Kritika nás roztrhala, škrábali nám auta, vzpomíná Fiala na duel s Kuvajtem

11.11.2021

Sportovní reportér

Dva jeho bratři kopali ligu za Sigmu, on se jí vyhnul, uznání nabral v pražské Dukle. Jan Fiala, rodák ze Slatinic, nedaleko Olomouce, kde se dnes národní mužstvo poměří v přípravě s Kuvajtem, s tehdy vojenským klubem bral tři tutuly. Vyšvihl se také k titulu Fotbalista roku a logicky do reprezentace. S ní si zahrál na mistrovství světa v roce 1982 ve Španělsku, kde Čechoslováci na úvod vskutku nečekaně remizovali s Kuvajtem, jasným trpaslíkem. I kvůli této ztrátě nakonec mužstvo nepostoupilo ze základní skupiny - po plichtě 1:1 uhrálo stejný výsledek s Francií a padlo 0:2 s Anglií.

Jan Fiala a Antonín Panenka. | Foto: ČTK/Khol Pavel

S výhrou nad Kuvajtem se počítalo, ne?
Oni byli outsider, ale vidíte, dokázali nás překvpait.

Co se tehdy 17. června 1982 ve Valladolidu stalo?
Byl to exotický soupeř, vůbec jsme je neznali. Jména si ani nepamatuju, už to je dlouho. (usmívá se) Tehdy se taktika tolik neřešila, proto ani moc nevadilo, že jsme neměli informace. Ale oni na tom nebyli technicky špatně, navíc nás přehráli bojovností.

Čeští fotbalisté se v Praze v rámci kvalifikace MS utkali s Walesem.

Test s opatrností. Kuvajt má nachystat český tým na důležitý duel s Estonskem

Vedli jste po penaltě Antonína Panenky, Kuvajt vyrovnal ve druhém poločase střelou z velké dálky.
Bylo to snad ze třiceti metrů, nějak to zaplulo do brány. Říká se, že to Zdeněk Hruška mohl chytat. Možná ano, ale dneska padá takových golů hrozně moc. Rozhodně neplatí, že on by mohl za remízu, to je hloupost.

Byli jste hodně zdrcení?
Ano, šlo o velké zklamání. Nedovedu si vysvětlit, že jsme s nimi remizovali. My jsme sice v tom zápase byli velký favorit, ale do Španělska jsme nejeli v ideální formě.

Proč? Mluvilo se o tom, že jste byli zničení z dlouhého soustředění v Tatrách.
Byli jsme rozlámaní, nalomení. Ale nebylo to jen těmi Tatrami, měli jsme po tom ještě další soustředění v Itálii, až po něm jsme jeli do Španělska. Bylo to dlouhé, trochu ponorková nemoc, to se muselo projevit.

Tvrdá kritika z Čech

Hodně se rozebíraly i vztahy mezi Čechy a Slováky, že?
Ano, že tam vznikaly nějaké kliky. Ale to není pravda. Prostě nám to nevyšlo, my jsme ve společnosti Francie a Anglie nebyli žádný favorit. Mohli jsme jen překvapit.

Jak jste nesli kritiku, která přišla?
Asi ji ovlivnil i zápas s Kuvajtem, ale bylo to fakt ostré. My jsme si říkali, že se pokusíme postoupit ze skupiny, nepovedlo se. Psalo se, že to byl výbuch a katastrofa.

Rozčilený Michal Bílek při utkání s Hradcem Králové, v němž viktoriáni padli 0:1.

Můj konec u nároďáku? Říkal jsem si, jestli to má vůbec cenu, říká trenér Bílek

Nesouhlasíte?
Opakuju, nebyli jsme žádný favorit. Můžu to porovnat s rokem 2006, s mistrovstvím v Německu, kdy jsme měli v týmu Pavla Nedvěda, Tomáše Rosického Petra Čecha a další. Naše mužstvo bylo obrovsky silné, počítalo se s ním pomalu na titul, každopádně na dobré umístění. Nakonec ale nepostoupilo ze skupiny, to byl výbuch, katastrofa. A vlastně nic se nedělo.

Štve vás to?
Ne, vůbec. (usmívá se) Jen upozorňuju na ten nepoměr. Nás roztrhali na maděru, fanoušci nám škrábali auta…

Za komunismu chodili sportovci na kobereček. Týkalo se to i vás?
Bylo nám řečeno, že to byla ostuda, nějaké sankce byly. Museli jsme například vracet obleky, které jsme dostali. (směje se)

Takhle to vypadá na Serii A: Fiorentina vs. Spezia a situace na stadionu

Žaloba kvůli covidu. Češi prskají, Španělé mají na fotbale siestu

Přesto byl šampionát zážitek, ne?
Samozřejmě, je to absolutně neporovnatelné s ničím jiným. Mistrovství světa je vrchol, je těžké se tam dostat. Od té doby jsme na něm byli přece jen dvakrát. Ani nevadilo, že třeba kvalita ubytování nebyla taková, jak jsme byli zvyklí.

V čem?
Bydlili jsme v hotelu u nějakého rodea. Býci byli cítit dost. (směje se) Ale vzpomínám rád, ještě mám přívěšek s maskotem, pomerančem Naranjitem.