Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pět zápasů, tři výhry, dvě remízy. A jiskra naděje do budoucna. To je bilance Ivana Haška jako trenéra národního týmu. Ve středu se uzavřela.

Opravdu to byl váš poslední zápas?

Ano, za mě poslední zápas na lavičce. Potřebuju se pořádně vrhnout na toho předsedu, trošku jsem to šidil.

Kdy oznámíte svého nástupce? Bude to váš dosavadní asistent Michal Bílek?

Svoji představu přednesu nejprve výkonnému výboru v úterý. Nechci předbíhat.

Kam se posunul národní tým za vašeho působení?

Neposunuli jsme se na mistrovství světa. Ani kdybychom všechno vyhráli, nevyšlo by to. Zkusili jsme vykřesat naději, někdy byl ten výkon hodně zajímavý. Ale tolik uspokojení bych nehledal.

Který zápas byl asi nejblíž reálnému aktuálnímu obrazu české reprezentace?

Bude se budovat nový tým. Jsem spokojen s dalšími novými hráči, jak zapadli. Ta budoucnost nebude špatná. Kušnír, Švec a další budou hrát víc než doposavad. Máme na čem stavět. Už v listopadu chceme první zápas přípravy na kvalifikaci Euro. První cíl je zase hned postup.

Glosa Tomáše Nohejla, šéfa sportovní redakce Deníku

Před třinácti měsíci bičovaly belfastský stadion Windsor Park v prudkém vichru provazce deště. Choulil jsem se do kabátu na dřevěné tribuně, namačkán na lavici mezi houfem místních novinářů.

No, 0:0, škoda, nic moc… Ale pro začátek? To není tak zlé.

Střih.

Ve středu při zápase českého týmu se stejným soupeřem v Edenu skoro mrzlo.

Měl jsem péřovou bundu a po přestávce, přiznám to bez mučení, zůstal v tiskovém středisku u televize.

No, 0:0, škoda, ale už to stejně nic neřeší. Pomohl by tady vítězný konec napravit pokaženou kvalifikaci?

Nakonec ten první výsledek má vyšší hodnotu než ten poslední.

Přesto, postupové naděje zmrzly a voda je odplavila do kanálu.

V jakých kulisách český tým kvalifikaci začal, tak ji skončil. Jen s jiným trenérem, několika jinými hráči.

To byl reálný obraz. Netřeba cítit zklamání.

Jen zkusit znovu zažehnout naděje. A trpělivě čekat. Aspoň dva roky.