Jedno z nejmalebnějších měst světa není právě proslulé jako centrum sportu. Schválně, co vás napadne, když se řekne Benátky? Proslulé kanály, gondoly, památky, umělecká veledíla, karneval a otravní holubi na kouzelném Náměstí Svatého Marka.

Ale fotbal…?

To by asi řekl málokdo. Přesto bude tamní tým Venezia FC hrát v nové sezoně v Serii A (startuje tento víkend). Ano, v nejvyšší italské soutěži, kterou borci z Benátek neslavně opustili naposledy v roce 2002, aby pak zabředli do bahna hlubšího a mazlavějšího než u dna Canalu Grande.

Fotbalista West Hamu Tomáš Souček se raduje z gólu v utkání anglické ligy.
Souček se radoval z vítězného gólu. Byl jsem na správném místě, smál se

„Když jsem viděl to štěstí v očích hráčů i zaměstnanců klubu, bylo to jako splněný sen. Jak slavili s fanoušky na mostech… Bylo to až dojemné,“ popsal pro BBC technický ředitel klubu (a bývalý útočník) Paolo Poggi nedávné oslavy postupu z play-off Serie B mezi elitu.

Jak ukrást dvanáct fotbalistů?

Byla to skutečně velkolepá party. Zatímco jinde bývají součástí oslav týmových triumfů slavnostní průjezdy městem v autobusech, fotbalisté Venezie nastoupili do patřičně vyšňořené obří gondoly a ve velebném stínu benátských paláců a chrámů pak proplouvali mezi zástupy křepčících fanoušků. Radost byla nelíčená.

„Je velké štěstí, že jsme teď tam, kde jsme. V uplynulých dvanácti letech jsme si prošli mnoha problémy, obřími problémy. Přišli jsme vlastně o celou jednu generaci příznivců, klub ztratil duši. Nebylo to snadné, mohlo to klidně dopadnout mnohem hůř,“ líčil Poggi.

Fotbalový klub z Benátek nikdy nemohl konkurovat italským gigantům z Milána, Turína a Říma, ale většinou se držel v první nebo druhé lize. Největším úspěchem byl triumf v poháru v roce 1941 a třetí příčka v Serii A o rok později.

Po sestupu z nejvyšší soutěže v roce 2002 ale začalo nad vodami benátské laguny peklo. Svérázný majitel klubu Maurizio Zamparini ze dne na den zmizel a převzal Palermo. A nejen to – z přípravného kempu Venezie v Pergine si autobusem odvezl hned 12 hráčů plus trenéra, aby posílili jeho nový klub. Dodnes se tomuto povedenému náborovému kousku říká „krádež z Pergine“.

Spása přišla s Američany

Benátkám nastaly trudné časy. Během následujících let klub hned třikrát vyhlásil bankrot, aby pak byl pod pozměněným jménem znovu „založen“, instalován do čtvrté ligy a následně opět přišel na buben. Mezi fanoušky rostlo znechucení a beznaděj, vytrvali jen ti nejvěrnější.

Tomáš Škurek
Šéf českého fanklubu Barcelony: Blížil se bankrot, Messi měl jít do Anglie

Záchrana přišla se skupinou amerických investorů (současným prezidentem klubu je Duncan Niederauer, bývalý šéf newyorské burzy), kterým se podařilo topící se továrnu na průšvihy vytáhnout z nejhoršího. Pod novým názvem Venezia FC se pak během pěti let uskutečnil opravdový fotbalový zázrak – tým se vyšvihl ze Serie D až do Serie A.

„Povedlo se znovu obnovit spojení s městem a se zdejší komunitou,“ pochvaluje si benátský rodák Poggi. Noví majitelé zpočátku sázeli hlavně na místní hráče a zaměstnance, občas doplněné zvučnými jmény odjinud. Trenérem byl ostatně jeden čas bývalý slavný útočník Filippo Inzaghi.

Na stařičký stadionek se pluje lodí

Američtí šéfové věří, že světoznámé město může mít i světoznámý fotbalový klub. Jejich ambice jsou nemalé, byť zatím je Venezia FC stále spíše skromnou a rodinnou organizací s útulným stadionkem s kapacitou 7500 diváků.

Mimochodem: kde jinde se dá přímo u stadionu cestou na ligový mač „zaparkovat“ se svým člunem? U nevelkého Stadio Pier Luigi Penzo to jde – stojí už od roku 1913 (ano, jde o druhý nejstarší stále fungující fotbalový stánek v Itálii) na východním cípu hlavního benátského ostrova.

„Je to opravdu unikát. Stadion má zcela výjimečnou atmosféru. A protože skoro všichni hráči bydlí na pevnině, jezdíme na zápasy společně lodí,“ popsal skotský útočník Harvey St. Clair, který do Benátek přišel v roce 2018.

Venezia FC má před sebou ještě dlouhou cestu, aby naplnil smělé sny svých zámořských vlastníků o globální sportovní značce, o Lize mistrů, o novém moderním stadionu s poněkud méně romantickým, leč obvyklejším parkovištěm… Příběh klubu, který se v nedávné minulosti několikrát doslova rozpadl, je však mimořádný ve všech ohledech.