To zase byla bída. Nedělní utrápená výhra 1:0 české fotbalové reprezentace nad trpaslíkem z Faerských ostrovů jen potvrdila, že dny trenéra Jaroslava Šilhavého u týmu by se měly sečíst. Jeho realizační tým už nemá mužstvu co dát.

Neustále si mi vybavuje paralela s působením Jozefa Chovance u reprezentace a kvalifikace na mistrovství světa v roce 2002. Sice z těžší kvalifikační skupiny, ale se skvělým hráčským materiálem po ruce nedokázal postoupit a Češi se tak na šampionát plný překvapení, kde mohli v klidu udělat medaili, dívali jen v televizi.

Trenér reprezentace Jaroslav Šilhavý
Embargo kolem reprezentace prolomeno. Šilhavý to má nahnuté, naznačuje vedení

Tenkrát jsme podlehli Islandu, jehož síla byla oproti dnešku sotva třetinová, a podobně jako v neděli s Faeřany jsme se v roce 2001 trápili s Maltou. Jediný argument, který odpůrci odvolání Šilhavého uvádějí, je fakt, že prý za něj není náhrada. Totální blbost!

Trenérů, a kvalitních, máme dost. Jen jim dát šanci. Když Chovance před léty nahradil Brückner všichni věděli, že má kvalitu. Ale jak velkou se ukázalo až teprve tehdy, když dal mančaft okolo Pavla Nedvěda pořádně do latě. Proto jsem nyní pro v mnohém odlišnou, ale současně podobnou variantu.

Dejte šanci Petru Radovi. Jeho uvolnění z Dukly by neměl být problém, zkušenost, byť hořkou, už s pozicí hlavního kouče reprezentace má, navíc je to velký motivátor, který si současně zjedná v kabině respekt. A k němu dva mladší „vlčáky“, kteří by po Euru, na něž snad dokážeme postoupit, převzali tým po něm.

Albánie - Česko: Jaroslav Šilhavý ještě před zápasem
Trpišovský, cizinec, nebo snad trenér žen? V sázce je český fotbal

Nabízí se třeba Luboš Kozel s Davidem Holoubkem. Ano, jasnou jedničkou je nyní v Česku Jindřich Trpišovský. Ale ten na tuto pozici má ještě deset let čas. Proč si myslíte, že José Mourinho dosud nevedl reprezentaci Portugalska? Zájem o něj rozhodně byl. A jsem přesvědčený, že čas, kdy převezme národní tým Jihoevropanů, se blíží.

Hlavně je ale třeba změnu udělat. Najde výkonný výbor FAČR odvahu k radikálnímu kroku?