Jak oslavíte padesátiny?
Já už jsem slavil u nás ve Smetanově Lhotě, kde jsme měli v sobotu velkou akci spojenou i s fotbalem. Tam jsme to oslavili, dnes už to bude jen s přítelkyní v poklidném režimu. Zajdeme si na večeři a zítra v kině Lucerna bude talkshow, kam budou sezvaní hosté. I pro mě bude překvapení, kdo tam bude, moc se na to těším.

Jaká byla oslava ve Smetanově Lhotě? Vyhráli jste?
Ne, fotbal byla jediná kaňka na oslavách. Dostali jsme pět gólů, takže to nám moc nevyšlo. I tak jsme si to ale potom užili. Měli jsme zábavu, muziku, pozval jsem asi 120 lidí z vesnice a okolí. Hezky jsme si to užili.

Dal jste gól?
Prohráli jsme 1:5 a jediný gól jsem si dal. Aspoň jeden mě nechali dát.

Ve Smetanově Lhotě často střídáte pozice, někdy hrajete stopera, někdy útočníka. Kde jste nastoupil tentokrát?
Začal jsem v záloze, v poločase jsme ale prohrávali už 0:4, tak jsem šel do útoku. Dali jsme na 1:4, ale soupeř byl lepší.

Nastupujete zatím nepravidelně. Jaký máte plán do zbytku sezony?
Mám tam ještě pár zápasů, ale už musím uznat, že velký fotbal bolí, hlavně s těmi mladými hráči. Asi to bude každým rokem méně a méně. Už mě bolí kolena, teď jsem taky musel odstoupit kvůli tříslu. Mám tam ale ještě napsaných asi pět nebo šest zápasů, které bych mohl stihnout.

Co říkáte na úroveň našich nižších soutěží? Přece jenom už tam asi není tolik mladých hráčů jako dříve, ne?
Je to pravda. V týmech není hráč nad padesát let výjimkou. U nás jsme čtyři padesát let a více. Mladí bohužel mají už jiné zájmy a na vsi je to znát. Žákovské nebo dorostenecké týmy už jsou spíš vzácnost. Je to škoda, ale je to dobou. Vesnický fotbal bohužel pomalu umírá.

Co se s tím dá dělat?
Nábory. Zkusit do toho děti zlanařit, snažit se, aby se tomu věnovali trenéři. Není to ale jednoduché, protože každý má svoji práci. Potom se ještě věnovat dětem je asi složité.

Chodil jste hrát také Hanspaulku. Pořád hrajete?
Jo, Hanspaulku chodíme hrát nad 45 let, teď jsme začali sezonu. Tam je to dobré, to mě baví. Hrají tam všichni v mém věku, takže to je v pohodě. Hlavně je to ale na menším hřišti.

Co dál vás baví?
Hodně hrajeme hokej, chodíme třikrát týdně s bývalými spoluhráči. Pak hraju padel, což je něco mezi squashem a tenisem. Ten chodím taky často hrát. To je pro mě největší náplň.

Ve fotbale byla vaše výška výhodou, nelimituje vás poněkud v hokeji?
V hokeji je problém hlavně bruslení. Proti hokejistům šanci nemáme, ale když se s tím umí pracovat, tak člověk zase daleko dosáhne hokejkou. Neberu to jako handicap.

Neříkáte si někdy, že jste se měl dát cestou hokeje?
Ne, já jsem rád, že jsem měl fotbalovou kariéru a teď můžu hrát hokej na rekreační úrovni.

Padesáté narozeniny vybízejí k bilancování. Jste člověk, který hodně bilancuje?
Nejsem, spíš koukám dopředu a těším se na to, co mě čeká, než abych se vracel zpátky.

Jaké tedy máte plány?
Plánů je spousta. Teď rozjíždíme motivační besedy s Petrem Vichnarem, takže budeme jezdit po městech. Pak hlavně sportování. Chodím do studia na Nova Sport na Bundesligu, Ligu mistrů a francouzskou ligu. To mě taky baví.

Neláká vás trenéřina?
Ne, to vůbec, to mě nikdy nelákalo. Trenér ze mě nikdy nebude.

A co pozice funkcionáře u fotbalu?
Jsem ve výkonném výboru OFS Písek. Tam se zapojuju, ale funkcionáře na nějakém vyšším postu bych dělat nechtěl. To pro mě není. Fotbal dělám spíš aktivně.

