Kliknutím zvětšíte
Mělo to být vcelku běžné utkání Premier League, ale krátce po poločasové pauze vstoupil duel mezi Crystal Palace a Manchesterem United do historie. Psal se 25. leden 1995, nad jižním Londýnem se kabonilo pošmourné nebe a Eric Cantona, ten „prokletý básník“ francouzského fotbalu, se rozhodl místo gólů rozdávat rány a kopance.
Jako první to odnesl obránce domácích Richard Shaw, který hvězdě Manchesteru tak dlouho otravoval pobyt na pažitu, až probudil sopku: Cantona se přestal ovládat (což se tomuto géniovi se vztyčeným límečkem občas stávalo) a svého soupeře chutě nakopl. Rozhodčí neváhal a největší hvězdu tehdejší Premier League vyloučil. Stadion Selhurst Park bouřil škodolibým nadšením.
Cantona pak volným krokem zamířil do šaten, zatímco ostatní čekali, až se zase začne hrát. Jenže v tom se to stalo. Vyloučený zuřivec se zničehonic vrhl na jednoho fanouška v publiku, jistého Matthewa Simmonse. Bez ohledu na bariéru po něm ladně vystartoval dnes již legendárním kopem, jenž mu zajistil čestné místo nejen v dějinách kopané, ale i kung-fu.
Tohle nesmíš dělat, synku
„Byl jsem v šoku,“ vylíčil před časem v britských médiích Gary Pallister, tehdejší obránce United. „Okamžitě vypukla strašná mela, všichni se tam sbíhali. Já ne, pořád jsem nemohl uvěřit, že jsem opravdu viděl to, co jsem viděl,“ vzpomínal bývalý anglický obránce.
Vyloučení Cantony a následný incident:
Nemenší šok pak Pallister zažil po zápase v šatně. Všichni hráči Manchesteru svorně očekávali, že přísný trenér Alex Ferguson Cantonu nelítostně rozcupuje. Oslabil tým, United přišli o výhru. „Jako jediný z nás nikdy předtím od kouče kartáč nedostal, tak jsme se docela těšili,“ pousmál se Pallister.
Jenže chyba lávky – Ferguson neřval a prý řekl Cantonovi jedinou větu: „Ericu, takové věci prostě nesmíš dělat, synku.“ Hráči tiše zírali, ale protřelý manažer věděl, co dělá. Cantona byl pro jeho mužstvo zcela nezbytný (vždyť s ním celkem čtyřikrát vyhrál ligu) a Ferguson bral ohledy na jeho vrtochy. Navíc už tušil, že tohle neskončí jen nějakým obyčejným disciplinárním trestem.
Fanoušek ho vulgárně urážel
Měl pravdu. Objevily se hlasy, aby byl Cantona za svůj bezprecedentní atak na diváka deportován z Velké Británie zpět do Francie, hrozil mu i doživotní zákaz startu.
Nakonec z toho byl distanc na osm měsíců (i na reprezentační úrovni), pokuta a 120 hodin veřejně prospěšných prací. Cantona také přišel o kapitánskou pásku mužstva Francie a nakonec se už do národního týmu nikdy nevrátil. V dresu Manchesteru zářil po vypršení trestu do roku 1997, kdy v pouhých jednatřiceti letech překvapivě ukončil kariéru.
Jak na osudový okamžik vzpomíná sám hlavní aktér? „Lituji jediné věci. Rád bych tomu chlapovi nakopal ještě víc,“ svěřil se Cantona nedávno v dokumentárním filmu The United Way. Nechal se prý prostě vyprovokovat a fotbalové orgány se pak z něj rozhodly udělat exemplární případ.
Fakt je, že napadený Simmons rozhodně nebyl žádné neviňátko. Po Cantonově vyloučení tento fanoušek Crystal Palace uháněl až z jedenácté řady dolů k hrací ploše, jen aby mohl na procházejícího fotbalistu zařvat velmi vulgární urážky jeho původu a vlasti. V dnešní době by se takový divák zřejmě na stadion už nikdy nepodíval.
Sardinky za lodí
Zapomenout nelze ani na tehdejší Cantonovo dadaistické „vysvětlení“ celého maléru na tiskové konferenci: „Když rackové letí za rybářskou lodí, tak proto, že si myslí, že do moře budou hozeny sardinky.“ Byl to jinotaj? Výsměch médiím? Pokus o haiku? Těžko říct.
Nejhorší byla pro Cantonu dlouhá pauza od fotbalu. Nesměl hrát ani v přátelácích, a když si jednou přece jen nazul kopačky v tréninkovém utkání Manchesteru za zavřenými dveřmi, stejně to prasklo. „Nějaký novinář tam číhal na stromě za ohradou a vyfotil mě. Bohužel z toho stromu nespadl a druhý den to bylo v novinách,“ řekl Cantona.
Tehdy mu hrozil ještě přísnější trest, před kterým svého oblíbence zachránil až Ferguson, který přísné pány z Fotbalové asociace nakonec (víceméně doslova) ukecal. „Byl jako můj otec. Miloval jsem ho a respektoval, vždy dokázal najít ta správná slova,“ usmíval se Cantona.
Dnes se na jeho kung-fu show v lednu 1995 vzpomíná jako na jeden z nejikoničtějších momentů v dějinách sportu a leckdo má Cantonu za hrdinu, který se bránil proti rasistickým a xenofobním urážkám. Jisté je, že popularitě (a marketingové hodnotě) tohoto výjimečného fotbalisty to nijak neublížilo. Spíš naopak.
10
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
