Zatímco postoj většiny fotbalistů ke zdravotním rizikům hlavičkování je spíše přezíravý, ne-li přímo výsměšný, odborníci to vidí jinak. „Osvěta je nepochybně potřeba, prakticky se o tom mezi lidmi nic neví,“ varuje v rozhovoru pro Deník prof. MUDr. Petr Kaňovský z neurologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.

Potvrzují studie souvislost mezi hlavičkováním a chronickou posttraumatickou encefalopatií (CPTE)?
Jednoznačně ano. Tyto studie prokazují dokonce i vliv zařazení hráče (tedy herní pozice jako útočník, obránce) a délky hráčské kariéry na věk manifestace a tíži onemocnění. Vliv hlavičkování studie zkoumají i s ohledem na průměrný počet „hlaviček“ během zápasu i během rutinního tréninku.

Tomáš Kalas (č. 6) a Tomáš Souček (č. 15) se pokoušejí hlavičkovat na dánskou bránu.
Fotbal ohrožuje demence. Škodí hlavičkování? Čeští hráči se ran do hlavy nebojí

Jaké mohou být následky?
CPTE je sama o sobě následkem častých a dlouhotrvajících mikrotraumat hlavy a mozku. Projevuje se nejčastěji jako demence tzv. Alzheimerova typu, jinou terminologií tzv. kortikální demence.

Už začátkem 90. let vyšla kniha anglického fotbalisty Raye Kennedyho, kterému Parkinsonova nemoc ukončila kariéru a zásadně poznamenala jeho další život. Jak se od té doby měnil pohled odborníků na souvislost sportu a podobných zdravotních komplikací?
Velmi pozvolna. Od doby, kdy vyšla kniha Raye Kennedyho (spoluautorem byl slavný neurolog Andrew Lees), uběhlo více než dvacet let do doby, než bylo dosaženo konsenzu, že skutečně existuje CPTE a že její příčinou, mezi jinými, může být i dlouholetá profesionální kariéra v evropském fotbalu.

Dnešní míče jsou sice lehčí, ale také mnohem rychlejší

Co říkáte na námitku, že dřív se hrávalo s těžkými koženými míči, zatímco dnešní balony jsou bezpečné?
To je samozřejmě nesmysl. Dnešní míče sice nejsou kožené a nenabývají na hmotnosti „zmokřením“, nicméně finální impakt předmětu je funkcí nejenom hmotnosti, ale i rychlosti, jakou se pohybuje. A dnešní míče se právě v důsledku výrazně nižší hmotnosti pohybují mnohem rychleji.

Utkání skupiny E kvalifikace mistrovství světa ve fotbale: Česko - Bělorusko, 2. září 2021 V Ostravě. Antonín Barák z ČR.
Zakažte hlavičky! Fotbal se bojí demence, řešením má být revoluční změna

Mluví se u nás o této problematice dostatečně?
Prakticky se o CPTE jako následku profesionálního provozování řady sportů (a mezi jiným tedy i evropského fotbalu) neví, publikováno nebylo prakticky nic. Osvěta je nepochybně potřeba.

Jak neblahým zdravotním následkům fotbalu předcházet? Mělo by se začít u mládeže?
Upřímně, stačí aby byla změněna mezinárodní pravidla a hra hlavou byla postavena na stejné místo jako hra rukou. To je ovšem zásadní problém: řada standardních situací je založena na hře hlavou, fotbalisté trénují od útlého věku hru hlavou ve výskoku a podobně. Je to jako by mělo být v ledním hokeji zakázáno zahrát tělem, byly zakázány potyčky u mantinelu nebo v americkém fotbalu zakázán „průchod hlavou“. Myslím, že v současné době je to prakticky neřešitelné.

Není přehnané chtít tak radikální zásah do vžitých pravidel?
To se musíte zeptat fotbalových bafuňářů, to já nevím. Ale asi byste v Brazílii nebo Argentině obtížně argumentoval možností indukce CPTE u hlavičkujících hráčů.

Steve Montador z Floridy (vpravo) v šarvátce s Billem Guerinem z Dallasu.
Strašák jménem demence. Čím dál víc sportů čelí fatálním následkům zranění

Jaké další sporty jsou obzvlášť rizikové?
Prakticky všechny kontaktní sporty. Vynecháme-li zhovadilosti vydávající se za sport (MMA apod.), jedná se určitě o fotbal, americký fotbal, galský fotbal, ragby, kanadský hokej, box, thajský box, karate (kumite), patrně i jezdecký sport, zejména rovinové dostihy.