Byl to truchlivý pohled, alespoň pro české fanoušky. Mužstvo zvyklé vyhrávat a vnucovat soupeřům svou hru najednou nevědělo, kam dřív skočit. Jistě, trenérovi Trpišovskému se z různých důvodů rozpadla obrana, ale ani tak nikdo nečekal, že to bude mít Arsenal v Praze tak snadné. Že tak brzy bude po nadějích.

Léčba šokem začala už po čtvrthodině hry, kdy dostal míč do slávistické brány Smith-Rowe. VAR sice potvrdil (těsný) ofsajd, ale červenobílé jako by tohle varování zmrazilo. A pak to přišlo.

V 18. minutě po rozverných tanečcích v domácí šestnáctce otevřel skóre Pépé. Za chvíli Hromada zavinil penaltu, kterou hravě proměnil Lacazette. A zatímco se slávisté nevěřícně dívali jeden na druhého, ufrnknul jim Saka a překonal Koláře potřetí. Sešívaná frustrace se v tu chvíli dala krájet…
Ve druhém poločase už se nic zásadního nedělo, snad až na další den otevřených dveří v obraně Slavie a gól Lacazetta v 77. minutě. Červenobílí se nezmohli na nic. Jedinkrát nevystřelili na bránu!

Byla by ale škoda (a hlavně chyba), kdyby pachuť z debaklu a „kauzy Kúdela“ přebila vzpomínku na skvělé věci, kterých slávisté v Evropské lize dosáhli. Čtvrtfinále pro český klub? Pohádka. Jen bez vysněného šťastného konce…