Čím je Plzeň výjimečná?
Lidé, kteří se zasloužili o progres klubu a pracují zde, pro tým žijí. Ať jsou to šéfové, pan Šádek (generální manažer), pan Jedlička (sportovní sekretář), pan Mysliveček (sportovní ředitel) a další. Na stadionu je vidím pořád, zabývají se i sebemenšími detaily. Usilovná práce se pak odráží na výkonech a úrovni Viktorky. Investuje se nejen do hráčů, ale také do infrastruktury. Vylepšují se tréninková hřiště, zázemí stadionu, regenerace, fyzioterapeuti mají veškeré možnosti pro to, aby hráče vyladili, k dispozici je tunel k rozběhání a tak dále. Podmínky jsou neskutečné. Klub zkrátka ví, kde musí přidávat, aby rozvíjel už tak velké jméno.

Úspěchy jej nenasytily?
Kolikrát se objevily názory, že Viktorka už oslabuje a není jako dřív. Já teď můžu vyjádřit pocity jako Plzeňák a jsem pevně přesvědčený o tom, že dokud v klubu budou uvedení lidé, bude pořád na špičkové úrovni. Jsou to srdcaři, kteří pro něj pracují na tisíc procent.

Generální manažer Adolf Šádek tímto dojmem působí i v televizi. Nicméně předpokládám, že jako šéf je hodně přísný, je to tak?
Pan Šádek je šéf se vším všudy. Inteligentní, skvělý chlap, který dojde do kabiny, udělá vtípky, se všemi se vřele pobaví, ale samozřejmě umí dupnout. Jde znát, jak se rozzlobí. Nejvíc jej štvou porážky, v jejich případě je lepší se mu na tři kilometry vyhnout. Nicméně není se čemu divit, klub řídí a je za něj zodpovědný. Já si takhle představuji šéfa klubu, jeho přínos pro Plzeň je neuvěřitelný.

Na západ Čech jste přišel jako obyčejný kluk z Moravy. Bylo těžké zapadnout mezi jádro kabiny a řadu zvučných jmen?
(přemýšlí) No, nic jednoduchého to ze začátku nebylo. Hodně mi pomohli Milan Petržela, Roman Hubník, což jsou zrovna Moraváci, a také David Limberský. Jsou to zkušení kluci, kteří se starají o to, aby kabina souzněla. Potom už to bylo úplně v pohodě. Pomohli mi celkově poznat prostředí, seznámili mě, jak věci v Plzni fungují.

Jména Petržela, Limberský znějí paradoxně. Veřejnost má na tyto fotbalisty negativní pohled…
Lidé je vidí zvenku, čtou bulvární noviny a mají rádi senzace. Pravda je taková, že jsou to normální kluci, žádní hajzlíci. Ba co víc, mají velké srdce a každý, kdo je pozná, tak si je oblíbí. Jen možná na hřišti někdy přepnou. Ale jak říká i Bob Páník, to přináší zápasové boje. On má tyto typy i rád, protože dokážou udělat všechno pro vítězství.

Horváthovým vtípkům neunikl

Jinou kapitolou je Pavel Horváth, známý šprýmař. Stal jste se obětí jeho srandiček?
Jooo, pořád mě dostává. (smích) Jednou jsem dělal rozhovor asi patnáct minut, furt mě rozesmával. Na posezonní akci se sponzory jsem říkal, že je to největší magor, jakého jsem poznal, protože ty jeho vtípky, to je fakt něco. (smích) Má situační humor. Zároveň je to ale borec, který mimořádně rozumí fotbalu. V pozici asistenta trenéra nám předává poznatky, které mají hlavu a patu. Mám jej moc rád.

Vracíte mu fórky?
Ne. (smích) Protože on vám je v momentě zase oplatí. (smích) Není prakticky šance Pavla překonat, je to velmi těžký protihráč. (úsměv)

Plzeňská štace vám přinesla možnost zahrát si v poháru. Naplnila Evropská liga vaše očekávání?
Účinkování v soutěži je nepopsatelné, mám zážitky na celý život. Kolem zápasů je velká show, soupeři mají krásné stadiony a člověk načerpá spoustu poznatků. Jakmile evropský pohár okusí, chce jej hrát pořád. Jen cestování je dost únavné.

Co úroveň fotbalu?
Kvalita je mimořádná. Člověk v konfrontaci s vyspělými hráči zjistí, v čem se musí zlepšit. Neskutečně mě překvapilo AS Řím. To je podle mě schopné vyhrát celou Evropskou ligu.

Ve svých řadách má mimo jiné Francesca Tottiho. Jak na vás zapůsobila italská legenda?
Váže se mi k němu historka. Jak jsme hráli doma s Římem, trávil jsem v Plzni první dny. Začínal jsem zápas na lavičce a když jsem se šel rozcvičovat, on také. Člověk se samozřejmě ohlédl, že je vedle něj Totti, načež jsem si všiml, že má úplně odlišné kopačky, než je dnes běžné. Nový typ měl předělaný do staršího, to znamená, že jazyk měl přes nárt vytažený až k přední části boty. Já jsem na to hleděl a říkal si: Ty vole, to není možné, že s tím jde hrát. (smích) Zaujalo mě to. Jinak je to velká persona a na všechny působil velice kladně. Jsem moc rád, že jsem jej zažil a také jsem si s ním udělal fotku. (úsměv)

