Z německého Augsburgu, kde mu v létě vyprší smlouva, už je doma. Nesedí na gauči. Na začátku června se objevil v Hradci Králové, kde si prohlédl Malšovickou arénu. Zblízka. Dokonce tam odchytal zápas osobností v rámci McDonald's Cupu.

„Pociťuji asi to samé, co všichni lidé tady a v okolí. Jsem nadšený, že se po letech povedlo postavit stadion. Je krásný, opravdu krásný. A řekl bych, že pro potřeby českého fotbalu a zdejšího klubu také naprosto dostačující,“ dodal skoro dvoumetrový čahoun.

Stadion si nemůžete vynachválit. Sníte o tom, že byste tady působil?
Určitě to mám v hlavě. Chtěl bych si tu jednou zahrát, v budoucnu ano.

Není to úplně náhodná otázka, v Augsburgu vám končí smlouva už teď v létě…
Říká se, nikdy neříkej nikdy. Já bych do Hradce rád šel, ale někdy posléze. Pořád si věřím, že ještě mám na zahraniční angažmá. Začali jsme hledat.

Jak byste ze svého pohledu charakterizoval uplynulou sezonu v Německu? 
Slušně řečeno, mám za sebou trošku složitější období.

Abychom to rozvedli, dlouho jste seděl na lavičce jako náhradník. Odchytal jste jen tři zápasy. Proč?
Vnímal jsem, že moje pozice v Augsburgu byla jasně daná. Po minulé sezoně, kdy jsem odchytal těch zhruba dvanáct zápasů, mě potkaly zdravotní trable a během přípravy to nebylo ono. Sice jsem pak odtrénoval úplně všechno, ale sám na sobě jsem cítil, že se nejdřív musím dát do pořádku.

Hlava už nebyla připravená

Rozumím, ale když už jste byl fit, mezi tyče vás kouč neposlal. Co jste si říkal?
Snažil jsem být dobrým brankářem číslo 2, podporovat kolegu v tréninku, dávat do toho všechno. Nešlo nic víc než čekat. A nakonec jsem se i dočkal, akorát v době, kdy jsem s tím nepočítal.

Ano, to byly ty zmiňované tři zápasy na konci sezony. Jak vám bylo?
Byl jsem překvapený a dostavila se i nervozita. Hlava už na to ani nebyla připravená. Začalo to Dortmundem: dva rychlé góly, v desáté minutě vlastně bylo po zápase. Následovaly zápasy se Stuttgartem a na půdě mistrovského Leverkusenu.

Vždy to skončilo porážkou. Jdou si zápasy za takové situace užít?
Můžete si to v duchu říkat, ale přiznám se, že po té sezoně jsem toho měl plné zuby. Aspoň jednu jistotu jsem měl: moji pozici by nezměnil ani skvělý, nebo mizerný výkon.

Takže to bylo skoro za trest…
Ne, takhle to neberu. Naskočil jsem do týmu, který v té chvíli jednoduše nebyl v pohodě, porážka střídala porážku. Byl jsem šťastný, že jsem chytal poslední zápas právě proti Leverkusenu, dojalo mě vidět tři české fotbalisty, kteří slaví titul.

Leverkusen nebyl favoritem na celkový primát, ale nakonec neprohrál jediný zápas. Jak jste to viděl?
Bundesliga není jednoduchá soutěž, já to pocítil na vlastní kůži. Můžeme jim jen pogratulovat a tak trochu doufat, že jim nespadne řetěz a budou v tom pokračovat. Pro Německo je jen dobře, aby i další sezonu někdo proháněl Bayern Mnichov.

Budete u toho chtít být taky?
Uvidíme, co mi léto přinese.

Čekat, nebo vzít první slušnou nabídku?  

Z toho konce sezony by se dalo usuzovat, že Augsburg vás neodepsal. Mluvili jste o nové smlouvě?
Už v září se rozběhla jednání. Ale v klubu se od té doby stalo tolik věci, že je velkou neznámou, jak se bude situace vyvíjet.

Podobnou nejistotou si prošel váš někdejší reprezentační parťák Tomáš Vaclík, zkoušel druhou anglickou ligu, Ameriku, teď byl u záchrany ve druhé španělské lize. Byli jste ve spojení, řešili jste to?
Dobrá otázka, trošku jsme se o tom bavili. Já se ho ptal, jestli by teď udělal něco jinak. Jestli by se snažil podepsat smlouvu dřív. Jde mi o to, jestli čekat, co se naskytne, nebo vzít první slušnou nabídku.

A co jste se dozvěděl?
Určitě podepsat hned, nečekat na vysněnou a dost možná nereálnou nabídku.

Dáte na jeho radu?
Jsem za ni rád. Tomáše obdivuji i proto, jak v sobě i po těch letech dokáže najít oheň a pořád něco zkoušet, prosadit se.

Tím jsme se dostali k reprezentaci. Česko má znovu dobré brankáře, řešila se nominace na Euro, kdo vlastně má jet. Jak jste ty debaty vnímal?
Hodně mi napověděl březnový sraz, tam se ukázalo, kdo asi pojede. Lidé zapomínají na to, že není vždy ideálně vzít jednoduše tři nejlepší brankáře, které máme. Víte, gólmani jsou trošku v jiném světě. I mezi nimi se tvoří chemie a hlavně třetí brankář musí respektovat, že je trojka a že má úplně jiné povinnosti.

Jaké povinnosti?
Trojka nekouká tolik na sebe, měla by být k dispozici i pro ostatní kluky, co jsou v kabině.

Reprezentaci bych pomohl

Mrzí vás, že trenéři neřekli: Tomáši, pojeď?
Samozřejmě trošku mrzí, byť byla situace daná a pochopitelná. Dovedu si představit, že bych týmu pomohl. Ale rozhodnutí trenérů respektuji. Je tam Víťa Jaroš, mladý kluk, stejně jako Matěj Kovář. Budou oporami.

Aspoň na postupu na Euro nějaký podíl máte. Několikrát jste byl trojkou v týmu předchozího kouče Jaroslava Šilhavého.
Máte pravdu, na několika srazech jsem byl. Pamatuju si na Faerské ostrovy (úsměv). Myslím, že si mě lidé z realizačního týmu vážili právě proto, co jsem dělal mimo hřiště a při trénincích. Kdokoliv si chtěl vystřelit na bránu, mohl. Já nikdy neřekl ne, mohli do mě bušit od rána do večera. A to si myslím, že je důležité. A právě proto zastávám názor, že mezi brankáři nepotřebujete hvězdy, ale tým.

Jak vidíte šance českého týmu v Německu? 
Březnový sraz byl takový rozpačitý, ale je to z jedné strany pochopitelné, protože nový trenér neměl tolik času předat hráčům svoji vizi a všechny informace. Až teď budeme po přípravných zápasech moudřejší.

Kdybyste si měl tipnout: postoupí Češi ze skupiny s Tureckem, Gruzií a Portugalskem?
První zápas bude důležitý, Portugalsko je samozřejmě na jiné úrovni, ale když se nevyhraje, hlavně ať odehrají slušný zápas. Z toho pak můžou těžit dál. Gruzie a Turecko jsou hratelní soupeři.