V neděli si na slavnostním galavečeru fotbalové ligy vychutnal potlesk od soupeřů. Tolik podaných rukou během jednoho dne asi nikdy nezažil. Při rozhovoru pro Deník mu mimo jiné blahopřál trenérský matador Milan Bokša.

Stal jste se Trenérem roku. Kdybyste měl hlasovat vy, koho byste vybral?

Dal bych to Víťovi Lavičkovi, ale nebyl mezi nominovanými.

Ano, protože vede reprezentaci hráčů do 21 let. Zkuste ještě jedno jméno, prosím.

Bohumil Páník měl ve Zlíně skvělou sezonu, získal český pohár. Udělal tam kus práce.

První titul jste jako hlavní kouč získal v Liberci v roce 2012. Můžete tyto úspěchy srovnat?

Tentokrát jsme byli víc nervózní. Šlo o hodně lidí. Nechci se nikoho na severu dotknout, ale slávistická rodina je prostě větší než ta liberecká.

Jeden společný jmenovatel se nicméně najde. Slavil jste na úkor Plzně…

Máte pravdu, přitom já pocházím od Plzně, právě tam jsem dělal první fotbalové krůčky. Před pěti lety to však bylo trochu vypjatější s Viktorií jsme si to rozdali přímo na hřišti a remíza nám stačila.

Liší se nějak oslavy?

Asi ne. Radost byla, a teď je také, bezprostřední. Nyní jsme slavili v lázních, tehdy na náměstí v Liberci. Užívám si to.

V ambiciózní Slavii na vás je větší tlak, ne?

Rozhodně. A ve finiši ligy jsme cítili zodpovědnost, abychom ten titul získali. Všichni fanoušci čekali, že to zvládneme. Trochu jsem se toho bál, aby to na Strahově vyšlo.

Předpokládám, že když jste přicházel do Edenu, o titulu řeč nebyla?

Cíl zněl: být mezi nejlepšími a hrát poháry.

Kdy se to změnilo?

Myslím, že během zimy. Na podzim kluci zjistili, že mohou atakovat čelo tabulky. Ale ten hlavní zlom přišel po zápase s Plzní. Tehdy nám došlo, že vážně můžeme být první.

Pamatuji vaše začátky na lavičce Kladna. Za pár let jste se zařadil mezi špičku v zemi. Napadlo by vás někdy, že budete mít dva tituly se dvěma kluby a budete podruhé Trenérem roku?

Každý máme nějaký sen, ale řeknu vám to upřímně nemyslel jsem si, že tohle dokážu. Na druhou stranu je to odměna za můj přístup k práci. Je vidět, že přináší úspěchy. Přesvědčuje mě to o tom, že jdu správnou cestou. Věřím, že to nekončí a mohu stoupat dál.

Takže zůstanete hodný na hráče?

Já vím, o hodných koučích se říká, že jsou hloupí.

Přísní trenéři vám nikdy neimponovali?

Víte, trenér chce uspět s týmem, který má k dis-pozici. Vydolovat ze všech to nejlepší. A teď je otázka, zda použije cukr, nebo bič. To je jeho věc. Musí rozlišit, co funguje na toho konkrétního hráče.

A ve Slavii funguje cukr?

Přesně tak, bič nebyl třeba.