Když a, pak i b. Chcete-li odvolat Radu, kdo by tedy měl přijít na jeho místo? Tady jsou v abecedním pořadí krátké vizitky možných nástupců. I když se současný kouč po čtvrtečním mailovém hlasování na lavičce udržel, nic nemá jisté.

Ivan Hašek. Vzývaný spasitel, ať v roli šéfa svazu, donedávna i trenéra. Obé v současném stavu (ne)přímo odmítal. Do léta mu běží smlouva v arabských emirátech. Pak přislíbil zajímat se o možné vedení českého fotbalu.

Jozef Chovanec. Radův poslední protikandidát. Reprezentaci dovedl na Euro 2000, ale pak k totálnímu rozkladu při baráži o MS 2002. A nyní ho drží ve Spartě jen podivná milost šéfů – ani výsledky, ani novátorské postupy.

Jozef Jarabinský. Pevná ruka a stará škola. V roce 2001 téměř jistý muž pro místo, které pak získal Brückner. Naposledy působil v tureckých a čínských klubech. Stíhal ještě sledovat modernu, stejně jako třeba šéf Trenérské unie Dušan Uhrin?

Karel Jarolím. Teď asi nejlepší volba. Tvrdý muž, který by nej-spíš platil na manýry hvězdiček. Jenže proč by teď zrovna opouštěl jistější základ perně budované pozice ve Slavii, která získává dominanci v českém fotbale?

Vítězslav Lavička. Zřejmě nejrespektovanější kouč mladší generace, odborně i lidsky. Ale nezvládl tlaky vedení ve Spartě a raději české prostředí opustil. Má kontrakt v Austrálii.

František Straka. Velký motivátor, ale dosud nikde neprokázal schopnost dlouhodobé koncepční práce. „Průběh odpovídá tomu, co vidíme na hřišti,“ blýskl se „moudrým“ hodnocením středečního výkonu v televizi…

Zdeněk Zeman. Nejuznávanější kouč českého původu v cizině. Vztahově totálně nezasažen zdejším prostředím. Dobré pro práci s idejemi, avšak nejisté pro zákulisní podporu.