Jak dlouho plánujete ještě hrát?
Chtěl bych se hýbat, dokud to půjde. Doufám, že to tak ještě minimálně deset let bude. Vidím příklad Ivana Haška, kterému bude šedesát a pořád je hodně aktivní. Hraje s námi hokej, tenis, fotbal. Kdybych vydržel vitalitou jako on, byl bych rád.

Dlouhá léta jste byl v cizině, teď jste ale zpátky tady a hodně na očích. Užíváte si to?
Začalo to v covidové situaci, kdy jsme začali točit film. Tam jsem se i trošku změnil a musím říct, že to je pozitivní. Jsem za to rád. Byl jsem uzavřenější, ale v téhle roli se teď cítím lépe.

Jak sledujete český fotbal? Dělá vám radost Sparta?
Po dlouhé době hrají velmi dobře a je velká šance konečně zase získat mistrovský titul. Držím jim palce. Plzeň už, myslím, odpadla a věřím, že Slavii předeženou a získají mistrovský titul. Bude to ale zajímavé až do konce ligy.

Může rozhodovat už nadcházející derby?
Myslím, že ne. Čeká nás ještě nadstavba, kde se utkají znovu. Zápasů je ještě spousta a bude to boj až do konce.

Co jako bývalý kanonýr říkáte na rozjeté útočné trio Sparty?
Jsem rád, že se jim daří, ale jsem zvědavý, co s nimi udělá reprezentační pauza. Týmy, které jsou rozjeté, to často přibrzdí. Uvidíme taky, jak na tom budou po zdravotní stránce. Láďa Krejčí má nějaké problémy, což je zásah do sestavy. Já jsem ale rád za každé útočné mužstvo. Dělá mi radost i Bohemka, které fandím odmalička a které se daří. Já jako fanoušek fotbalu mám rád, když padá hodně gólů a útočníci jsou vidět.

Čím to podle vás je, že se Spartě letos tak daří?
Přestupovou politiku už dělají s rozumem a hlavně angažovali velmi dobrého trenéra. Měl jsem možnost Briana Priskeho potkat osobně a opravdu si myslím, že je to muž na svém místě. Akorát potřebuje čas. Teď se začíná ukazovat jeho práce. Týmu dává tvář a daří se.

Sparta může letos dokráčet dokonce k doublu…
To je pravda, ještě je v poháru, kde si to může taky rozdat ve finále se Slavií. Pro Spartu by to byla úspěšná sezona.

Co říkáte na reprezentaci, která vstoupila do kvalifikace na EURO výhrou proti Polsku, ale pak remizovala s Moldavskem?
Je to škoda. Proti Polsku zahráli opravdu dobře a pak přijde takhle špatný zápas proti Moldavsku. To jsem už dlouho od naší reprezentace neviděl. Je to taková degradace výsledku s Polskem. S tou skupinou, co máme, bychom ale měli postoupit i tak. Ztráta nás asi nemusí tolik mrzet. Škoda to ale je, protože proti sobě zase trochu poštvali veřejnost. Myslím si ale, že postoupí.

Jak těžké je nastavit hlavu na zápasy, ve kterých hrajete s jasným outsiderem?
Nemělo by. Hraje se o kvalifikační body a je jedno, jestli je získáte se silným soupeřem, nebo s tím slabým. Pak to může chybět. Do zápasů by se mělo jít stejně. Proti Moldavsku to tak bohužel nebylo. Naopak soupeř byl hodně namotivovaný a naši to asi nečekali, že bude takhle aktivní.

Jak se vám střelecká nemohoucnost sledovala jako historicky nejlepšímu střelci reprezentace?
Blbě. Byl to opravdu hodně nepovedený zápas. Doufám, že se z toho poučí a pak se proti slabším soupeřům bude hrát s větším nasazením.

K padesátinám jste dostal vlastní sběratelskou bankovku. Jak se sobě líbíte?
Já se sobě nelíbím, ale provedení se mi líbilo moc. Je vidět, že pan Fajt je opravdu odborník. I designéři a grafici ze Státní tiskárny cenin, kteří se na tom podíleli, jsou opravdu machři. Zpracování je krásné.

Rytec Václav Fajt říkal, že se snažil zachytit i dobro v očích. Vidíte ho tam?
To nevím, musím se ještě podívat a zaměřit se na to.

Co si přejete do další padesátky?
Už jenom zdraví, pohodu. To je asi nejdůležitější.