Nic nevadí, že měří jen 169 centimetrů (ostatně stejně jako Lionel Messi, takže co?). V pondělí předvedl, že se ve dvaadvaceti může stát pevnou součástí základní reprezentace reprezentace. Vedle spolehlivého střelce Patrika Schicka byl nejlepším hráčem při výhře nad Běloruskem v kvalifikace mistrovství světa.

„Splnil naše očekávání, udělal spoustu práce, chválím ho,“ pronesl trenér Jaroslav Šilhavý. „Snažil jsem se hrát svoji hru. Chtěl jsem využít šanci, že jsem mohl naskočit od začátku,“ připojil sám hráč.To se mu zdařilo.Jak se říká, statistika sice nuda je, ale má cenné údaje. Čísla, která zveřejnil twitterový účet Bielsista zabývající se rozborem zápasů, demonstrují záložníkův tuze vydařený večer: 88 minut, 1 asistence, 88 doteků, 88% úspěšnost přihrávek, 3 klíčové přihrávky, 4/4 dlouhé přihrávky, 5/8 obranné souboje, 1/3 hlavičkové souboje, 1 faul, 1 x faulován, 4 odebrané míče.

Potlesk!

Sadílek byl jako motorová myš. Neustále v pohybu, aktivní, neschovával se. K tomu přidal asistenci na první branku. Nezbrzdil ho ani dost brutální faul na začátku, soupeř mu prošlápl holeň. „Myslel jsem si, že je to na červenou,“ popsal. Sudí rozhodl jinak, ale prcka z holandského Twente Enschede (je tam na hostování z Eindhovenu) to nerozhodilo.Dál hrál podle přikázání svého dědy. „Vždycky mi říkal: Běhej, běhej,“ popsal pro projekt Bez frází.

Nutno přiznat, že se chová jako zdárný vnuk, návodem se řídí. „Tenhle styl mu je vlastní,“ přikývl i Šilhavý.Ano, je. Sadílek je rád vlezlý, chce se dostat soupeři pod kůži. Trochu jako veš do kožichu. Například v české lize odehrál na hostování v Liberci 24 zápasů a dostal osm žlutých karet. Neuhne, prostě. „Měl jsem napadat, být nepříjemný. To hraju každý zápas,“ popsal úkoly od Šilhavého. „Michal je takový drzejší,“ usmál se děda Stanislav.

„Tím, že šel brzy do zahraničí, profesionálního prostředí, hrozně vyspěl,“ dodal.Naťukl tak zásadní část vnukova života. Ve čtrnácti letech si ho ve Slovácku vyhlédl Eindhoven. Nejprve vyrazil na stáž, o dva roky později přestoupil. Nakonec se prosadil do prvního mužstva, zahrál si Ligu mistrů. V devatenáctce dělal kapitána. Pak maličko uvadl, ale posunulo ho hostování v Liberci. A nyní v Enschede.Rozvinul se fotbalově i lidsky.

Vždyť v době pandemie věnoval nemocnici v Uherském Hradišti a městu Uničov půl milionu korun. To byl dobrý počin. Stejně jako jeho výkon v duelu s Běloruskem.