Srší z vás nadšení. Nakolik vám však dojmy kazí skutečnost, že jste ke konci podzimu téměř nehrál?
Já si musím přiznat, že v zápasech, kdy jsem dostal příležitost, mi chyběly góly a asistence. Herně to bylo velmi slušné, ale ne výborné, právě kvůli scházející produktivitě. Pak se moje pozice zlomila navíc tím, že proběhly změny v sestavě a proti Spartě vstřelil veledůležitý gól Míša Krmenčík. Nastartoval velkou formu, dál rozhodoval zápasy a já jsem musel přijmout druhořadou roli. Makal jsem, abych v případě naskytnuté šance byl připravený a hrál svůj nejlepší fotbal. To je i můj cíl do budoucna. Oťukal jsem se, doba hájení skončila a teď to začíná natvrdo. Člověk už musí prokázat i produktivitu. Chci být lepší než doposud! (důrazně)

ČTĚTE TAKÉ: Duel pro kamaráda. Koller: Když byl Marián na ledě, neměl jsem daleko k slzám

Plzeň? Velká škola

Sebedůvěra vám evidentně nechybí…
Měl jsem s ní trošku problém po příchodu do Plzně. S fotbalisty, které jsem předtím sledoval a obdivoval, jsem byl najednou v kabině. Momentálně je to ale tak, že věřím ve vlastní síly a v to, že budu hráčem, který Plzni pomůže asistencemi a góly.

Proč myslíte, že jste se neprosadil hned?
Po přestupu ze Zlína jsem měl najednou jiné spoluhráče, jiný způsob hry, jiné tréninky, takže tělo si prošlo změnami a bylo to znát. Ne že bych se necítil dobře, ale ta TOP forma mě prostě nepotkala. Postupně jsem na tom byl herně lépe, přičemž to bylo v souladu s celým týmem. V Plzni je to pro mě velká škola a jsem rád, že jí procházím.

Zaznamenáváte názory, že na ni nemáte?
Takových hlasů se člověk v životě už asi nezbaví. Protože sociální sítě dnes nabízejí možnost psát zprávy pod anonymitou a lidé toho s oblibou využívají. Můžou si poléčit své mindráky. Toto mě ale nerozhází. Mrzí mě jiná věc.

Povídejte.
Četl jsem jeden rozhovor s majitelem Zlína Zdeňkem Červenkou, který uvedl, že jsem při jednání o přestupu do Plzně řekl, že se chci zabezpečit. Možná to bylo špatně interpretované, každopádně to chci vyvrátit. Neřekl jsem to a o peníze nešlo. Kdybych takhle přemýšlel, podepíšu smlouvu jinému klubu už v době, kdy jsme se Zlínem postoupili do ligy. Důvodem přestupu byla osobní motivace. Že můžu zvednout trofej nad hlavu, hrát evropské poháry, být pod drobnohledem reprezentace, zahraničních skautů…

Pardon, že vám skáču do řeči. Ale právě o tomto pan Červenka v rozhovorech mluvil. Že buď hráč upřednostní osobní cíl jako vy, nebo bude pracovat pro týmový cíl a ve Zlíně setrvá…
Jenže za tím všichni vidí peníze a to se mi nelíbí. Když mi Plzeň nabídla podmínky, s poděkováním jsem je hned přijal. Nevymýšlel jsem si žádné navyšování, protože mi šlo o fotbal a o to zázemí. Mrzí mě, že pan Červenka věc podal tak, že odpovědnost je na nás hráčích a on je z obliga. Přitom on musí udělat něco pro to, aby hráči nechtěli ze Zlína odcházet. Jezdit na tréninky do Otrokovic nebo do Spytihněvi není motivující, je to únavné. Klubu by pomohla investice do tréninkového hřiště či do regenerace a kluci by ji ocenili.

V Plzni by rád zůstal

Někteří budou možná ve stejné situaci jako vy v létě. Probírají s vámi zlínští fotbalisté přestupové téma?
Ne ne ne, ani bych jim do toho nechtěl mluvit. Ať si každý sám vyhodnotí, co je pro něj nejlepší, případně v okruhu lidí, kterým věří. Za sebe můžu jen říct, že to, co jsem za čtvrt roku poznal v Plzni, jsem nezažil ve Zlíně za celou dobu.

Takže byste se bez váhání znovu rozhodl přestoupit?
Přesně tak, bez váhání. Jsem nadšený ze způsobu, jakým klub pracuje a je mi ctí za něj bojovat.

Zlín se na podzim udržel ve špičce, je čtvrtý. Co na to říkáte?
Že tým hraje tak dobře, to je největší zásluha trenéra Páníka a toho, co pro něj dělá. V životě jsem neviděl člověka, který by pracoval pro fotbal tak jako on. Kolikrát jsem přišel na stadion a viděl jsem, že možná ani nespal. Tak jsem se jej ptal, jestli spal a on řekl, že tři hodiny. Že jinak sledoval soupeře, stříhal videa, něco si analyzoval a podobně. Jeho práce je mimořádná.

Bere Plzeň vážně Zlín v boji o čelo?
Žádný tým nepodceňujeme, ale soustředíme se jen sami na sebe. Zní to jako fráze, nicméně je to holý fakt. Nesondujeme, co se děje jinde, díváme se pouze na své výsledky, přednosti, nedostatky a na vlastní hru. To je naše velká devíza. Každý člen klubu má vítěznou mentalitu.

Počítá s vámi Plzeň pro jaro?
(přikyvuje) Jo, počítá.

TOMÁŠ POZNAR

Věk: 28 let (27. září 1988 ve Zlíně)
Výška/váha: 194 cm/81 kg
Pozice: útočník
Mládežnický klub: Zlín

Profesionální kariéra: Vítkovice (2008–2009), Zlín (2009–2016), Trnava (podzim 2013), Viktoria Plzeň (od září 2016)
Bilance v I. lize: 41 utkání, 3077 minut, 9 gólů.
Oblíbený klub: Arsenal
Vzor: Thierry Henry
Zajímavost: Má starší sestru Pavlu, která se na vrcholové úrovni věnovala házené a dotáhla to až do české reprezentace.