V obálce FC Chelsea s modrým proužkem. „Poslal mi ji Petr Čech a podepsali Mourinho, Terry, Lampard,“ vypráví starý pán. Bývalý atletický trenér vedl už Václava Čecha, solidního čtvrtkaře a pak destibojaře. „A on mi jednou přivedl kluka, abych se na něj podíval. Byl sice trošku vláčnější, ale jinak úžasně pohybově nadanej,“ vzpomíná.

„Uměl házenou, daleko skákal, prostě paráda,“ rozplývá se. „Udělal na mě hned dojem a tréninky s ním mě moc bavily,“ přidává na oplátku teď už slavný gólman české reprezentace a Chelsea. Vybaví si i první návštěvu hřiště Škodovky v Luční ulici. „Bylo nás tam snad třicet kluků na jednom hřišti. Rozdělili nás na dvě půlky podle věku. A pak brali k odrazové zdi, abychom ukázali, jak umíme kopat.“ Čech zaujal.

Jako levák začal na kraji zálohy nebo na křídle. Jen občas, když gólmana poslali do pole protáhnout nohy, zaskakoval v bráně. Dařilo se mu tolik, že se o něj trenéři přetahovali. „Po čase se dohodli: proti slabším soupeřům jsem hrál v poli, proti silnějším chytal.“ Zlom přišel doslova – zlomem. „Bylo mu deset a zlomil si nohu. Nesl jsem ho chudáka do auta a vezl do nemocnice. Pak už zůstal jen v bráně,“ vypráví Sequens.

Marně byste pátrali po průšvihu „pana Dokonalého“. „Nikdy nepřišel pozdě, nic nezapomněl, fakt nic,“ loví v paměti jeho první trenér. „A ještě měl ve škole samé jedničky.“ Ale spoluhráče s tím neštval. „Uznávali ho jako osobnost.“ Čech ani sám o sobě nikdy nezapochyboval. „Ani jako malej kluk, když ta brána byla tak strašně veliká. Bavilo mě to. Postupně jsem se zlepšoval, šel do lepších týmů a to mě motivovalo.“ Nevadila mu ani škvára. „Mám jí všude zadřené plno. Dostat se na pořádnou trávu, to byl pro nás svátek,“ dodává pak gólman.

Jenže Plzeň ho pak v dorostu lehce ztratila. Chytrý trenér Říčka ho přetáhl do Blšan. A odtud ho pak brzy prodali za miliony do Sparty. „Jsem pořád Plzeňák, ale nejdřív lovím výsledky Blšan, Plzně i Sparty úplně stejně,“ říká Čech. V neděli oslaví pětadvacáté narozeniny, ale už třetí rok patří mezi nejlepší možná tři gólmany na světě. Navzdory těžkým zraněním, která v sezoně prodělal. Umí si představit, že by jednou poslal třeba synka do své stopy? Jako v rodu Koubů nebo Vencelů? „Nechám ho si vybrat. Ale musí mít zájem, ne že ho někam potlačím.“ Pak se zamyslí: „Jenže by ho čekalo veliký nebezpečí srovnávání. Chytil by tohle jako táta? To bych mu vážně nepřál.“ Po chvilce se ale usměje a dodá: „Vidět ho jednou v Chelsea, to by bylo hodně zajímavý.“ A postaví ho poprvé do brány v Plzni ve Štruncových sadech? „Záleží, kde budu a co by bylo nejlepší pro jeho růst. Menší kluby mají někdy u dětí lepší trenéry než ty velké. Ale pak je potřeba, aby šel za lepším. Snad to dokážu posoudit.“