Po autu se z rohu vápna opřel do skákajícího míče a vymetl šibenici brány Bohemians. Hned po remízovém utkání (1:1) si premiérovou trefu v lize pustil ze záznamu a s úsměvem srovnával: „Naživo se mi gól líbil víc, protože v sestřihu mi přišlo, že brankář skákal do tmy. Asi mu balon zaplaval," přiznal v rozhovoru pro Deník dvaadvacetiletý univerzál.
Už se vám krásný kousek rozležel v hlavě? Bezprostředně po zápase jste byl zklamaný z výsledku a radost z gólu se ve vás ztratila…
Jsem moc rád, že jsem se konečně trefil a navíc tak pěkně, ale pořád ve mně převažuje zklamání nad tím, že jsme nevyhráli (rozhovor vznikal v neděli v poledne – pozn. red.).
Na tréninku jsem vás několikrát viděl, jak jste si přidával střely na bránu. Pomohlo vám to nyní?
Tento gól byl spíš dílem štěstí. Šlo o těžký kop, který jednou skončí na tribuně a jednou může sednout.
Kouč Páník se po vaší parádě usmíval, jako by měl radost i za vás. Gratuloval vám po utkání?
Pochválili mě všichni trenéři, že to byl pěkný gól. (úsměv)
Je vám odměnou za velkou dřinu. Nicméně někteří diváci si spíš v duelech všímají vašich chyb a pokřikují na vás. Znervózňuje vás to?
Ne. Už nemám osmnáct, je mi to víceméně jedno. Spousta fanoušků podle mě ani nepozná dobrý a špatný výkon, protože neví, jaké má hráč pokyny od trenéra, nevidí do taktiky a nikdy ty situace nezažili. Tím nechci omlouvat své chyby, jen to beru globálně. Nadávky si kolikrát vyslechli i jiní hráči.
Vy sám jste na sebe hrdý, že jste si místo v lize poctivě vydřel?
Takto to necítím, spíš jsem rád za tátu, protože se mi vždycky hodně věnoval.
Myslíte, že vám ve vývoji pomohlo to, že jste měl za vzor Pavla Nedvěda? To byl vrchní představitel pracovitosti.
Určitě! Zase za to ale hodně vděčím tátovi, který mě k němu přivedl. Odmalička jsme jej sledovali a vždycky mě nabádal: Dívej, co říká, dívej, co dělá a podobně. Mám jeho kazetu i knížky. Jako kluk z Česka se dokázal stát nejlepším hráčem na světě. To se podle mě už nikomu nepodaří.
Proč ne?
Fotbalové trendy ve světě jsou dál než u nás a vedle toho mají dnes děcka už mnohem víc lákadel, která oslabují píli.
Nevadí vám, že se o vás mluví jako o fotbalistovi s minimálním talentem?
Ne. Vím, co jsem za hráče a myslím si, že v Česku celkově nejsou extra talenti, kteří by mohli spoléhat na nadání.
Před tři čtvrtě rokem jste se necítil na první ligu. Změnilo se to po jarním hostování v Sokolově a začátku letošní sezony?
Ve druhé lize jsem hrál slušně, nabral jsem zkušenosti a teď si myslím, že podávám daleko lepší výkony. Už nejsem tak vyplašený jako dřív, hraju víc v klidu. A věřím, že se herně ještě posunu.
Kam až sníte, že vás píle dovede? Pořád je to Sparta?
Ano, ale tak daleko se nedívám. Teď chci hlavně hrát ve Zlíně, získat s týmem co nejvíce bodů a dělat radost divákům. Chodí ve velkém počtu, je to super. (úsměv)