Český vicemistr je najednou blízko snu o milionářské soutěži a z Kalivody je hrdina. „Makal celý tým po celých devadesát minut. Nejde vyzdvihovat jen jednoho,“ řekl po zápase skromný střelec. „Co jsem cítil poté, co jsem proměnil penaltu? Úlevu, spadne z vás odpovědnost a přijde euforie,“ líčil.

Na fanfáry zrovna není zvyklý. Ve Slavii zatím prožívá příběh plný nadějí a následných zklamání. V klubu působí od svých čtrnácti let, od té doby byl celkem pětkrát poslán na hostování. V létě 2004 dokonce přeřazen do béčka.

Ale nikdy se nevzdal. „Jsem moc rád, že jsem se nakonec do základní sestavy pro důležitý zápas s Ajaxem vešel. Nebylo to vůbec nic samozřejmého,“ pokračoval ve své zpovědi. V hledišti amsterdamského stadionu ho sledoval tatínek společně se třemi kamarády. „Jeli do Nizozemska autem. Tak aspoň ne nadarmo,“ usmíval se střelec.

Jeho otec mohl na hřišti vidět velmi dobře a sebevědomě hrajícího syna. Který, ač často střídající, se nezalekl tíhy okamžiku. „Nemůžu říct, že bych byl nervózní, ale cítil jsem, že to beru na sebe. Přece jen jsem věděl, že pokud dáme branku venku, bude to do odvety skvělá situace.“

Na penaltu prý přímo určený nebyl. „Je nás víc, kteří můžeme jít. Já si věřil a navíc mi Standa Vlček podal míč. Řekl jsem si: když mi věří kapitán,“ culil se. A kapitán Slavie mu věřil oprávněně. Slávisté v Amsterdamu uhráli ještě víc než „jen“ přijatelný výsledek, v který doufali. V odvetě dost možná vyprodají Strahov, po čemž toužili. A Kalivodův životní příběh třeba bude o kapitolu delší…