Kliknutím zvětšíte
„Žádný hráč nechce zažít prohranou premiérou, na druhou stranu jsem rád, že jsem konečně hrál po delší pauze celý zápas,“ říká v rozhovoru pro Deník Rovnost devětadvacetiletý slovenský záložník.
Zbrojovka nastoupila převážně defenzivně, zaměřili jste hlavně na udržení nuly?
Chtěli jsme hrát z aktivního bloku na vlastní polovině, z toho si vytvořit nějaké šance a brejky, které jsme měli, bohužel jednu tutovku jsme nedali (Tomáš Pilík přestřelil – pozn. red.). Pár minut nato jsme dostali gól, ale ve druhém poločase jsme měli s nastavením padesát minut, abychom vyrovnali. Druhý gól, který jsme dostali z brejku po našem rohu, zápas zlomil.
Před první brankou vás snadno obešel Lukáš Pauschek, který v pokutovém území přihrál skórujícímu Tomáši Přikrylovi. Překvapil vás?
Nemyslím si, že chyby jsou o jednotlivcích, ale o celém mužstvu, něco jim předchází a vždy se ještě může něco udělat. I kdyby brankář udělal kiks, neřeknu, že to je jeho chyba, jde o kolektiv a ne jednotlivce.
Na jaře jste v dresu FSV Zwickau naskočil pouze do dvou utkání třetí německé ligy. Jak vás prověřil vás duel v Mladé Boleslavi?
Beru to pozitivně, jsem rád, že zase hraju českou ligu, která má kvalitu stejně jako německá. Můžeme se o tom bavit, ale když ji nikdo nezažil, nemusí mi ani věřit.
Třetí německou ligu nepovažujte za druhořadou soutěž?
Nemyslím si to a mluvím z vlastní zkušenosti, ne že si něco vymýšlím. Všechna mužstva se nedají porovnat s českými, ale některé kluby by se určitě vyrovnaly. Třeba na Magdeburg chodí dvacet tisíc lidí, má kvalitu.
Doléhá na nového hráče nepříjemná situace Zbrojovky?
Každý ji vnímá a netěší mě prohraný zápas, na druhou stranu to beru tak, že o to víc se člověk musí snažit a nakopnout, abychom v budoucích zápasech byli lepší.
Na poslední příčce se Zbrojovka řadí mezi sestupové kandidáty. Máte obavy z boje o záchranu?
Je to na mě těžká otázka, jsem tady krátce, moc chlapců ani osobně neznám, jen jmény, s nikým jsem ani v minulosti nehrál. Na to neumím odpovědět. Myslím si však, že je zbytečné mít obavy, kdyby hráči neměli kvalitu, určitě nehrají ligu.
Na jaře 2013 jste v Brně pokusem z dálky rozhodl o vítězství Slavie 1:0. Připomínají vám spoluhráči, že jste je porazil?
Je to v pohodě, podařilo se mi rozhodnout, když jsem hrál za Slavii, ale už je to dlouho. Každý to s odstupem času bere normálně.
Šlo o jeden z vašich nejpovedenějších zápasů?
Nejvíc si pamatuji, když jsme v posledním zápase se Slavií před zimní přestávkou vyhráli 2:1 a dal jsem dva góly (v únoru 2013 proti Liberci – pozn, red.). Nebo když jsme doma porazili Jablonec 5:1 (květen 2013) a taky jsem dal dva góly, to se mi hrálo super. Pomohlo by mě i Brnu, kdyby se mi opět dařilo.
Na přetřes se nyní znovu dostává i váš medializovaný odchod ze Slavie v lednu 2015, kdy vás klub obvinil z nedostatku respektu, protože jste za ni údajně už nechtěl hrát. Trápí vás to?
Chtěl jsem jen upřesnit informace, tehdy mě mrzelo, že něco takového vyšlo. Na Slavii se nezlobím, nechávám to na životě, věřím v karmu a nemám horké srdce. Slavie jsem si stále vážil, sledoval ji, mám tam lidi, s kterými jsem dodnes v kontaktu. V regeneračním centru jsem dělal nálepky Slavie Praha a když člověk dělá něco takového pro klub, nemůže k němu cítit nějaký hněv. Spíš šlo o nedorozumění mezi jednotlivci, necítím žádnou zlost v srdci či něco negativního.
V Brně jste se zatím domluvil na roční smlouvě. Už si zvykáte na město?
Za dobu, co jsem tady, jsem se rozkoukal a Brno se mi líbí. Je to druhé největší město v České republice a mám rád větší města. Když jsem žil čtyři roky v Praze, úplně jsem si to tam zamiloval a věřím, že i Brno má své kouzlo.
Vybral jste si na dres netradiční číslo 99, má spojitost s nejlepším hokejistou všech dob Waynem Gretzkym?
(Úsměv) Je to legenda, o tom se nemusíme bavit. Devítka byla obsazená, ale hrál jsem s tímto číslem v Polsku a nechal jsem si ho i teď. Nejsem takový, že mám šťastná čísla, líbí se se mi, a proto jsem si ho dal na dres.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
