Kliknutím zvětšíte
Bývalá hráčka Slovácka či Zlína, která po návratu do Česka nosí dres rodného Uherského Brodu, byla dokonce zvolena kapitánkou středoškolského týmu a následně získala i několik individuálních ocenění.
„Nejen z fotbalového hlediska se mi tento rok vydařil,“ říká v rozhovoru pro Deník sympatická blondýnka.
Jaký byl život v Americe?
Ve městě Pendleton jsem strávila jeden rok, který byl pro mě jeden z nejlepších v mém životě. Ukázal mi, co od života chci. Bydlela jsem u rodiny, která se mi věnovala a podporovala mě ve všech směrech. K mým hlavním aktivitám patřilo studium na místní střední škole a také jsem hrála fotbal ve středoškolského týmu. Díky mé "host family", kamarádům a úspěchům ve fotbale byl život v Americe moc hezký.
Co vás za oceánem nejvíce překvapilo?
Věděla jsem, že školní systém je v Americe jiný než v České republice, ale jedna z věcí, která mě opravdu zaujala a fascinovala je spojení sportu se vzděláváním. Studenti mají možnost zkusit několik sportů během střední školy, kde úroveň ani věk nehraje roli. Týmy jsou tvořeny jak talentovanými hráči, kteří sportují od útlého věku, tak úplnými začátečníky. Bez výjimek mají všichni stejné podmínky, ve sportu i mimo něj. Hlavním cílem všech, učitelů i studentů, je získat co nejvíce zkušeností a znalostí. Přístup vyučujících je na jiné úrovni než v Česku, což se také odráží na přístupu studentů ke studiu.
Zažila jste tam i něco, co vás negativně zaskočilo?
Nedovedu říct, co mě zklamalo. Vše pro mě bylo nové a hlavně jiné než v Česku. Každá země má něco do sebe, přesně tak to bylo i v Americe. Každopádně z hlediska vzdělávání, sportu a i celkového pozitivního přístupu lidí ke všemu co dělají, na mě Amerika udělala velmi pozitivní dojem.
Co všechno jste viděla, navštívila?
Nejvíce jsem toho viděla již v roce 2012, kdy jsem se do USA podívala se svými rodiči. Vyzvedli jsme sestru, která taktéž byla na rok v Americe, a procestovali jsme celou západní část Spojených států amerických. Jmenovitě například Los Angeles, Las Vegas, Grand Canyon, Hollywood a další krásná místa. Další možnost jsem měla během tohoto roku, kdy jsme se sestrou strávili celé září v Americe. Procestovaly jsme západ a sever státu Oregon, jih Washingtonu a dále New York, Philadelphii i hlavní město Washington. Jinak během mého ročního pobytu jsem z důvodu školních aktivit, každodenních fotbalových tréninků a zápasů neměla tolik času na cestování. Nejvíce jsem toho vždy viděla během cest na zápasy, které byly opravdu dlouhé.
Lákalo by vás tam žít natrvalo?
Amerika má co nabídnout. Je to krásná země, kde žijí moc milí a hodní lidé. Měla jsem možnost nahlédnout do každodenního života a udělat si vlastní názor. Na cestování, poznávání a dovolenou je Amerika skvělá volba. Musím ale říct, že i přes momentální ekonomickou situaci je život v České republice na velmi dobré úrovni. Já osobně bych žít natrvalo v USA nechtěla.
Co budete dělat po návratu na Moravu?
Studuji v Praze, kde momentálně i pracuji. Když mám možnost, na víkendy jezdím domů. Život v Praze je moc hezký, ale moravská krev se ve mně nezapře. Na Moravě mám rodinu, přítele i kamarády. Proto mé cesty vždy vedou zpět domů a i v budoucnu plánuji bydlet na Moravě.
Vrátila jste se i k fotbalu. Jak jste si první zápasy užila?
V Česku jsem nastoupila do zápasu po dvou letech. Naposledy jsem působila ve Zlíně, kde jsem si však zahrála pouze pár zápasů z důvodu pandemie covidu-19 a následného vycestování do Portugalska. První zápas v dresu ČSK byl pro mě hodně náročný, jak fyzicky tak psychicky. S holkami jsem byla pouze na jednom tréninku a tak souhra byla téměř nulová, a proto to byl spíše seznamovací zápas, který mi ukázal jak kvalitu našeho týmu, tak celé soutěže. Jelikož stejně jako každý jiný sportovec nerada prohrávám, výhra mě určitě potěšila. Hlavně jsem ráda, že jsem holkám pomohla získat cenné tři body.
Předtím jste působila ve Zlíně i ve Slovácku. Proč jste se rozhodla pro Uherský Brod?Ve Slovácku jsem působila od přípravky až do žen. Byly to krásné roky, na které ráda vzpomínám. Občas mi to i chybí, ale mé kroky vedly jiným směrem a i věkem se priority změnily. Rozhodla jsem se posunout dál, přednost dostalo studium. Ze začátku jsem se snažila školu skloubit s fotbalem, trénovala jsem na Dukle, ale kvůli nabitému rozvrhu a další vlně pandemie jsem se rozhodla své angažmá ukončit. Další kroky vedly do Zlína, kde jsem odehrála jen pár zápasů. ČSK jsem dala přednost před nabídkami z první, druhé i třetí ligy. Mé rozhodnutí ovlivnilo setkání s panem Chlachulou, se kterým jsme se dohodli na podmínkách mého angažmá v Uherském Brodě. Další faktory byla nižší soutěž a taky to, že v Uherském Brodě bydlím.
Co vlastně od angažmá v ČSK očekáváte?
Holkám chci hlavně pomoct k dalším vyhraným zápasům. V utkáních, do kterých nastoupím, bude mým cílem odevzdat vždy co nejlepší výkon. Cíle mám vždy vysoké, každopádně fotbal už pro mě není priorita. Momentálně se věnuji škole a seberozvoji. Fotbal proto hraji pouze pro radost a dobrý pocit.
Také váš přítel Pavel Šmatelka hraje za Uherský Brod. Hecujete se? Radíte si?
Fotbal jsem vždy hodně sledovala i řešila, ať už s tatínkem, dědou, kamarády nebo i přítelem. Momentálně ale nemám čas sledovat zápasy a výsledky. Když mi to vyjde, snažím se alespoň sledovat utkání národního týmu, Slovácka a také podporovat muže ČSK.
9
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
