme s odstupem času říct: díkybohu za tuto italskou sprchu.
Česko – Dánsko 1:2 (3. července)
Zápas, který dodal jinak sladkému Euru mírnou pachuť. Poté, co český tým prošel v osmifinále přes silné Nizozemce, ihned vyfasoval nálepku favorita čtvrtfinále, což se neukázalo jako správné rozhodnutí. Fotbalový svět totiž zapomněl na houževnatost dánských Vikingů, která každým utkáním na evropském turnaji jenom rostla. A v utkání s Českem doslova eskalovala.
Gól naděje Patrika Schicka na houževnaté Dány nestačil.
Po prvním utkání byli odepisováni. Po tragické události Christiana Eriksena jim nikdo nevěřil, že se vůbec postaví zpět na nohy, natož že postoupí ze základní skupiny. Jenže Dánové ničili jednoho soupeře za druhým a rovněž utkání s českou reprezentací začli výborně, když do druhé půle vstupovali už s dvoubrankovým vedením. Za to národní tým působil spíše odevzdaně.
Hned z kraje druhé půle vykřesal plamínek naděje, kdo jiný než Patrik Schick, avšak to bylo ze strany českých lvů ve čtvrtfinále všechno. Nepomohl ani závěrečný tlak, do tvrdé severské obrany se dostávalo jen velmi těžko. Vzdálené Baku se tak reprezentantům stalo opravdu osudným. A na břehu Kaspického moře tak skončilo nejen nepochopitelné cestování po Evropě, ale rovněž celý turnaj.
84
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
